Složitost světa přeje populistům. Víc expertů ale nepomůže, říká odborník na postkomunismus | info.cz

Články odjinud

Složitost světa přeje populistům. Víc expertů ale nepomůže, říká odborník na postkomunismus

Tendence k autoritativnímu režimu je v postsocialistických zemích spojena s rozpadem jakési koalice mezi demokraty a zastánci tržního hospodářství a nacionalisty, vysvětluje profesor Gérard Roland, přední odborník na postkomunistické transformace z Kalifornské univerzity, který je také členem vedení ekonomického institutu CERGE-EI, společného pracoviště Karlovy univerzity a Akademie věd ČR. Populistům a nacionalistům podle Rollanda nahrává složitost řešení současných společenských a ekonomických problémů problémů.

Co je důvodem toho, že některé země se změní z centrálně řízeného komunistického režimu na demokracii jako bývalé Československo a jiné na autokracii, buď slabší, jako Rusko, nebo silnější, jako Čína?

Čína je úplně odlišný případ od všech ostatních, které uvádíte. V Číně se rozhodla pro změnu komunistická strana. Teng Siao-pching, tehdejší vládce země, se rozhodl, že pokud má komunistická strana zůstat u moci, musí se země změnit na tržní ekonomiku. Je to paradox, protože komunismus je proti tržní ekonomice. Ale Teng byl pragmatik a prohlásil, že pokud bude mít Čína tržní ekonomiku, komunisté zůstanou u moci a režim bude stabilnější.

Ve střední a východní Evropě stejně jako v Rusku došlo ke zhroucení komunistických režimů. A byla tu silná touha po demokracii. Šlo o různé stupně této touhy, ve střední Evropě byla mezi obyvatelstvem silnější než ve východní Evropě. Lidé chtěli svobodu, zajištění základních lidských práv, právní stát. Ve střední Evropě byla silnější občanská společnost. Například v Československu a v Polsku bylo v osmdesátých letech minulého století podle našeho výzkumu silné disidentské hnutí. Například československá Charta 77 byla politicky vyspělým projektem, věděla, co chce. Podobné to bylo se Solidaritou v Polsku.

Většinou se naopak uvádí, že v Československu byla disidentů jen hrstka. Bylo to opravdu silné hnutí?

Nebylo jich tolik, protože v Československu byla silná represe a Husákův režim rozhodně nebyl reformistický. Přesto tu bylo velké množství disidentských aktivit. O masové hnutí šlo v sousedním Polsku, kde byly silné odbory Solidarita a také velký vliv církve. Silné opoziční hnutí bylo i v Maďarsku. Velkou roli hrála občanská společnost. Pak vznikly kulaté stoly, kde se diskutovalo se zástupci režimu. Celkově to pomohlo vytvořit inkluzivnější politické instituce. Vidíme také, že zde vznikly parlamentní režimy, zatímco v bývalých sovětských republikách, kde nic takového neexistovalo, vznikly prezidentské režimy s podstatnou koncentrací moci. V Rusku byl chvíli vysoký index demokracie, ale pak spadl. V postsovětské střední Asii nebylo ani to.

Proč se v Rusku transformace nepovedla?

V Rusku také existovalo prodemokratické hnutí, ale nebylo tak vyspělé jako například v bývalém Československu. Například lidé kolem známého disidenta Andreje Sacharova byli demokraté, ale neměli tak propracovaný politický program jako například Václav Havel. Mají sice vliv ve velkých městech, ale to je vše. Za prvního ruského prezidenta Borise Jelcina se navíc udělalo se při transformaci spoustu chyb. Nezměnil se státní aparát, zůstala byrokracie, která reagovala na příkazy ze shora. Zůstal autoritativní přístup a monopoly. Nebyly vytvořeny nové instituce a byla tu snaha zavést tržní hospodářství silou. Výsledkem bylo zhroucení a chaos. Pak nastoupil prezident Vladimir Putin a ten využil bezpečnostní instituce jako je tajná služba FSB k znovuvybudování státního aparátu. Vznikl autoritativní stát, který je ale slabší než Čína se svojí komunistickou stranou.

Jakou roli v průběhu transformace hraje kultura? Z vašich výzkumů totiž vyplývá, že kolektivistická kultura vede spíše k autokracii a individualistická spíše k demokracii.

