Články odjinud

Ruská tajná služba GRU. Co je zač a proč vraždí a dělá při tom chyby

Ruská tajná služba GRU. Co je zač a proč vraždí a dělá při tom chyby

Pokus o vraždu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala, pokus o ovlivnění amerických prezidentských voleb, počítačový útok na servery Organizace pro zákaz chemických zbraní, snaha dostat se do počítačů Světové antidopingové agentury. Za všemi těmito akcemi stále ruská vojenská rozvědka GRU. Co je vlastně tahle, podle některých nejtajnější, ruská tajná služba? Jak pracuje, a proč v poslední době západní rozvědky i novináři odhalili tolik jejích agentů?

Pro vysvětlení chování GRU je nutné se vrátit do minulosti. V Rusku stejně tak jako v bývalém Sovětském svazu, jehož je Rusko oficiálním právním nástupcem, se totiž uvnitř tajných služeb dědí určitá „kultura“, která přetrvává, píše ve své knize o ruských a sovětských tajných službách „Near and Distant Neighbours americký historik Jonathan Haslam. Mimo jiné jde o využívání tajných agentů k vraždám zrádců a disidentů, obsesi z toho, že do systému mohli proniknout zrádci a nenávist k nim (včetně jejich trestání) a také využívání tajných služeb jako nástroje politiky. V případě GRU jde navíc o její vojenské dědictví. „Má odlišnou kulturu než civilní ruská rozvědka SVR,“ vysvětlil INFO.CZ Mark Galeotti, odborník na ruské tajné služby působící nyní v italské Florencii.

GRU je totiž vojenská organizace, je to oddělení generálního štábu ruské armády. Oficiálně se nyní také jmenuje, je to G.U. (zkratka pro Hlavní správa) generálního štábu. Stále se ale pro ni používá původní historická zkratka GRU. Vojenskou rozvědku GRU řídí náčelník hlavního štábu ruské armády. Nemá tedy statut ministerstva, jak jiné tajné služby v Rusku a neřídí jí přímo prezident. Šéf GRU ale může informovat přímo prezidenta, od něhož mohou pocházet některá důležitá rozhodnutí. Náčelník vojenské rozvědky tak může přeskočit svého nadřízeného, náčelníka generálního štábu, i jeho nadřízeného, ministra obrany. Tato zdánlivá nelogičnost vychází ze systému zděděného z dob Sovětského svazu. Omezuje se tím moc ministra obrany a armády. GRU přímo soutěží o přízeň prezidenta s ostatními tajnými službami. Je to starý sovětský model, kdy se jednotlivé služby navzájem hlídají, protože vládcové v Kremlu se obávají jejich síly.

Infografika: Tajné služby USA a RuskaInfografika: Tajné služby USA a Ruskaautor: INFO.CZ

GRU prý stále vybírá do svých řad výhradně vojáky, důstojníky, kteří projdou speciální prověrkou a pak náročnými kursy. GRU přitom mimo jiné řídí oddíly Spetsnaz, vojska speciálního určení. Jde o více než osm brigád, tedy okolo 10 až 12 tisíc vojáků. Právě z těch se často vybírají agenti do zahraničí. Spetsnaz jsou mimo jiné diverzantské oddíly, u kterých se počítá, že budou působit za linií nepřítele a jejich členové jsou pro to cvičeni. Mohou ale sloužit i jako protiteroristické jednotky a jednotky zvláštního určení. V současné době válčí vojáci Spetsnaz například v Sýrii nebo na Ukrajině, kde podporují tamní proruské separatisty. Za časů Sovětského svazu bylo obvyklé, že se do rozvědky vybírali lidé, kteří vlastně ani nikdy nechtěli žít v zahraničí a moc o něm nevěděli. Zkrátka proto, že byli považování za loajálnější a poslušnější. Věrnost a plnění rozkazů byly jedněmi z hlavních kritérií výběru. Podle ruských zdrojů prý tento zvyk zůstal dodnes.

GRU vznikla už v roce 1918 jako Registrační správa (působila pak dále pod různými názvy) a navázala v některých ohledech na činnost předchozí ruské carské rozvědky, která byla pátým oddělením generálního štábu. Sovětská vojenská rozvědka měla vždy napjaté vztahy s civilní rozvědkou a kontrarozvědkou. Politická policie dokonce měla ve vojenské rozvědce své agenty. Údajně si to přál sám Vladimir Iljič Lenin, zakladatel bolševického státu. Lenin chtěl, aby se bezpečnostní složky navzájem kontrolovaly a stejně jako další vedoucí komunisté té doby se obával toho, že by jednoho dne v sovětském Rusku mohla získat armáda příliš velkou moc. Na druhou stranu prý právě Lenin zakázal tajné policii ČEKA vměšovat se do operací GRU.

