Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Přál bych si rozsudek smrti.“ Kurdové v Sýrii soudí bývalé členy IS, tresty jsou však velmi mírné

„Přál bych si rozsudek smrti.“ Kurdové v Sýrii soudí bývalé členy IS, tresty jsou však velmi mírné

Syrští Kurdové, kteří se velkou měrou zasadili o porážku samozvaného Islámského státu, mají se členy této radikální teroristické organizace plné ruce práce dodnes. Ti ve městě Kámišlí na severovýchodě Sýrie však zbraně vyměnili za soudcovské kladívko a prostřednictvím improvizovaného soudního systému, který vystavěli na zelené louce bez souhlasu syrských úřadů, posílají jednoho radikála po druhém za mříže. Tresty jsou však velmi mírné a rozsudek smrti zrušili úplně – Kurdové tak chtějí zlepšit vztahy s většinovým arabským obyvatelstvem, které Kurdům příliš nedůvěřuje. O tom, jak probíhá souzení hrdlořezů Islámského státu, informovala agentura AP.

Před kurdským soudem ve městě Kámišlí stanul i 19letý syrský Arab, který byl členem Islámského státu po dobu devíti měsíců. V boji proti vládním silám byl ale zraněn a nakonec od radikálů utekl. Po rozpadu Islámského státu se sám přihlásil spravedlnosti.

„Bože, lituju toho. Chci, abyste mi pomohli. Jsem ženatý a doma je i moje matka, opravdu bych se za nimi chtěl vrátit,“ žadoní před třemi Kurdy v improvizované soudní síni vybavené pouze starou lavicí mladý Syřan. Nízký věk a fakt, že se přišel sám přiznat, jsou polehčující okolnosti, díky kterým mu soudci trest zkrátili na pouhých devět měsíců za mřížemi.

Podobně nízké tresty nejsou před kurdským soudem žádnou výjimkou – důraz se zde klade na shovívavost a snahu o smíření, což je v příkrém rozporu s přístupem k bývalým radikálům v Iráku. Zde soudním procesům vévodí především touha po pomstě, rozsudky za členství v IS jsou tak velmi přísné. Cíl Kurdů je ale jasný – přiblížit se arabskému obyvatelstvu, které novému kurdskému vedení nedůvěřuje, posílit vlastní pozici ve vládě a získat mezinárodní legitimitu.

Trestu smrti se tak bývalí členové Islámského státu bát nemusí – nejpřísnější trest, který mohou dostat, je 20 let vězení. Naopak v Iráku nejsou smrtící rozsudky žádnou výjimkou a za pouhé vazby na islamisty hrozí i 15leté odnětí svobody. Kurdové navíc soudy odmítají pojmenovat jako „teroristické“, protože takové označení je prý příliš negativní – místo toho jim proto říkají „Soudy obrany lidu“.

Soudní systém v Kámišlí však má i značné mezery. Nejsou zde žádní obhájci a proti rozsudkům se nelze odvolat. Kurdové tak marně čekají na jakékoliv uznání a z právního hlediska jsou jejich soudy na stejné úrovni jako soudy syrských rebelů nebo dokonce samotných radikálů Islámského státu.

Přestože je postoj samozvaných kurdských soudů vůči radikálům velmi benevolentní, ne všem bývalým členům je jejich přístup po chuti. „Přál bych si, aby mi dali rozsudek smrti. Bylo by lepší zemřít, než trčet ve vězení,“ stěžuje si Abduláh Kalaf, který si odpykává 20letý trest za útok na budovu kurdské vlády, při kterém v roce 2016 zemřelo přes deset lidí.

Bývalý člen Islámského státu vinu nepopírá a ani svého činu nelituje. Nejvíc ho trápí to, že na něj vlastní děti po tolika letech v odloučení zapomenou. „Co když to zvládnu, mohu po těch letech přežít? Budu čekat rok nebo dva a pak se zabiju,“ dodává Kalaf.

Kolik podezřelých z členství v IS drží ve věznicích, kurdské úřady odmítají sdělit a tvrdí, že se počet kvůli probíhajícím soudům, amnestiím a novým zatýkáním neustále mění. Jen počet zadržených zahraničních bojovníků, kteří přišli válčit za Islámský stát z okolních zemí a ostatních kontinentů včetně Evropy, však podle odhadů Human Rights Watch šplhá ke 400. Další asi dva tisíce žen a dětí zahraničních bojovníků pak Kurdové drží v zajetí a zatím nejsou rozhodnutí, jak s nimi naloží – jejich domovské země je totiž nechtějí přijmout zpět na své území a kurdské soudy navíc ani neuznávají.

Podle Ajnur Pachaové, která je členkou nejvyšší rady soudců v Kámišlí, je kurdská samospráva ochotná - a má právo - islamistické bojovníky ze zahraničí soudit. Ptá se ale, zda je domovské země přijmou zpět, až si své tresty odpykají. „Přejeme si, aby svět viděl tu zátěž, kterou neseme na vlastních bedrech. Tito cizinci, kteří zabíjeli naše děti, jsou těžké břemeno,“ stěžuje si pro agenturu AP.

 

  
 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek