Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Příjmová nerovnost a polarizace společnosti. Problémy, které mohou překreslit současný svět

Příjmová nerovnost a polarizace společnosti. Problémy, které mohou překreslit současný svět

Společnost se mění a změny postupují čím dál rychleji. Svět se musí přitom vyrovnávat s řadou faktorů, které ovlivňují jeho další vývoj. Mezi největší výzvy současnosti patří vedle globální klimatické změny i zvládnutí robotizace nebo stále větší společenská polarizace.

INFO.CZ sestavilo přehled nejvážnějších globálních rizik na základě zprávy Světového ekonomického fóra. Vybralo přitom pět hlavních problémů, před kterými současná civilizace stojí. Jejich řešení je přitom o to komplikovanější, že přesahuje rámec běžného funkčního období západních vlád a často vyžaduje užší mezinárodní spolupráci.

Rostoucí příjmová nerovnost

Hnacím motorem lidského snažení byla po mnoho let touha, aby se potomkům dařilo lépe než rodičům. Ve druhé dekádě 21. století dlouhodobý růst životní úrovně upadá.

Lidé mezi 24-35 lety žijící ve Spojených státech mají podle amerického sčítání lidu nyní menší šanci pořídit si vlastní bydlení než mladí v roce 1975. Studentských půjček si přitom nabrali o 300 procent více než jejich rodiče.

Michael Hobbes v analýze na webu Huffington Post přibližuje příběh řidiče autobusu Scotta. Ten před sedmi lety absolvoval bakalářské studium ekonomie. V období krize nedostal práci. Nyní už o něj není bez zkušeností v oboru zájem. Za studia přitom musí splatit 30 tisíc dolarů (asi 645 tisíc korun).

V chudobě nyní žije každý pátý Američan mezi 18-34 lety. Podle odhadů nebudou moci jít mladí do penze dříve než v 75 letech. To vše přitom může do budoucna znamenat vznik nespokojené generace se sklony k radikalismu.

„Navzdory nevídané míře míru a globální prosperity, v mnoha zemích nálada ekonomické malátnosti pomohla populistickým politikům a reakci proti globalizaci. Slabost ekonomického oživení po finanční krizi je součástí tohoto příběhu, ale růst samotný by nenapravil hlubší zlomeniny v naší politické ekonomice. Bude potřeba zásadních reforem tržní ekonomiky k řešení nedostatku solidarity,“ píše se ve zprávě Světového ekonomického fóra.

To upozorňuje na nebezpečí stagnace a slabého růstu bohatství střední třídy. Zpráva připomíná, že až do 80. let se nerovnost mezi bohatými a chudými snižovala, nyní je tomu v mnoha zemích včetně Spojených států, Kanady, Velké Británie nebo Austrálie opačně.

Právě další prohloubení příkopů mezi bohatými a chudými vyčítali kritici nedávno schválené americké daňové reformě. Ekonomové Thomas Piketty, Emmanuel Saez a Gabriel Zucman spočítali, že do rukou nejbohatšího procenta přinese do roku 2027 tři procenta majetku navíc, elitních deset procent si polepší o 1,5 procenta. Naopak střední třída zchudne o 0,6 procenta, polovině nejméně majetných klesne jejich jmění dokonce o celá dvě procenta. Už nyní je přitom jmění v rukou procenta nejbohatších největší od konce 30. let 20. století.

Světové ekonomické fórum vidí několik důvodů. Jedním z nich je technologická revoluce, která klade důraz na dovednosti a vzdělání. Části populace se tak ztenčují možnosti, jak se prosadit na pracovním trhu. S globalizací navíc roste konkurence talentů. Není problémem, aby schopný Čech odjel pracovat do Spojených států. Třetím faktorem je tzv. ekonomika superhvězd, v níž mají největší úspěchy jednotlivci a společnosti oslovující globální publikum.

„Kombinace ekonomické nerovnosti a politické polarizace ohrožuje sociální solidaritu, na níž spočívá legitimita našeho hospodářského a politického systému. Nové paradigma by mohlo zahrnovat efektivnější opatření směrem k práci s lidským kapitálem tak, aby umožnilo více lidem těžit z technologické změny,“ nastiňuje zpráva Světového ekonomického fóra směr dalšího uvažování.

Polarizace společnosti

Zároveň upozorňuje na další problém, který nejlépe odhalily volby a referenda v západních zemích v posledních dvou letech. Úspěch Donalda Trumpa jako prezidentského kandidáta, výsledek referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie, nárůst podpory populistů a extremistů v Německu, Francii a také Česku ukazují na stále větší rozdělení společnosti.

