Protesty v Moskvě jako střet dvou strategií: Jak chce opozice vyhrát souboj s vládou | info.cz

Články odjinud

Protesty v Moskvě jako střet dvou strategií: Jak chce opozice vyhrát souboj s vládou

Moskva zažila o uplynulé sobotě další kolo protestů. Stejně jako minule je doprovázel velmi razantní zásah ze strany policie a národní gardy – Rosgvardije. Podle oficiálních čísel úřady pozatýkaly asi polovinu z celkového počtu 1500 demonstrantů. Odhady organizátorů jsou pak v obou ohledech vyšší, zvláště v případě počtu účastníků demonstrací, nicméně i tak zůstává poměr zadržených vůči demonstrantům vysoký. Paradoxně to ale může oběma stranám vyhovovat.

Zajímavé je podívat se na protesty jako na souboj dvou strategií. Velmi zjednodušeně lze říci, že státní moc, ať už reprezentovaná moskevským starostou Sergejem Sobjaninem či federálními bezpečnostními složkami, vsadila na silové řešení situace. Opozice pro změnu sází na význam veřejného mínění a cíleně poukazuje na brutalitu ze strany státu.

Vedle základní linie střetu „odpůrci putinovského režimu vs. ochránci obecného pořádku“ tak celá situace dostává nový rozměr, jehož pozadí se ale až tak často nezmiňuje. Jedná se přitom o zásadní moment. Pravděpodobně ani jedna ze stran si nedělá iluze, že by nynější protesty mohly znamenat ohrožení moci prezidenta Putina, souboj se ale vede o to, jak moc velkou škodu současné moci způsobí.

Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát všechno jasné, co se reakce úřadů týče, není to tak jednoduché. Podle některých pozorovatelů se protesty staly jakýmsi testem schopností a razance moskevského starosty Sobjanina. Proti tomu stojí fakt, že jejich potlačení má na starosti hlavně federální policie či Rosgvardija. V obou případech jde o složky podřízené federálnímu centru, nikoli Sobjaninovi. Evidentní je, že ať tak či tak, obě strany zvolily silové řešení. Zjevně jde o zkušenost, kterou si představitelé ruského státu vzali z kyjevského Majdanu.

Ukrajinský exprezident Viktor Janukovyč byl podle této verze svého času příliš slabý a neschopný se s demonstranty vypořádat, proto byl svržen. Současná hromadná zadržení v ulicích Moskvy, obvinění z masových nepořádků či hrozby trestu odnětí svobody tak do velké míry představují snahu ukázat, že oficiální místa jsou připravena proti protestujícím použít sílu. Sobjanin, stejně jako představitelé federálních silových složek, z hlediska logiky fungování a zachování stávajícího systému nemohli jednat jinak.

Prokuratura pak dodala další díl do celkového obrazu, když oznámila, že vyšetřuje Fond boje proti korupci pro podezření z praní špinavých peněz v objemu jedné miliardy rublů (velmi přibližně 300 milionů korun). Obvinění samo není příliš konkrétní – tvrdí, že fond přijímal peníze od neznámých osob a ty následně pral, ovšem detaily chybí. Vzhledem k tomu, že šéfem a zakladatelem Fondu není nikdo jiný než ústřední postava protestů Alexej Navalnyj, je jasné, kam obvinění míří. Ačkoli nejsem zrovna příznivcem teorií o důkladně promyšlených zpravodajských hrách ze strany Ruska, v tomto případě jde o další snahu o delegitimizaci protestů.

Infografika: obávaní omonovci

Podhodnocování účasti, zatýkání či reportáže o zraněních na straně „slušných“ policistů jsou ze strany systému přirozenými prostředky, jak vytlačovat protesty do sféry marginální nespokojenosti jednotlivců. Ideálem by pak v této logice úřadů bylo, pokud by se nyní zcela ojedinělé případy násilného odporu demonstrantů staly obecnějším a častějším rysem. Vyznění víkendových akcí by se pak posunulo na úroveň šarvátek chuligánů s pořádkovými silami. Navíc, radikálně by se tak omezila možnost růstu protestů o další skupiny obyvatelstva stojící momentálně mimo dění. I proto v sobotu v centru Moskvy nefungoval internet, proto jsou stíháni i lidé, kteří jen dávali najevo, že se protestů zúčastní. Online prostor v Rusku stále získává jako zdroj informací na popularitě a není tedy divu, že se stát zaměřil i na jeho důkladnější kontrolu.

Opoziční představitelé naproti tomu vsadili na již zmíněnou strategii medializace státní brutality. Zdůrazňují pokojnou povahu protestů, kdy lidé demonstrují za svoje práva, což stojí v ostrém kontrastu s násilím ze strany pořádkových složek. Opozice je vedená snahou rozšířit motiv protestů z úzce moskevského tématu, kterému mimo hlavní město mnoho lidí nerozumělo a vlastně je ani nepovažovalo za důležité. Pro běžného Rusa je právo kandidovat do městské dumy abstraktním pojmem, daleko více se stará o sociální problémy nebo o velmi konkrétní záležitosti, jako byly například protesty proti skládkám v některých ruských městech či proti stavbě pravoslavného chrámu na místě parku v Jekatěrinburgu. Ústřední snahou opozice tak je, aby si lidé spojili tyto dílčí protesty do jednoho a chápali je systémově jako reflexi vlády Vladimira Putina.

Pro opozici je dosavadní průběh protestů a jejich potlačení nejlepší šancí, jak toho dosáhnout a jak dílčí záležitost registrace kandidátů do moskevské dumy s celkovou situací v zemi provázat. Demonstrace svolává do centra metropole, kde je téměř jisté, že je oficiální moc neschválí. Vzhledem k tomu, že možnosti ruských úřadů, jak demonstraci nepovolit a přesunout, jsou výrazně širší než v Česku, je zřejmé, jak to dopadne.

Úřady mají za povinnost nabídnout jiné, podobně vhodné místo, kterým slouží zpravidla Prospekt Akademika Sacharova. Nelze tak říci, že by posílaly demonstranty někam na periferii, ale centrální polohu například Lubjanského náměstí prospekt přeci jen nemá. Obě strany to tak interpretují po svém – úřady poskytly „odpovídající prostor“, opozice ale nedostala prostor srovnatelný s tím, o který žádala.

Oba tábory budou ve zvolených strategiích pravděpodobně pokračovat. Zatímco státní moc doufá, že se jí povede protesty zlomit a ty přejdou do standardních setkání několika desítek, možná stovek lidí, které bude možné ignorovat, opozice věří v pravý opak. Doufá, že medializací se jí povede dále podkopat podporu nikoli moskevského starosty, ale Vladimira Putina.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud