Rakouský experiment pro čistší planetu. Strana chce lidem platit za to, že nevyhodí staré věci | info.cz

Články odjinud

Rakouský experiment pro čistší planetu. Strana chce lidem platit za to, že nevyhodí staré věci

Rakouský experiment pro čistší planetu. Strana chce lidem platit za to, že nevyhodí staré věci
 

Rakouští sociální demokraté před volbami stavějí na hlavu princip známý v Česku jako šrotovné. Lidem naopak chtějí platit za to, že své staré spotřebiče nevyhodí, ale nechají je opravit. I když podobných nápadů na „záchranu klimatu“ přibývá jako hub po dešti, rakouský model je přece jen v mnoha ohledech ojedinělý.

Navrhovaná „prémie za opravu“ totiž, s nadsázkou řečeno, útočí na samotnou podstatu konzumního způsobu života. Může společnost fungovat a bohatnout, aniž by lidé vyhazovali staré a nakupovali stále nové věci? Odpověď na tuto otázku by mohly dát nadcházejí parlamentní volby v Rakousku. Sociální demokracie (SPÖ) vůbec poprvé nabízí voličům opak takzvaného šrotovného. Místo toho, aby stát dával lidem příspěvek za to, že se zbaví staré ledničky nebo televize a koupí si novou, připlatí státní kasa těm, kdo budou udržovat staré věci stále v chodu. 

„Tato prémie by měla sloužit k tomu, aby si člověk nechal opravit pračku u elektrikáře na rohu místo toho, aby ji vyhodil,“ píše se v programu SPÖ. Sociální demokraté si od takové státní podpory slibují nejen zvýšení zaměstnanosti v takzvané lokální ekonomice, ale také – a to zejména – účinné opatření v boji za snižování emisí skleníkových plynů. „Opravovat místo vyhazovat,“ píše se dále v programu před volbami, které se budou konat 29. září.

Podle návrhu sociálních demokratů by každý Rakušan mohl uplatnit ročně daňový bonus na opravy spotřebičů ve výši až 600 eur (15 000 korun), z toho polovinu by pak od státu dostal zpět. Navrhované zavedení této prémie přitom v Rakousku nepředstavuje žádnou revoluční novinku.

Nevyhazuj, opravuj!

Spolková země Horní Rakousy, kterou vedou lidovci, zavedla podobné opatření ve formě „opravárenského bonusu“ už loni. Lidem, kteří si nechají opravit pračku, ledničku nebo televizor, přispívá za rok na opravy částkou až 100 eur (2600 korun). I když se vzhledem k cenám oprav jedná spíše o symbolickou sumu, vedení Horních Rakous si od této dotace slibuje změnu myšlení spotřebitelů.

„Opravami šetříte nejen svou peněženku, ale také životní prostředí. Životnost vašeho zařízení se prodlouží a nebudou potřeba žádné nové zdroje pro výrobu nového spotřebiče,“ píše se na stránkách spolkové země. Už při nákupu zboží by se podle těchto stránek měli lidé zajímat o to, nakolik je věc v budoucnu opravitelná a zda budou k dispozici náhradní díly. „Kupujte jen to, co opravdu potřebujete,“ vyzývá vedení Horních Rakous zcela v rozporu s dosavadními pravidly „spotřební společnosti“.

Podobně přitom od ledna nabízí stejný bonus i rakouská spolková země Štýrsko. „Opravy jsou příkladem trvale udržitelného způsobu života: zabraňují plýtvání, chrání životní prostředí a posilují vytváření regionálních hodnot. S prémií za opravu chceme obyvatelům Štýrska pomoci opravit jejich domácí elektrospotřebiče levněji,“ napsal tamní radní za lidovce Johann Seitinger.

Tyto dva příklady z rakouských spolkových zemí vedou zastánce k přesvědčení, že by sociálně-demokratický návrh na prémii pro celý stát mohl zafungovat. Argumentují i příkladem Švédska, kde sice lidé nedostávají „opravárenský bonus“, za drobné opravy elektrospotřebičů se ale neplatí daň z přidané hodnoty.

Šrotovné naruby

Z makroekonomického pohledu se přitom jedná o poměrně velkou proměnu. V době hospodářské krize v roce 2009 celkem 15 zemí přijalo nebo to alespoň plánovalo takzvané šrotovné, tedy státní prémii za to, že se lidé zbaví starého auta a koupí si nové. Opatření mělo přispět k rozhýbání ekonomiky a zachování pracovních míst. Institut „šrotovného“ ale dnes využívají i mnozí výrobci a obchodníci, nabízející lidem slevu na nové zboží, pokud přinesou k likvidaci starý spotřebič.

„Šrotovné naruby“ má být nyní prostředkem k řešení takzvané klimatické krize. Jeho zastánci tvrdí, že jedinou výrobou, která nevytváří emise, je „žádná výroba“. A pokud tedy snížíme produkci v rámci neustále se točícího kolotoče spotřeby, pomůžeme tím klimatu mnohem víc než třeba výrobou dalších solárních panelů a větrníků. Jenže je to reálná představa? Můžeme si udržet svou životní úroveň, když nebudeme kupovat „zbytečné“ věci? A jsou veřejné peníze tím, co dokáže skutečně upřímně změnit uvažování lidí?

Bez ohledu na to, zda se rakouské iniciativa setká s úspěchem, zažívá takzvané „opravárenské hnutí za záchranu klimatu“ v západní Evropě boom. Příkladem může být i rostoucí počet takzvaných opravárenských kaváren (Repair Café), tedy různými spolky provozovaných „kluboven“, v nichž se lidé učí být kutily a svým věcem ještě trochu prodloužit život.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud