Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Odtajněno. Takhle prý vypadá nouzový plán americké vlády pro jadernou válku

Odtajněno. Takhle prý vypadá nouzový plán americké vlády pro jadernou válku

Utíkat do sklepa a několik dnů nevylézt. To je ve zkratce návod, jak se chovat, když někdo někde v blízkosti svrhne jadernou bombu. Ale co bude dál? Kdo viděl film Vlákna, který pojednává o důsledcích jaderné války na Velkou Británii, tuší, že v případě nejhoršího by skončila civilizace jak ji známe a nejdůležitější komoditou by po desítky let bylo jídlo. Dnes vlastní jadernou bombu i státy, které se svým technickým ani společenským rozvojem neřadí mezi vyspělé a hrozba jaderné války a kolapsu civilizace je stále aktuální téma. Většina států má nozouvý plán, jak se v takové situaci chovat. Ten americký má ale řadu trhlin, jak ukazují nově odtajněné materiály CIA.

V případě, že by na sebe svrhly země světa jaderné bomby, moc by toho ze života, jak jej známe, nezbylo. Americký prezident Jimmy Carter, který byl prezidentem v letech 1987 – 1981, nechal vypracovat přísně tajný dokument zabývající se složitými otázkami: Setrvala by vláda i po jaderném útoku? Co by vlastně prezident dělal? Jak bychom ho poznali? Kdo by ho do funkce dosadil? Jak by vůbec vyplňoval své hlavní funkce  - šéf výkonné moci, hlava státu a vrchní velitel ozbrojených sil?

Carterovy odpovědi na tyto otázky  vyšly ve formě prezidentských direktiv, které ještě upravil prezident Ronald Reagan a platné jsou dodnes, píše Foreign Policy. Spoléhat by se tedy na ně v případě jaderného úderu měla i administrativa úřadujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Plán z dob studené války však obsahuje řadu slabin, které by mohly být v krajním případě i fatální.

Po dopadu prvních bomb by bylo ihned vyhlášeno stanné právo a armáda by měla za úkol distribuci zdrojů. Předpokládá se ovšem, že pokud by se k jaderné válce schylovalo, lidí žijících poblíž strategických cílů by se stanné právo dotklo už před válkou.

Přesídlit do speciálních bunkrů by muselo 60 členů Společného sboru náčelníků štábu a vláda by úřadovala ze speciálního bunkru Mount Weather ve Virginii.

Po celé Virginii nebo západní Virginii je takových odolných bunkrů několik, jenže má to jeden háček. Helikoptéry armády a vzdušných sil dokážou přepravit jen třetinu lidí z celkového počtu, který by byl potřeba na řízení celé země – pokud by bylo vůbec možné je přepravovat ve vzduchu. A navíc není jasné, zda by lidé v Mount Weather dokázali bez dostatku zaměstnanců komunikovat s ostatními bunkry, s ostatními agenturami, s vládami jiných zemí.

A pak je tu ještě další problém, opravdu by chtěli vládní činitelé v případě konce světa schovat do bunkrů daleko od veřejnosti a především svých rodin?

Bunkry jsou navíc postavené už v 50. letech a ukázalo se, že komunikace mez nimi funguje uspokojivě v případě, že není žádný problém. Co když ale venku dojde k válce? A protože nukleární válka je děsivá, prezident by měl jen málo času na evakuaci.

Znamená to, že by pak byl odkázán na lidi, kteří s ním byli zrovna v době, kdy k tomu došlo. Pokud by nepřežil nebo nedokázal komunikovat napříč celou zemí, kdo by byli jeho nástupci? Jadernou válku musí někdo řídit a data k jadernému kufříku má pouze prezident a viceprezident. Pokud by došlo k jaderné válce, muselo by se jednat rychle, existuje proto seznam 50 prověřených lidí, většinou z vládních agentur, kteří by měli zajistit pokračování vlády a vedení války a obrany. K nim jsou zvoleny týmy čítající 2 až 3 tisíce lidí. Každý tým by pak pracoval zhruba 6 měsíců samostatně a musel by počítat s tím, že informace, které dostane zvenčí budou jen minimální.

Přestože všichni doufáme, že k jaderné válce nedojde, dění na mezinárodním poli budí znepokojení. Ruský prezident Vladimir Putin anektoval Krym, Trump zase napadl suverénní stát podporovaný Ruskem, když viděl fotky dětí umírajících po chemickém útoku a Severní Korea demonstruje svou sílu a mluví o jaderných zbraních čím dál častěji. Možná by ve světle dnešních událostí stálo za to, plány v případě jaderné války zrevidovat. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744