GRU ve dvacátých letech dvacátého století vedla diverzní a dezinformační kampaň proti Polsku včetně ozbrojených akcí, působila v průběhu španělské občanské války na straně republikánů a organizoval mezinárodní Interbrigády. GRU se podílela i na čistkách, které měly z Interbrigád odstranit „nespolehlivé živly“. GRU se stejně jako civilní výzvědná služba soustředila na získávání nejen vojenských, ale i politických a technických informací. Pokračovalo to i v průběhu války, kdy se GRU podařilo získat přístup k britským a americkým informacím o projektu Manhattan, tedy výrobě americké jaderné bomby. Jejím agentem byl britský fyzik Klaus Fuchs a podle některých zdrojů prý také manželka Julia Rosenberga, Ethel Rosenbergová. Julius Rosenberg byl důležitým americkým špionem sovětské civilní rozvědky v projektu Manhattan. Většinu agentů zabývajících se západním atomovým programem ale nakonec řídila sovětská civilní rozvědka. Sověti pak na základě špionážních informací po válce sestrojili fakticky kopii americké atomové bomby.

Během druhé světové války GRU vytvořila síť agentů v Německu i v neutrálních zemích. Slavnou se stala zejména tzv. Rudá kapela, skupina působící v nacistickém Německu, se kterou spolupracovaly stovky osob. GRU měla agenty například i v Japonsku, z nichž neznámější byl Richard Sorge pracující pod krytím německého novináře. Spolupracovala i se západními rozvědkami. Postupně dostala na starosti také odposlechy radiové komunikace nepřátel i potenciálních nepřátel a později i leteckou rozvědku a využití špionážních satelitů. Před rozpadem Sovětského svazu provozovala více než 30 rozvědných družic a zaměstnávala jen v této oblasti desetitisíce lidí. Od sedmdesátých let navíc GRU dostala jako jeden z hlavních úkolů krást na Západě různé vynálezy a patenty a zlepšovat tak chod sovětského hospodářství. Zároveň ale stále měla připravovat sabotáže v nepřátelských zemích. Kvůli tomu vysazovala na Západě špióny, kteří měli důkladné krytí jako občané jiných zemí, a ti se měli aktivizovat až v případě války. Jeden z přeběhlíků GRU na Západ, Vladimir Rezun publikující pod jménem Viktor Suvorov, který vydal o své zkušenosti v GRU knihu Akvárium, tvrdil, že GRU občas dokonce provedla z tréninkových důvodů menší sabotáže na Západě i přes to, že nikdy nevypukla mezi Západem a SSSR horká válka.

Po rozpadu Sovětského svazu GRU existovala dále a nebyla rozdělena jako KGB. Na konci prvního desetiletí 21. století ale začal vliv GRU upadat. Za zatím nejasných důvodů upadl její šéf do nemilosti u vedení země, GRU měla zkráceny finanční fondy, a mezi léty 2010 a 2012 dokonce nakrátko přišla o jednotky Spetsnaz, které byly přesunuty pod velení pozemního vojska. Částečně k tomu zřejmě přispěla krátká válka mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008. GRU dodávala Kremlu údajně špatné analýzy a nebyla schopna zjistit postavení gruzínských jednotek, takže výsledkem byly ruské letecké údery na opuštěná gruzínská letiště a další nepoužívaná zařízení gruzínské armády. Na GRU si stěžovalo i ruské ministerstvo zahraničí, protože se obávalo, že její nepovedené akce v zahraničí – GRU měla a zřejmě dosud má mnoho agentů s diplomatickým krytím - mohou poškodit pověst Ruska i zbytečně zatěžují ruskou zahraniční politiku.  

Vedení GRU ale nakonec dokázalo krizi ustát a získat si, někdy i lichocením, opět přízeň Kremlu. Definitivní obrat ve prospěch GRU pak nastal v souvislosti s ruským obsazením Krymu v roce 2014 a válkou na Ukrajině. GRU se podílela na vytvoření „zelených mužiků“, údajných krymských separatistů toužících po spojení s Ruskem, stejně jako na vytvoření proruského separatistického hnutí na východě Ukrajiny. Částečně šlo o její členy, částečně o jimi naverbované kriminální živly a další osoby. GRU se ukázala jako složka, která se drží sovětské tradice „aktivních opatření“, tedy činnosti v zahraniční jak prostřednictvím ozbrojených skupin, tak ovlivňováním veřejného mínění či politiků anebo voleb. Včetně toho, že sbírá kompromitujících materiály na vlivné osobnosti veřejného života, jak to ukazuje její neúspěšný pokus získat takové materiály na francouzského prezidenta. GRU se také pustila do hackerských útoků na cizí počítače jako byl průnik do serveru americké demokratické strany před americkými prezidentskými volbami v roce 2016. GRU zde získala zřejmě určitou převahu před ruskou civilní rozvědkou SVR, protože najala velké množství mladých lidí pracujících s počítači a vyškolila je pro své potřeby.