Zjistili jsme hlavně, že autoritativní hodnoty ve společnosti, typu jako že vláda má hlavně zajišťovat právo a pořádek, že je v pořádku diskriminace vůči ženám a menšinám, jsou mnohem silnější v bývalých socialistických zemích než na Západě. Byly silné v roce 1989 a to se nezměnilo. Když se podíváte například na údaje z roku 2009 nebo pozdější, jsou silné stále. Zajímavé na tom, je že se to neprojevilo ihned při změně systému. Byla tu totiž jakási koalice mezi liberálními demokraty, kteří chtěli demokracii a tržní ekonomiku, a nacionalisty, kteří se chtěli osvobodit od sovětského vlivu, hrozby invaze a chtěli etnicky homogenní společnost. Polsko pro Poláky, Maďarsko pro Maďary, Česko pro Čechy.

Nacionalisté nebyli nutně protidemokratičtí, ale byli prodemokratičtí jen potud, pokud to vyhovovalo jejich zájmům. Zpočátku nebyli moc hlasití a nebyli třeba proti členství jednotlivých zemí v Evropské unii. V nedávných volbách se to změnilo. Teď to můžeme dobře vidět třeba na Ukrajině. Na Maidanu protestovali liberální demokraté ale také nacionalisté, aliance, kterou jsme viděli při přechodu od komunismu. Proto vidíme nyní na Ukrajině tendenci k autoritativnímu režimu.

Gérard Roland (64 let)
Belgický ekonom a politolog, odborník na politickou ekonomii komunismu a transformaci. Působí nyní na Kalifornské univerzitě v Berkeley v USA. Zabývá se také vztahem kultury a společnosti a vývojem v Číně. Je autorem několika prací zabývajících se institucemi Evropské unie. Působil i jako poradce Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Rolandovo působení v Česku je spojeno s institutem CERGE-EI, společným pracovištěm Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu Akademie věd České republiky. V listopadu dostal nejvyšší vyznamenání Akademie věd ČR, čestnou medaili De Scientia et Humanitate Optime Meritis.

Je tu rozdíl například mezi Maďarskem a Českem? Jsou Maďaři více autoritativní a proto jim vládne propagátor neliberální demokracie Viktor Orbán?

Není tu velký rozdíl. Když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, není to moc odlišné. Velkou roli hraje občanská společnost a dosud ji, doufejme, hraje v obraně demokracie, která je nyní pod tlakem zejména ze strany populistických vlád.

Orbán je označován za nacionalistu a populistu. Co je důvodem růstu nacionalismu a populismu? V jedné ze svých studií uvádíte, že je to rostoucí složitostí politiky. Je to jediný důvod?

Nemyslím, že je to jediný důvod. Lidé byli zasaženi krizí v roce 2008. Mnozí lidé v USA a Velké Británii ztratili svá místa a domy. Pak přišla v Evropě politika úspor. To je také jedním z důvodů. Přitom všem hraje roli i narůstající složitost mnoha problémů, které politici řeší. Například i když se zeptáte odborníků, třeba jak nejlépe regulovat finanční sektor, všichni se shodnou jen na tom, že je třeba nějaké regulace, aby se neopakovala krize roku 2008. Ale už se neshodnou na tom, co za regulace je třeba. A to jsou experti. Politici toho o tom vědí mnohem méně a navíc musí svá řešení jednoduše vysvětlit voličům. Nejde to, a to je frustrující. Politici pak hledají jednoduchá řešení. Jenže jednoduchá řešní jsou špatná. Pak přijde neúspěch takovéhle politiky a populističtí politici to řeší tak, že z tohoto neúspěchu obviní někoho jiného. Nějaké nepřátele. Z historie víme, že výsledkem této metody je zvýšené nebezpečí velkých konfliktů a válek.

Co s tím dělat? Je třeba více expertů, aby lépe a více radili politikům?

Nejsem si jistý, že mám na tenhle dotaz odpověď a že by pomohlo více expertů. Vím jen to, že jako intelektuálové máme povinnost být čestní, neskrývat problémy a bojovat proti populismu. Nesmíme předstírat, že známe řešení, když ho neznáme. Diskutovat o možných řešeních a být tolerantnější k různým názorům. Jestli to zabere, to si nejsem jistý.

Jak je to s Evropskou unií? Je to velmi komplikovaná struktura, může podle vás přežít, když komplexita, složitost ve světě, nahrává populistům, kteří jsou navíc i tak převážně proti EU?

Závisí to na situaci. Například příští rok jsou volby do Evropského parlamentu a oba tábory, unijní i protievropský mobilizují. Uvidíme velkou kampaň. Pokud vyhraje ten protievropský, může to znamenat konec Evropy. Síla demokracie je ve využití lidových hnutí, ale ne vždy jde nutně dobrým směrem. Adolf Hitler byl také zvolen ve volbách a využil demokracie.

