Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Policisté mu vrazili obušek do konečníku. Chlapec si doteď nedojde ani na záchod, případ ale nikdo nevyšetřil

Policisté mu vrazili obušek do konečníku. Chlapec si doteď nedojde ani na záchod, případ ale nikdo nevyšetřil

Na počátku února otřásl Francií případ dvaadvacetiletého černošského chlapce Thea, kterého měli policisté na pařížském předměstí Aulnay-sous-Bois během protidrogové razie brutálně zbít a vrazit mu obušek do konečníku. Proti údajné policejní brutalitě vyšly do pařížských ulic tisíce lidí, nepokoje trvaly několik týdnů a nezřídka je musela krotit policie. Ani po několika měsících není vyšetřování u konce, napadeného mladíka sužují psychické potíže a jeho rodina stále marně čeká na spravedlnost. 

„Stále vyměšuje do pytlíku dírou v břiše,“ popsala mladíkův aktuální stav reportérce serveru Al Jazeera Theova sestra Eleanor. Seděly spolu v obýváku ve věžáku, který se nachází jen několik kilometrů od místa, kde došlo na počátku února k incidentu, který jejího nejmladšího sourozence vážně poznamenal fyzicky i psychicky.

„Theo se změnil. Moc toho nenaspí, i teď usíná velmi pozdě a budí se brzo ráno. Jsem jeho velká sestra. Když se na něj podívám, vidím, že je stále smutný. Vtipkuje, ale někdy jeho obličej potemní,“ říká Eleanor.

K osudnému střetu došlo druhého února. Policisté dvaadvacetiletého černošského chlapce bez záznamu v trestním rejstříku zastavili, aby ho zkontrolovali během protidrogové razie. Théo měl údajně vzdorovat a tak ho policisté nejprve brutálně zbili a jeden z nich mu vrazil obušek do konečníku. „Myslel jsem, že umřu,“ popsal mladík novinářům po incidentu. Théo tvrdí, že mu policisté vedle vražení obušku do konečníku také stříkali slzným plynem do obličeje a úst a mlátili ho do hlavy. V průběhu na něj sprostě pokřikovali a nadávali mu do „negrů“ a „děvek“.

Kvůli vážným zraněním musel mladík vyhledat lékařskou pomoc. Podle Eleanor se na rentgenu ukázalo, že mu obušek vrazili do konečníku minimálně do hloubky deseti centimetrů, čímž mu vážně poškodili střeva. Théo musel podstoupit operaci a doktoři mu napsali neschopenku na víc než dva měsíce.

Úřady čtyři zasahující policisty postavily mimo službu a proti tomu z nich, který zadrženému ublížil obuškem, zahájily vyšetřování pro podezření ze znásilnění. To ale není ani po několika měsících u konce, policisté se hájí, že se nejednalo o znásilnění, nýbrž o „nehodu“ a že Théovi spadly kalhoty „bez jejich přičinění“.

Kontroly lidí na ulici nejsou na předměstích Paříže, která jsou z velké části obydlena přistěhovalci, nic výjimečného. Obyvatelé Aulnay-sous-Bois a dalších chudých předměstí reportérce Al Jazeery prozradili, že někdy policisté podnikají razie i několikrát denně, často u nich nešetří násilím a obvykle se zaměřují na imigranty a „barevné rezidenty“.

„Někteří policisté nás mají za krysy, nemáme žádné práva. ‚Můžu tě zbít a mluvit s tebou, jak se mi zachce. Jsem tady šéf a ty jsi hovno‘ – takový je jejich postoj. Zvířata mají víc úcty a respektu,“ říká o chování policistů Eleanor.

Zda se policisté skutečně účelově zaměřují na přistěhovalce a obyvatelstvo jiné než bílé barvy pleti, nelze z oficiálních záznamů vyčíst. Francouzské zákony totiž zakazují shromažďovat informace o etnicitě. To však neznamená, že by k podobným excesům nedocházelo, říkají odborníci.

„Podmínky Théova zatčení odráží běžnou zkušenost mladých mužů z dělnických vrstev patřících k etnickým a rasovým menšinám,“ říká v rozhovoru pro Al Jazeeru Didier Fassin, profesor společenských věd na Institute for Advanced Study v Princetonu. „Náhodné policejní kontroly, často nezákonné a dějící se se souhlasem nadřízených, jsou ve své podstatě zaměřeny na arabskou a černošskou omladinu v chudinských čtvrtích na předměstích,“ dodává Fassin.  

Za problematické jsou v tomto kontextu vnímány zejména kriminalistické jednotky (BAC), které od roku 1994 monitorují situaci v problémových čtvrtích. „Jsou to nejvíc nenáviděné policejní útvary na předměstích,“ vysvětlila pro Al Jazeeru Cathy Lisa Schneiderová, která o této problematice napsala knihu. „Protože je francouzská policie centralizovaná, noví rekruti obvykle pochází z jiných oblastí. Čtyři z pěti policistů zpravidla přichází z vesnických oblastí a malých měst. Noví a nejméně zkušení jsou umisťováni na předměstí,“ poukázala Schneiderová na skutečnost, která vytváří podhoubí pro excesy.

Podle Fassina jsou právě BAC nejčastějším původcem policejní zvůle proti obyvatelům předměstí. „Nedopouští se pouze fyzického násilí, ale také psychického prostřednictvím různých forem ponížení. Často jsou takové případy doprovázeny rasistickými a sexistickými nadávkami, což by s ohledem na závěry nedávného průzkumu, který ukázal, že více než polovina policejního sboru volí krajní pravici, asi nemělo být překvapením,“ konstatoval Fassin.

Nadávkám čelí i Théova rodina, ačkoliv se právě kvůli tomu neobjevilo v médiích její příjmení. Chodí jim nenávistné maily, v nichž se objevují rasistické komentáře. „Vraťte se zpátky do Afriky,“ napsal jim jeden muž. Dostává se jim ale také hodně podpory. Tehdejší francouzský prezident François Hollande Théa přišel pozdravit krátce po incidentu do nemocnice, za rodinou se sjednotila celá čtvrť a na podporu mladíka se několik týdnů demonstrovalo po celé Paříži. Protesty se nezřídka zvrhly v násilnosti, při kterých museli zasahovat policisté. Mladík i jeho rodina se ale snaží emoce krotit.

„Naše komunita je naštvaná, ale všem říkáme, aby tlumili vášně a počkali si na rozsudek,“ ujišťuje Eleanor. „Čekáme na spravedlnost. Nechceme, aby to policie zametla pod koberec,“ dodává.

Zatímco napadený mladík a jeho rodina vyhlíží rozhodnutí justice, odborníci vedou debaty o řešení situace na předměstích. „Vláda Emmanuela Macrona bude muset pracovat na překonání vzájemné nedůvěry mezi policií a mladými na předměstích,“ upozorňuje sociolog Thomas Roulet. Většina odborníků, které oslovila reportérka Al Jazeery, se shoduje na tom, že se musí lépe nastavit pravidla pro činnost policistů v problematických oblastech tak, aby nedocházelo k excesům. „Je třeba hluboká reforma policie – policisté musí být lépe vybíráni, řádně vycvičeni, efektivně kontrolováni a trestáni za překročení práva nebo etických zásad,“ zdůrazňuje Fassin.

Podle Eleanor je navíc třeba, aby do řešení situace byli zapojeni místní. „Chceme vidět konkrétní opatření. Chceme mít možnost dávat návrhy a být vyslyšeni. Známe naší situaci a naše bydliště. Musíme budovat společně,“ vyzvala sestra napadeného mladíka.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

 

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1