K vidění jsou stále ostřejší a vyhrocenější situace. Letos v srpnu najel mladý neonacista autem do skupiny demonstrantů v americkém městě Charlottesville. Ti protestovali proti pochodům bělošských extrémistů. Výsledkem byla smrt jedné z žen a zranění 35 lidí. Útok nedokázal zcela odsoudit ani prezident Donald Trump.

Evropa se v minulých letech přela především o přístup k uprchlíkům. A v Česku se terčem nevybíravých útoků a vyhrůžek stávají lidé, kteří stojí v opozici k pravicovému extremismu nebo šiřitelům dezinformací.

Jak ukázaly podzimní české volby i loňské hlasování ve Spojených státech, klasické politické strany a jejich lídři nedokáží reagovat na nové problémy. Ekonom Dani Rodrick v souvislosti s globalizací připomíná tzv. globalizační trilema. Ve zkratce jde o spor mezi demokracií, národní suverenitou a globální ekonomickou integraci. Přitom jen dva prvky z těchto tří jsou vzájemně slučitelné.

Lidé v USA a Evropě je tření především mezi nacionalismem a širší mezinárodní spoluprací. Především lidé přiklánějící se k národní suverenitě přitom ztrácí pocit, že je jejich volení zástupci dostatečně reprezentují. A tak sahají k protestním volbám ve stylu Donalda Trumpa či hnutí SPD v Česku.

„Množství faktorů hraje roli při oslabování demokratické legitimity a účinnosti. Mohou být seskupeny do tří hlavních: rychlé ekonomické a technologické změny, rostoucí polarizace, postpravda a falešné zprávy,“ píše Světové ekonomické fórum.

Podle zprávy je cestou k nápravě větší solidarita při rozdělování zisků z ekonomického růst, zachování dosavadní vládni kontinuity při urychlování změn a pokus sladit národní zájmy s potřebami multikulturní společnosti.

Klimatická změna

Třetím problém, se kterým se lidstvo potýká, je změna klimatu. Počasí se projevuje stále extrémněji. Jen letos pustošilo Karibik nezvyklé množství extrémně silných hurikánů. Mezi nimi dominovaly cyklóny Irma, jež zasáhla Floridu, a Harvey, který pustošil Mexický záliv.

Irma zabila 134 lidí a způsobila škody přesahující 66 miliard dolarů (cca 1,4 bilionu korun). Harvey si vyžádal 63 mrtvých a se škodami za téměř 200 miliard dolarů (přes 4 biliony korun) se stal finančně nejnákladnějším hurikánem, který kdy v Atlantiku řádil.

Silné vichry ohrožovaly také Evropu. Bouře Herwart byla na českém území nejničivější od orkánu Kyrill v lednu 2007. Pojišťovny odhadly škody po něm na 1,37 miliardy korun. Během bouře zemřeli čtyři lidé. Tragicky dopadlo také zemětřesení v Mexiku.

Dále pokračuje tání arktických ledovců. Svět nedávno obletěla zpráva o ledních medvědech, kteří kvůli potravě častěji chodí na pevninu, což může vést ke střetům s lidmi. Fotograf National Geographic Paul Nicklen zase zachytil na jednom z kanadských ostrovů vyhladovělého ledního medvěda, který se prochází po vysušené půdě a zoufale hledá obživu.

V teplejších oblastech navíc hrozí ztenčování vodních zdrojů, což může v budoucnu vést ke konfliktům a migračním vlnám. Světová banka předvídá, že do roku 2050 ohrozí sucho až šest procent HDP Blízkého východu a afrického Sahelu.

Boj proti klimatickým změnám měla posílit pařížská dohoda. Od ní ale letos ustoupily Spojené státy. Ty jsou přitom jedním z hlavních znečišťovatelů. Prezident Trump také vyhlašoval, že klimatická změna není problémem.

„Rychlost změn ještě není dostatečná. Emise skleníkových plynů rostou v současnosti zhruba o 52 miliard tun CO2 ročně. I pokud by se pařížská klimatická dohoda podařila naplnit, vzrostla by teplota na planetě asi o tři stupně Celsia,“ konstatuje Světové ekonomické fórum.

„K nárůstu o dva stupně by bylo třeba do roku 2050 zredukovat emise skleníkových plynů o 40 až 70 procent a do roku 2100 úplně,“ tvrdí zpráva. To je ale obtížně politicky a v chudších oblastech také ekonomicky realizovatelné.

Robotizace

Nástup čtvrté průmyslové revoluce změní svět k nepoznání. Některé profese zaniknou, jiné budou vykonávat stroje. O problému robotizace a digitalizace vydalo INFO.CZ magazín INFOLAB, který je stále k dostání na stáncích.