Ruská vojenská tajná služba si ale zároveň podržela své tradiční myšlení. Její vedení, stejně jako vedení civilní rozvědky, si stále myslí, že Rusko je ohroženo, a to existenčně. Že zápas mezi Ruskem a Západem je hra s nulovým součtem, tedy, že zisk jednoho je tím pádem ztrátou druhého. Proto je GRU ochotná se s vojáckou rázností pustit i do akcí, které hrozí velkými riziky. Zároveň je v jejích akcích podle odborníka na Rusko Marka Galeottiho určitá „bezelstnost“ či přímost. Mají ukázat nepřátelům, že Rusko je silné a může je zasáhnout kdekoliv. „Zatímco civilní rozvědka je blízká ministerstvu zahraničí, i když dokáže být krutá, se vyhýbá riziku, GRU je na rozdíl od ní víc machistická a používá vojenský přístup, tedy soustředí se na dokončení operace bez ohledu na to, jaké to přináší náklady,“ sdělil INFO.CZ odborník na Rusko Galeotti. Její akce jsou tak riskantnější a tím se snáze prozradí.

K odhalení takových akcí navíc zřejmě přispívá i to, že GRU stále žije v tradicích sovětského utajování, kdy všechny údaje téměř o komkoliv a čemkoliv byly v Sovětském svazu zvenčí nedostupné. Jenže to už dávno neplatí, k dispozici je velkém množství veřejných zdrojů. Skupina Bellingcat pak byla schopná z otevřených zdrojů identifikovat podezřelé z vraždy Skripala jako příslušníky GRU a určit totožnost i některých dalších agentů. Kreml na to údajně reagoval odvoláním některých důstojníků GRU a příkaz přišel přímo z Kremlu. Nejde ale o to, že by ruský prezident Vladimir Putin chtěl potrestat GRU za její akce. Podle Galeottiho mu spíše vadí, že GRU byla neúspěšná a požaduje zvýšení její efektivity.

 

Kdo je Andrej Babiš mladší? Bývalý pilot, který se přes únos na Krym dostal až do Švýcarska

Kolem osoby Andreje Babiše juniora a jeho údajného únosu na Krym se zatím objevuje více otázek než odpovědí. Informací o synovi českého premiéra a šéfa hnutí ANO ve veřejném prostoru příliš není. Projděte si alespoň základní údaje o jeho životě.

Podle reportáže novinářů ze Seznam Zpráv, kteří s Babišem mladším osobně mluvili, žije dnes politikův syn ve Švýcarsku a drží místní občanství. Před několika měsíci se ocitl podle svých slov nedobrovolně na Krymu, kam ho měl odvést spolupracovník premiéra Babiše Petr Protopopov. Podle Babiše mladšího chtěl premiér, aby jeho syn po zahájení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo zmizel.

Link

Dita Protopopová a její posudek

Šéf hnutí ANO tvrdí, že je jeho syn „psychicky nemocný, bere léky, musí být pod dohledem a žije s matkou ve Švýcarsku“. Na záběrech Seznam Zpráv je opravdu vidět i někdejší Babišova manželka.

Situace ohledně psychického stavu Babiše mladšího ale není úplně jasná. „Posudek“ před časem sepsala lékařka Dita Prototopopová, která za hnutí ANO kandidovala v Praze 8.

5350772:article:true:true:true

Bývalý pilot, který náhle psychicky onemocněl

Podle iRozhlas.cz policisté hodnotí „výmluvu“ Babiše mladšího na zdravotní stav jako účelovou a obstrukční. Odkazují se přitom na to, že ještě nedávno vykonával profesi pilota civilního dopravního letadla Boeing 737. Podle iRozhlas.cz si policisté tento fakt ověřili u Úřadu civilního letectví.

Babiš mladší létal pro společnost Travel Service, z níž měl být podle zpráv médií – například týdeníku Aha! - vyhozen.

Z médií lze ještě vyčíst, že si Babiš junior před několika lety pořídil dům na kraji Prahy za necelých třináct milionů korun. Konkrétně šlo o vilu v pražských Ďáblicích.Link

Nemocná má být údajně i sestra Adriana Bobeková

Prvorozený syn šéfa hnutí ANO se narodil v roce 1983 politikově první manželce Beatě, rozené Adamovičové. Pár má společně ještě dceru Adrianu. Se svou současnou manželkou Monikou má premiér další dvě děti: dceru Vivien a syna Frederika.

Babiš junior i jeho starší sestra figurují ve vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Andrej Babiš v pondělí zopakoval, že psychickými problémy trpí i jeho dcera Adriana Bobeková, konkrétně má jít v jejím případě o bipolární poruchu.

Andrej Babiš mladší: Můj otec chtěl, abych zmizel. Kvůli Čapímu hnízdu mě drželi na Krymu>>>

ONLINE Syn i dcera jsou nemocní, brání se Babiš. Kvůli Čapímu hnízdu chtějí jeho demisi. Sledujte zde>>>

37867