Progresivistka pro všechny. Harrisová chce bojovat s Trumpem, naráží ale i u „svých“ | info.cz

Články odjinud

Progresivistka pro všechny. Harrisová chce bojovat s Trumpem, naráží ale i u „svých“

Říkají jí „ženský Barack Obama“, ale také „nejvyšší policajt“. Americká senátorka Kamala Harrisová v pondělí odstartovala svoji prezidentskou kandidaturu jako jedna z favoritek na nominaci Demokratické strany. Snaží se budit dojem progresivistky, její kariéra ale ukazuje, že se s radikálním demokratickým křídlem v řadě věcí programově i historicky rozchází.

Večer 8. listopadu 2016 se v restauraci v centru kalifornského Los Angeles sešla skupina lidí a jejich děti. Jeden z malých chlapců najednou dětskou skupinu s brekem opustil a přišel za dospělými. „Teto Kamalo, ten pán nemůže vyhrát. Nevyhraje, že ne?“ naříkal. Devítiletý chlapec se jmenoval Alexander a tehdy přišel za svojí kmotrou, čerstvě zvolenou senátorkou Kamalou Harrisovou. Muž, o němž mluvil, byl Donald Trump.

„Víš, že jsou chvíle, kdy superhrdinové musí čelit velké výzvě, když po nich jde padouch? Co dělají?“ zeptala se jej a dohodla se s chlapcem, že budou s nastupujícím prezidentem bojovat. „A brání se s emocemi, protože všichni nejlepší superhrdinové mají velké emoce přesně jako ty,“ dodala. Moment z volební noci na ni zapůsobil tak silně, že jím otevřela svoji novou autobiografickou knihu s názvem The Truth We Hold.

Jak chlapci slíbila, tak učinila. Během prvních dvou let v americkém Senátu se z Harrisové stala jedna z největších Trumpových kritiček. Veřejnost si ji mohla všimnout například, když bojovala proti schválení soudce Bretta Kavanaugha na pozici v Nejvyšším soudu. Deník Wall Street Journal označil v redakčním komentáři její počínání za inkvizici.

Nyní se Harrisová rozhodla Trumpovi postavit přímo a ucházet se v demokratických primárkách o nominaci. Jak ukázaly úspěchy Baracka Obamy, ale také právě ten Trumpův, její nepříliš velká politická zkušenost nemusí být překážkou. Obama měl v době zvolení za sebou také necelé čtyři roky v horní komoře, Trump dokonce ani to ne.

Dívka z lidu? Ne tak docela

Harrisová je vycházející demokratickou hvězdou. Jestliže se před minulými volbami řešila personální vyprázdněnost Demokratické strany, v těch nadcházejících se zjevilo hned několik zajímavých kandidátů. Šance 54leté senátorky je složité odhadovat, relevantní průzkumy prakticky neexistují (v těch dosavadních figurují i nepotvrzení uchazeči a vítězí v nich bývalý viceprezident Joe Biden). Americká média ale Harrisovou řadí mezi přední favority primárek.

Čím si důvěru vysloužila? Zatím asi nejvíce odpovídá preferovanému profilu kandidáta, po němž demokratičtí voliči prahli v minulém roce ­– žena, zástupkyně národnostní menšiny a liberálka. Díky tomu může oslovit nejen centristy, ale i sílící skupinu progresivistů, jimž imponují její programové priority jako rozšíření bezplatného zdravotnictví nebo slevy na daních pro nízkopříjmové skupiny lidí. A vzhledem ke svému původu i národnostní menšiny.

Příslušnost k afroamerické komunitě zdůraznila datem oznámení kandidatury – na Den Martina Luthera Kinga – a prolíná se i zmíněnou knihou. Přesto je ve složitější pozici, něž by se na první pohled mohlo zdát. Zaprvé nejde o další příběh ženy, jež vzešla z nižších společenských kruhů jako například populární kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, která si před politickým angažmá vydělávala v newyorských barech.

Rodiče Harrisové sice do USA přicestovali, maminka Shyamala se narodila v Indii, tatínek Donald na Jamajce, zároveň ale do Ameriky přijeli studovat, nikoli jako ilegální migranti. Kamala je dcerou dvou vysokoškolsky vzdělaných lidí uznávaných ve svých oborech. Vyrůstala obklopena černošskými intelektuály. Formující však pro ni byl především vztah s matkou, občanskou aktivistkou a vědkyní zkoumající léčbu rakoviny prsu, která ji a její sestru Mayu vychovávala. Rodiče se rozvedli, když bylo Kamale sedm let.

Střední školu absolvovala v kanadském Montrealu, kam se s matkou přestěhovala z většinově černošské čtvrti ve městě Berkeley kvůli jejímu výzkumu. Na práva se podle svých slov dala, jelikož se chtěla podobat svému strýci a jeho kamarádovi. „Když měl někdo v rodině nebo v sousedství problém, říkalo se, ať zavolá Henrymu nebo Shermanovi. Že budou vědět, co dělat. Chtěla jsem toho být také schopná. Chtěla jsem být ta, které lidi volají. Ta, která může pomoci,“ vypráví. V podobném duchu se nese i heslo její kampaně, které zní jednoduše „pro lidi“.

Klíčový muž, o němž nemluví

Harrisová dokončila studia v roce 1989, závěrečnou zkoušku ale musela absolvovat nadvakrát, což jako perfekcionistka nesla těžce. „Nemohla jsem se přes to přenést,“ vzpomíná v knize a dodává, že jí pomohlo, když jí kancelář oblastního žalobce v kalifornském Alameda County umožnila pokračovat v práci, dokud zkoušku nesloží.

Ačkoli je autobiografie obsáhlá a podrobná, má jedno hluché místo. Nezmiňuje se o někdejším starostovi San Franciska Willie Brownovi. Harrisová o svém někdejším o třicet let starším partnerovi dlouhodobě odmítá mluvit. Téma bylo tabu i během jejího téměř tři roky starého rozhovoru pro magazínovou přílohu listu New York Times.

Willie Brown je přitom zásadní postavou jejího příběhu. Z politického pohledu určitě důležitější než její současný manžel, s nímž pečuje o jeho dvě děti z předchozího vztahu. Harrisová chodila s Brownem v polovině devadesátých let a populární politik ji uvedl mezi špičky Demokratické strany. Díky němu získala kontakty na sponzory, kteří jí pomáhali financovat její budoucí kampaně ve volbách oblastní i nejvyšší státní žalobkyně nebo v těch senátních.

Kariéra Harrisové ve volených funkcích se začala naplno rozjíždět až v novém tisíciletí. I tak šlo o velice rychlý postup. V roce 2003 se stala oblastní žalobkyní pro San Francisko, o sedm let později ji obyvatelé Kalifornie zvolili jako nejvyšší státní žalobkyni. Post si udržela až do zisku senátorského mandátu.

Boj s kriminalitou vedla přes školy

V té době se začal formovat politický program nynější prezidentské kandidátky. Ve snaze snížit kriminalitu vsadila nikoli na dosud praktikovanou „tvrdou policejní ruku“, ale obrátila se ke školství. Její teze byla, že záškoláctví na základní škole vede k pozdějšímu předčasnému odchodu ze střední. A z těchto lidí se ještě později stávají kriminálníci. „Když nebudete vzdělávat tyto děti ve třídách, budou se vzdělávat na ulicích,“ tvrdila v roce 2009.

Harrisová nastartovala program, který nabídl odpuštění trestu dealerům drog, pokud si dodělají střední školu. Iniciativy za osm let využilo zhruba 300 hříšníků a vedla k poklesu recidivy. Podobně uspěl i její represivní nástroj vůči záškoláctví. Vyzvala obyvatele San Franciska, aby na zvláštní linku nahlašovali případy dětí, které jsou v době školy na ulici. Rodičům pohrozila pokutou až 2 tisíce dolarů nebo ročním vězením za opakované neomluvené absence.

Angažmá v roli žalobkyně ale ukázalo i na věci, které se nyní mohou obrátit proti Harrisové. Zatímco progresivisté zastávají až ultraliberální myšlení, senátorka se dříve profilovala spíše umírněně. Radikálnější postoje se v její rétorice objevují až v posledních letech. Její kritici tvrdí, že politika proti záškoláctví byla až příliš tvrdá a postavená na stereotypech vůči chudým rodinám a lidem jiné barvy pleti. Faktem ale je, že zabrala. Trest sice stihl jen 25 rodičů, ale docházka se zvýšila o třetinu. Počet mladých vrahů v San Francisku spadl o závratných 94 procent.

Kritika od černochů i prostitutek

Části afroamerické populace a jejích zastánců se nelíbí ani výroky Harrisové o tom, že menšiny chtějí policejní dozor, jen nepředpojatý. List Motherboard však na základě rozhovorů s lidmi z komunit tvrdí opak. S policisty v ulicích mají problém. Harrisové je také často vyčítáno, že byla jako žalobkyně ke strážcům zákona až příliš vstřícná a oponovala přijetí legislativy umožňující vyšetřování některých policejních zásahů.

I kvůli výše zmíněnému je někdy odprůci titulována jako „nejvyšší policajt“. Senátorka je přitom podporovatelkou hnutí Black Lives Matter, které na problém policejního násilí na černoších upozorňuje. Zároveň zahájila několik zkoumání činnosti strážců zákona a otevřeně vystupuje proti rasismu.

Kdo však má s Harrisovou největší problém, jsou prostitutky. Sexuálním pracovnicím se nelíbí, že jako žalobkyně a senátorka podporovala zásahy proti prostituci a je odpůrkyní její dekriminalizace. Ačkoli se nyní prezentuje jako obhájkyně obětí využívaných žen, několikrát se podílela na policejních operacích, v nichž figurovaly policistky jako volavky na muže.

Aktivistka a sexuální pracovnice, která si říká Phoenix Calida, navíc upozorňuje na legislativu, kterou Harrisová podpořila. Ta podle ní prostitutky ohrozila, jelikož umožnila zavření stránky Backpage, na níž se dívky nabízely, aniž by musely postávat na ulici nebo být prodávány některým z pasáků. Harrisová označila Backpage za „největší online bordel na světě“. Ačkoli podpořila přísnější zákon, není pravdou, že FBI zavřela Backpage na jeho základě. Učinila tak pět dní před tím, než jej podepsal prezident Trump. Přesto to Harrisové mají mnozí za zlé.

„Nemůžu říkat lidem, jak mají volit, ale myslím, že jsou určitě některé sexuální pracovnice, které by radši zůstaly sedět doma, kdyby byla volba mezi Kamalou a Trumpem,“ prohlásila Calidová pro Motherboard. „Ani jeden z nich nechce odzbrojit policii, ani jeden z nich nechce omezit zatýkání sexuálních pracovnic nebo s ním přestat úplně.“

Progresivistka pro všechny?

Jinak se ale Harrisová snaží profilovat jako demokratka pro všechny a silná opozice proti prezidentu Trumpovi. Server Politico ji zařadil mezi tzv. senátní Hell-No Caucus, tedy mezi politiky, kteří jsou nejtvrdšími kritiky šéfa Bílého domu a hlasují takřka proti všem jeho návrhům na doplnění administrativy.

Naděje Harrisové na úspěch v primárkách podpořil i fakt, že během prvních 24 hodin vybrala na kampaň 1,5 milionu dolarů, čímž vyrovnala rekord Bernieho Sanderse.

Její výhodou je, že má skutečně potenciál oslovit většinu demokratického elektorátu, což je záležitost, kterou jsou demokraté posedlí od nečekané porážky Hillary Clintonové. Je ale otázkou, zda má afroamerická kandidátka šanci zaujmout i část Trumpových voličů. Ti v minulých volbách ženu jako prezidentku odmítli, byť roli hrála i minulost Clintonové a animozita řady lidí vůči ní.

Zatímco její protikandidáti zdůrazňují vesměs každý jednu konkrétní část programu, Harrisová sází na komplexnost. „Na téma klimatické změny: Každý rodič chce vědět, že jeho dítě může pít čistou vodu a dýchat čistý vzduch. A ten samý rodič chce vědět, že bude schopen z jedné práce přinést domů tolik peněz, že z nich zaplatí účty, nájem a jídlo, aniž by musel mít ještě druhou a třetí práci. Každý člověk chce vědět, že spravedlnost měří všem stejně, bez ohledu na jejich rasu,“ prohlásila historicky druhá afroamerická senátorka.

Ačkoli se v posledních dvou letech veřejně angažovala a byla vidět na televizních obrazovkách, stále naráží na to, že její jméno není tak známé jako v případě jiných politiků. Harrisová však spoléhá, že bariéru překoná dlouhou kampaní. Pomoci jí má i turné, které zorganizovala u příležitosti vydání autobiografie.

Harrisová může být po Baracku Obamovi druhou černoškou a vůbec první ženou v Bílém domě, ke svému předchůdci se ale neupíná. Zatímco Obama a po něm i Trump sázeli na svých předvolebních cestách na étos změny, Harrisová nechce vzbuzovat přehnaná očekávání. Jejím heslem má být „pravda a spravedlnost“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí prvního dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí druhého dílu

Články odjinud