Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nervozita mezi imigranty v USA roste. Kvůli Trumpovu výnosu jsou ve vakuu, přestože zatím neplatí

Nervozita mezi imigranty v USA roste. Kvůli Trumpovu výnosu jsou ve vakuu, přestože zatím neplatí

Udržet zahraniční teroristy vně Spojených států, to je jeden z hlavních úkolů protiimigračního dekretu prezidenta Donalda Trumpa. Nové nařízení se ale drtivě dotkne i těch, kteří už v USA žijí a pracují. Kvůli nepředvídatelné Trumpově politice nyní neví, co s nimi bude, přestože jsou v zemi legálně. Nové nařízení tak možná rozdělí rodiny, ale také uvrhne kritiky východních režimů zpět do jejich mateřských států, kde jim za tyto postoje hrozí smrt.

Pooya je 30letý mladík z Íránu, který do Států přišel před sedmi lety studovat. Od té doby ale v zemi zůstal, pracuje jako architekt v New Yorku a bydlí s americkou přítelkyní. V době, kdy Trump vydal svůj první protiimigrační dekret, právě splnil dva kroky z celkových tří potřebných, aby získal zelenou kartu, která mu dovolí v zemi dlouhodobě žít a pracovat. Nyní ale neví, co se bude dít dál.

„Vždycky jsem to tu považoval za svůj druhý domov. Ale teď se může stát, že se jednoho dne probudím, situace se změní a já si budu muset balit kufry,“ říká Pooya pro list The Guardian.

Není jediným, koho změny v přistěhovalecké politice uvrhly do jakéhosi vakua, ve kterém cítí nejistotu i bezmoc. Prezident Trump chce totiž svým výnosem zakázat cestovat obyvatelům šesti zemí do Ameriky. Týká se to Íránu, Sýrie, Jemenu, Somálska, Libye a Súdánu. I ti, kteří už ale povolení k pobytu mají a v Americe jsou dlouhodobě, se obávají, že nový směr imigrační politiky dopadne i na ně.

Dalším sporným případem je i osud dalšího Newyorčana Motasima Adama. Ten se bojí hlavně o svoji rodinu. Bojoval v občanské válce v Súdánu a získal v roce 2009 humanitární vízum. Poté přivedl do Ameriky i svoji manželku a nejstarší dceru. Motasim už získal občanství, stejně jako jeho mladší děti, které se už narodily na americké půdě. Jeho žena a nejstarší dcera ale stále Američankami nejsou. A Motasim se nyní bojí, co s nimi bude.

„Každý den se mě má 12letá dcerka ptá, jestli už schválili její žádost. Taky se mě ptá, co se stane, když vycestujeme za hranice a ona se nebude moci vrátit. Chce vědět, jestli bych ji tam nechal,“ vypráví sklíčený Motasim.

Občané ze „zakázaných“ šesti států se právě proto nyní bojí i odcestovat. Mají strach, že přestože mají platné dokumenty, situace se rychle může změnit tak, jak to bylo při podepisování první verze dekretu, která platila okamžitě. A oni zůstanou za hranicemi a nedostanou se zpět domů.

Nové Trumpovo nařízení mělo platit od čtvrtka. Na poslední chvíli ho ale několik hodin předtím stopnul federální soud na Havaji, který pozastavil jeho platnost.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744