Mohou existovat panevropské strany, když nemáme jednotný evropský politický národ?

Nemáme, to je pravda. Ale podle našeho výzkumu se v Evropském parlamentu chovají politické strany jako panevropské strany. Evropská lidová strany, socialisté i další strany hlasují společně, ne podle jednotlivých zemí, ze kterých pocházejí poslanci. Na národní úrovni ale voliči hlasují pro národní strany. Jsou to tedy parlamentní strany, ne voličské strany. Podobně to fungovalo ve Spojených státech v první polovině 19. století. Existovala tu stranická disciplína v parlamentu, ale ve volbách šlo spíše o jednotlivé zastupitele, než o stranu. Proto jsem, pokud jde o evropské politické strany optimistický, i když samozřejmě nevíme, jak to dopadne.

Existuje souvislost mezi příjmy a demokracií? Například známý ekonom James Robinson tvrdí, že dlouhodobě zřejmě souvisí demokracie s ekonomickým vývojem společnosti.

Jde o tak zvanou modernizační hypotézu, která je proslavená v politologii. Podle ní, když společnost zbohatne, automaticky se stane demokracií. Viděli jsme to na některých příkladech v historii. Podle mého výzkumu to ale ignoruje  kulturní vliv. Například vidíme úspěšné státy v Asii - Čína, Vietnam, Thajsko, které zbohatly, ale nesměřují k demokracii. Mají kolektivistickou kulturu, která má v sobě silnou víru v to, že když máte dobrého autokrata, lidé budou pod jeho vládou šťastni.

Může ale fungovat autokracie či dokonce diktatura s tržním hospodářstvím dlouhodobě? Nakonec se totiž autokrat většinou snaží kontrolovat i ekonomiku. Například současný čínský prezident Si Ťin-pching se snaží posílit kontrolu společnosti a tím se pod tlak strany a státu dostaly tamní internetové společnosti.

Ano, pokud se tato tendence stane dominantní, zpomalí to ekonomický růst. Musíme si uvědomit, že úspěch ekonomický Číny v posledních dvaceti pěti letech byl založen na exportu. Nejde o státní společnosti, ale jde o mix s velkým podílem soukromého kapitálu. To je důvod čínského úspěchu s tržní ekonomikou. Pokud bude tlak čínské komunistické strany pokračovat, zabije to čínskou ekonomiku. Nyní se americký prezident Donald Trump snaží svojí obchodní válkou s Čínou oslabit čínskou exportní mašinerii a to může velmi výrazně oslabit čínskou ekonomiku. Ale čínští vůdci nejsou hloupí a chápou to. Je to jeden z důvodů jejich projektu Pás a stezka (známého jako nová Hedvábná stezka), která má ještě více integrovat Čínu do světové ekonomiky. Čínští komunističtí vůdci si myslí, že nemohou politicky přežít, pokud nebude jejich země začleněna do světové ekonomiky.

Jaká je tedy podle vás budoucnost Číny?

Lidé jsou velmi nespokojení se Si Ťin-pchingem a dokonce i uvnitř stany jsou nespokojeni s jeho prodloužením mandátu prezidenta. Ale Čína je na tom dobře, má slušné zdroje a může si dovolit dokonce i špatné investice. Čínské dluhy jsou domácím zadlužením a to můžete vždy vyřešit, můžete zvýšit daně, zvýšit inflaci, přerozdělit zdroje. S mezinárodním zadlužením je to horším. Peking může tak sanovat místní vlády, splatit jejich dluhy a obránit se více zpátky k socialismu. Ale pokud bude míst silný exportní sektor, neudělá to.

Stane se podle vás Čína agresivní velmocí? V současnosti stále rozšiřuje své základny na sporných územích v Jihočínském moři, zvětšuje armádu i námořnictvo.

Nemyslím si to. Snažit se bude získat jen Tchaj-wan. Pro Čínu je těžké kontrolovat cizí území, musí tam rozšířit kontrolu strany, a to je náročné. Navíc na rozdíl od situace před sto nebo dvěma sty lety ve 21. století nemůže žádný stát získat mnoho z toho, že dobude cizí zemi. Samozřejmě lze získat třeba nějaké nerostné bohatství, ale celkově dnes v ekonomice totiž hraje největší roli lidský kapitál. Ten je uvnitř lidské hlavy, je to talent a znalosti. A nemůžete lidi donutit násilím využít je ve váš prospěch.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud