Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Před dvěma lety přecházelo tuto německou hranici 10 tisíc uprchlíků týdně. Vítali by je dnes?

Před dvěma lety přecházelo tuto  německou hranici 10 tisíc uprchlíků týdně. Vítali by je dnes?

Už dva roky uplynuly od vrcholu uprchlické krize, kdy hranici mezi Německem a Rakouskem u města Wegscheid za šest týdnů překročilo přes 60 tisíc uprchlíků. Situace je nyní prý už mnohem klidnější. A názor lidí se tady nezměnil – uprchlíky by prý vítali stejně srdečně jako v říjnu 2015, když je při příchodu objímali a dětem rozdávali plyšové medvídky. Přestože názor většinové veřejnosti v Německu je prý stejný, úřady postupují tvrdě. Začleňování uprchlíků brání řada administrativních překážek a deportace hrozí i těm, kteří si už našli práci a úspěšně se asimilovali.

Situace před dvěma lety byla podle místního starosty Josefa Lamperstorfera kritická. Přes hranice proudily nekontrolovaně davy uprchlíků a kvůli nepřipravenosti místních hrozily úrazy i ušlapání. Situace se brzy dostala do médií, takže regionální i státní pomoc na místo dorazily včas, než se stihlo někomu něco stát. Přechody a odvážení uprchlíků začalo být organizovanější. Přesto starosta Wegscheidu tvrdí, že už by něco podobného nechtěl zažít.

Přímo v 5tisícovém městečku zůstaly čtyři syrské rodiny. Mezi ně patří i Aljumaasovi, manželský pár se dvěma dcerami. Otec Mahmúd přišel do Německa už v roce 2015, jeho manželka s dcerami o rok později. Obě dívky už mluví perfektně německy bez cizího přízvuku a chodí do místní školy. Přestože Mahmoud říká, že místní je přijali s otevřenou náručí, starost mu dělá protiimigrační politika, kvůli které se obává možné deportace. Rodina zatím získala uprchlický azyl.

„Chtěl bych se zeptat německých politiků: Jsme uprchlíci, nebo se máme integrovat? Pokud se máme integrovat, znamená to, že po nějaké době by se z nás měli stát Němci a mělo by to znamenat, že už nebudeme uprchlíci,“ říká pro německou televizi Deutsche Welle Mahmúd. Naráží tím na nejistotu, že i přes úspěšné začlenění do společnosti se uprchlíci stále obávají, jestli je německé úřady jednou nepošlou zpátky.

A bojí se i mladík Masih Rahimi, který bydlí s rodinou v bavorském Pasově. Ihned po příchodu do Německa získal místo v IT firmě. Začlenil se do místní komunity a hraje dokonce za zdejší fotbalový tým. „Pokud by tady nebyl, byl by to pro nás skutečný problém. Vede vlastní projekty, a kdyby musel odejít, bylo by to jako ztratit důležitý kus naší firmy,“ tvrdí Masihův šéf Fritz Audebert. I přes úspěšnou integraci ale afghánskému mladíkovi úřady neprodloužily uprchlický azyl, jeho příbuzným však ano. Zatím dostal ještě roční odklad, co se ale stane potom, netuší.

Že mezi postojem německé veřejnosti a německých úřadu se rozevírají stále více nůžky, potvrzuje i Marina Lessigová, která pracuje v mnichovské organizaci, která pomáhá uprchlíkům. Místní se podle ní k běžencům stále chovají stejně vřele a nápomocně jako před dvěma lety. Změnily se ale úkoly organizace. V roce 2015 šlo hlavně o prvotní zajištění pomoci lidem, kteří se bez ničeho ocitli daleko od domova. Nyní organizace pomáhá uprchlíkům s hledáním práce a bydlení a snaží se ulehčit jejich integraci. „Dokonce v případech, že je jisté, že lidé nebudou deportováni, máme problém najít jim vhodné zaměstnání a bydlení, protože zaměstnavatelé se cítí nejistě a obávají se, že stejně odejdou,“ vysvětluje Lessigová. Právě nejistá budoucnost tak podle ní brání snazší integraci.

Novináři se ptali také místních, kteří se shodli na tom, že začleňování jejich nových sousedů se daří dobře a region se s uprchlickou krizí vyrovnal. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744