Články odjinud

„Nikdy jsem necítil tolik beznaděje,“ psal přední reportér AFP. Varoval před teroristy, teď ho zabili

„Nikdy jsem necítil tolik beznaděje,“ psal přední reportér AFP. Varoval před teroristy, teď ho zabili

Afghánským Kábulem otřásla série sebevražedných útoků a média obratem přinesla již tradiční popis událostí: drastické fotky obětí a informace o 25 mrtvých. Pondělní teror se přesto vymyká – je to nejhorší útok na novináře v Afghánistánu od roku 2016. Mezi mrtvými žurnalisty je i Shah Marai, přední fotograf mezinárodní agentury AFP. Ta teď připomněla skličující text, který reportér publikoval před lety a ve kterém popsal tvrdou realitu: euforie z osvobození americkou armádou podle něj rychle vyprchala a Afgánistán se rychle vrátil do bezvýchodné situace. „Je to čas plný úzkosti,“ napsal tehdy Marai.

Marai se stal spolu s kolegy obětí podlého teroristického útoku. Když se snažili zachytit tragédii způsobenou prvním sebevražedným atentátníkem, udeřil nečekaně druhý fanatik. Odpálil se na stejném místě – ve čtvrti, kde leží i velení NATO a mnohá zahraniční velvyslanectví – a zanechal po sobě kromě dalších obětí i osm mrtvých novinářů.

Maraiovu práci v té souvislosti připomínají přední zahraniční média v čele s jeho domovskou agenturou AFP. Ta znovu publikovala text, ve kterém reportér už před lety upozorňoval na vzestup islámských radikálů, jmenovitě na vliv hnutí Tálibán.

Tálibán znemožňoval fotit lidi i zvířata

Marai začal v Afghánistánu pro AFP pracovat v roce 1998, když zemi ještě ovládali islamisté. Popisuje, že volně fotografovat tehdy v podstatě nebylo možné. „Snímky jsem pořizoval malým fotoaparátem, který jsem schovával do ruky omotané šátkem. Pravidla Tálibánu mi totiž znemožňovala pracovat. Bylo zakázáno fotit vše živé – lidi i zvířata,“ vzpomíná Marai. Když ho náhodou někdo přistihl, tvrdil, že si fotil něco jiného, třeba výlohu obchodu. „V té době naštěstí neexistovaly digitální foťáky, aby si to mohli zkontrolovat,“ dodává novinář.

V Afghánistánu byl také v době, kdy se na podzim 2001 schylovalo k americké invazi. V té době už byl v kanceláři AFP sám, protože zemi museli opustit všichni cizinci. O útocích na Světové obchodní centrum 11. září se dozvěděl z vysílání BBC a nejdříve si nemyslel, že by stopy mohly vést do Afghánistánu. Od svých kolegů ale dostal po několika dnech echo, že by se měl připravit na možnou invazi.

Afghánistán fotoaparátem Shaha MaraieAfghánistán fotoaparátem Shaha Maraieautor: Shah Marai/Profimedia

Bombardování začalo necelý měsíc po útocích 7. října v Kandaháru. Bomby následně dopadly i na Kábul, kde Marai pracoval. Ačkoli chtěl z místa odletět, islamisté, kteří střežili letiště, mu to nedovolili se slovy, že „dnes na něj budou hodní a nezabijí ho, ale musí okamžitě zmizet“. Fotograf tak v místě zůstal a stále se snažil odesílat nové fotografie, ačkoli to bylo ještě nebezpečnější než dříve.

Po americké invazi nastala „zlatá léta“. Trvala tři roky

Marai popisuje, že jakmile přívrženci Tálibánu zmizeli, země se ze dne na den nevídaně proměnila. „Bylo to, jako by lidé začali zase za stínů vycházet na světlo,“ popisoval. Ženy najednou chodily ven s jinými ženami, ačkoli do té doby směly vycházet pouze s mužským doprovodem. Ulice byly plné dětí. Do města také najednou přijelo mnoho novinářů a vypadalo to, že Kábul se po dekádách izolace stal hlavním městem žurnalistiky.

Afghánistán fotoaparátem Shaha MaraieAfghánistán fotoaparátem Shaha Maraieautor: Shah Marai/Profimedia

„Byl to čas obrovských nadějí. Zlatá léta. Ve městě se nebojovalo a ulice byly plné vojáků z Británie, Francie, Německa, Kanady, Itálie a Turecka, kteří hlídkovali, zdravili kolemjdoucí a usmívali se. Mohl jsem fotografovat, cokoli jsem chtěl,“ vzpomínal Marai. Idyla ale netrvala dlouho. Kolem roku 2004 byli islamisté zpátky – jejich vliv sílil spolu s tím, jak země pociťovala, že na ní mezinárodnímu společenství nezáleží tak moc, jak si krátce po invazi myslela.

Nejprve se radikálové začali objevovat v provincii Ghazni na východě země. V roce 2005 a 2006 se Tálibán začal jako virus rozšiřovat do dalších koutů státu. Že teror je zpátky, začaly dokazovat útoky v Kábulu, které mířily především na místa, kde se hojně pohybovali cizinci a novináři. V roce 2016 Marai konstatoval, před čím tou dobou varovali i mnozí další experti znalí situace v zemi: Tálibán je naplno zpět.

Islamisté jsou zpátky

„Lidé už nejsou přátelští, bojí se. Po celém městě jsou betonové zátarasy proti autům s bombami. Lidé nemají peníze, ani práci a na jejich dveře buší Tálibán,“ vysvětluje v textu fotograf. Většina spojeneckých vojáků odešla v roce 2014 a vzala s sebou i naději. Ve městě sice vznikly i nové budovy a opravily se alespoň některé cesty, chodit po nich se ale lidé bojí. Marai popisuje, že jeho děti neopouštějí dům, protože venku je příliš velké riziko, že by mohly potkat auto s bombou, nebo někoho, kdo se najednou v davu odpálí.

„Nikdy jsem necítil tolik beznaděje a nevím, jak z toho ven. Je to čas plný úzkosti,“ zakončil v roce 2016 svůj příspěvek Marai. Dnes ho v ulicích Kábulu, když dělal svoji práci, zabil sebevražedný atentátník.

 

Články odjinud