„Těžko se to odhaduje. Jedna z oficiálních prognóz pro Českou republiku hovoří o ztrátě asi deseti procent pracovních míst bez náhrady v následujících dvou dekádách, což je zhruba tolik, kolik ve stejném období ubyde pracujících kvůli stárnutí populace. Dalším třiceti procentům se však práce změní natolik, že na ni nebudou v horizontu svého pracovního života rekvalifikovatelní,“ přibližuje změny pro INFO.CZ Kateřina Smejkalová z pražské pobočky organizace Friedrich-Ebert-Stiftung, která se tématem dlouhodobě zabývá.

Vlády jednotlivých zemí tak budou muset hledat cestu, jak na změny reagovat, aby předešly nespokojenosti obyvatel. „Třetina lidí postižených takovým druhem nezaměstnanosti představuje vážnou hrozbu pro udržitelnost sociálních systémů i velké riziko sociálních nepokojů,“ domnívá se Smejakalová.

Zatím ale neexistuje jednotný přístup k míře regulací. To je vidět třeba na sporu o tzv. sdílenou ekonomiku a služby typu Uber či AirBnB. A nejasné je také, jak změnit sociální systémy, aby odrážely nové potřeby. Některé ekonomiky zkoušejí například model tzv. nepodmíněného příjmu, tedy jednotné peněžní dávky vyplácené každému občanovi. Kritici se ale obávají nákladnosti takového kroku a ztráty motivace pracovat.

Světové ekonomické fórum vidí pět hlavních nástrojů, jak nástup robotizace zvládnout.. Jednou z nich je vytvoření funkčních penzijních a zdravotních plánů pro populaci, která bude stále více migrovat za prací i do jiných států. S tím souvisí i jejich adaptace na stárnutí populace.

Třetím bodem je zavedení pravidel posilující sociální zabezpečení pro lidi, kteří v důsledku změn ztratí zaměstnání. Opět připomíná přehodnocení přístupu k přerozdělování zisků a poslední nástrojem by měla být silnější podpora pracujících ve vyšším věku.

Stárnutí populace

To souvisí s pátým globálním rizikem. Podle dat Českého statistického úřadu se od roku 2000 do roku 2016 zvýšil mediánový věk obyvatel České republiky o více než čtyři roky. Podobně jsou i na tom další země EU. V Německu vzrostl o šest let, v Řecku o 5,5.

Kvůli tomu stoupá tlak na penzijní systémy i pracovní trh. Mezi starší populací (ve věku 55 až 64 let) je navíc v EU jen necelá čtvrtina lidí s vysokoškolským vzděláním, v ČR jen lehce na 15 procent. Pro srovnání v kategorii 35 až 44 let je 35 procent vysokoškolsky vzdělaných obyvatel EU a 23,6 procenta Čechů.

Komplikací je také počítačová gramotnost. Podle statistik nepoužilo v EU počítač za poslední tři měsíce 30 procent lidí v kategorii 55-64 let. Přitom technologie v současnosti hýbou pracovním trhem.

Tenhle problém vždy byl, je a bude. Budeme-li předpokládat, že se vývoj informačních technologií nezastaví, resp. pojde-li stejným tempem, novější generace budou mít vždy náskok před těmi staršími. My čtyřicátníci jsme byli (mnozí oprávněně) prohlášení za internetové důchodce. V roce 2050 to bude, podle mého odhadu, úplně stejně,“ domnívá se v odpovědi pro INFO.CZ Lucie Vidovičová, autorka knihy Stárnutí, věk a diskriminace: Nové souvislosti a socioložka z Institutu pro sociální politiku a výzkum.

Podle ní se společnost v otázkách podpory aktivního stáří a práce pro seniory česká společnost za 20 let posunula kupředu. Nyní by měla pracovat na zkvalitnění pracovních příležitostí a dobrém ohodnocení.

Světové ekonomické fórum se zase vrací k potřebám reformovat penzijní systémy, aby na demografickou změnu dokázaly reagovat. Tvrdí, že cestou by mohly být pobídky pro odklad odchodu do penze či podpora seniorů na pracovním trhu.

„Podpora seniorů na pracovním trhu neřeší stárnutí populace, ale přispívá k podpoře ekonomiky  stárnoucích společností,“ upřesňuje Vidovičová, podle které je důležité uvědomění si co možná nejvyššího spektra možných pozitivních i negativních scénářů s respektem k faktoru neznámého.

„Líbil se mi citát Pavla Kosorina: ‚Žijeme ve světě gravitace, nějak to vše dopadne. Profesor Ivo Možný zase říkával, že společnost si vždycky nějak poradí. Oba ty postoje vyjadřují respekt k faktoru neznámého, který ve všech úvahách o budoucnosti figuruje, a týká se i stárnutí,“ dodává.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744