Články odjinud

Odškodnění církve po desetiletí funguje i v Rakousku. Miliardy za Hitlerovy zločiny se tam nedaní

Odškodnění církve po desetiletí funguje i v Rakousku. Miliardy za Hitlerovy zločiny se tam nedaní
 

Zdanění peněz, které církve dostávají jako náhrady při restitucích, je jednou z událostí týdne na české politické mapě. Záměr schválila sněmovna a vyvolalo to podle očekávání hlasité reakce. Pro srovnání se můžeme podívat za hranice – podobný spor se totiž týká i Rakouska. To namísto odškodnění za zločiny komunistů vyplácí církvi náhrady za nacistickou perzekuci. A i tam to vyvolává polemiku. Někteří kritici zejména z řad ateistů podezírají církev z toho, že dostává od státu víc, než by jí mělo podle práva náležet. 

O co jde? Před druhou světovou válkou byla římskokatolická církev v Rakousku podobně jako v Česku z velké části financována z prostředků náboženské matice založené za vlády Josefa II. (1741–1790). Tento fond obsahoval zejména majetek Josefem zrušených klášterů a z jeho výnosů se hradily platy duchovních a další církevní výdaje.

Když ale Rakousko zabral v roce 1938 Adolf Hitler, nacisté fond zabavili a prostředky z něj používali k financování války. Zároveň rozhodli o tom, že v Rakousku bude – jako už dříve v Německu – sloužit k financování náboženských aktivit systém církevních daní, tedy příspěvků, pravidelně odváděných přímo členy příslušné církve.

Po válce se pak Rakouská republika rozhodovala, zda se vrátí k předválečnému systému financování církví, nebo zvolí jiný model. A vzhledem k těžkostem, které by způsobily další majetkové převody a byrokratické překážky, se Rakušané nakonec rozhodli zachovat výběr církevních příspěvků. Z těch je církev z větší části financovaná dodnes.

Zároveň v roce 1960 uzavřel stát se Svatý stolcem dohodu, v jejímž rámci se zavázal vyplácet církvi „odškodné“ za nacisty zabavenou náboženskou matici ve výši zhruba 40 % příjmů, které matice vydělávala před zestátněním. Většinu majetku tohoto fondu tvoří například lesy a nemovitosti, které vytvářejí státu zisk. A právě z něj odvádí Rakousko pravidelné roční odškodnění nejen římsko-katolické církvi, ale podle počtu členů částečně i dalším, menším církvím. Příspěvek se zvyšuje vždy, když inflace od posledního zvýšení přesáhne 20 %.

„V současné době tak stát odvádí jako odškodné za časy nacismu ročně částku kolem 48 milionů eur (asi 1,3 miliardy korun – pozn. redakce),“ píše se na stránkách rakouských katolíků. Státní příspěvek, který se nedaní, tvoří ale jen zhruba osm % příjmů rakouské katolické církve. Většinu, celkem 76 %, pokrývají povinné příspěvky od registrovaných věřících. Ti loni odevzdali na těchto příspěvcích celkem 461 milionů eur (asi 11,8 miliardy korun). Zbytek příjmů (16 %) pokrývají výnosy z pronájmu majetku a církevního hospodaření.

I tento model však u některých kritiků, zejména ateistů, vzbuzuje dojem, že církev dostává víc peněz, než by měla. Někteří ateisté jsou přesvědčení, že dostatečným „odškodněním“ za zabavení fondů náboženské matice bylo pro církve už předválečné zavedení povinných příspěvků členů. „Tyto příspěvky členů přinesly od roku 1939 církvi více peněz, než kdyby byla financována maticí zrušenou nacisty,“ píše na stránkách atheisten-info.at Christoph Baumgarten, jeden ze dvou autorů knihy „Boží dílo a náš příspěvek: financování církve v Rakousku“. Kniha si svým proticírkevním obsahem nijak nezadá s některými publikacemi českých komunistů a dalších českých kritiků údajně příliš vysokých nároků kléru.

Vedení rakouské katolické církve ale argumentuje zcela jinými výpočty, které podle něj jednoznačně dokazují, že dohoda o odškodnění je velmi spravedlivá pro obě strany. Navíc podobné spory vedly k tomu, že rakouská církev zveřejňuje opravdu velmi detailní zprávu o svém hospodaření, v níž je popsáno, co se svými penězi a majetkem dělá, k jakým humanitárním, církevním a sociálním účelům slouží.

Dobré „renomé“ na veřejnosti se rakouská katolická církev snaží budovat i způsobem hospodaření klášterů, které je v Rakousku považováno v mnoha ohledech za vzor dobré ekonomické správy. Příkladem může být klášter v Aigen-Schläglu, kterému patří prakticky celá rakouská část Šumavy. Premonstráti vlastní takřka sedm tisíc hektarů lesa, sedmadvacet rybníků, pole, dvě vodní elektrárny, známý lyžařský areál Hochficht, několik restaurací, vinárnu, horský hotel, a dokonce i pivovar. Klášter zaměstnává 200 místních lidí přímo a další stovky nepřímo. Hospodaření kláštera má přitom svá specifická pravidla. I když musí vytvářet dlouhodobě zisk, klášter na rozdíl od jiných lesních hospodářů prakticky nedává práci cizincům, v církevních lesích pracují pouze místní. V klášteře je zaměstnána taky řada lidí se sníženou pracovní schopností nebo matky samoživitelky.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud