Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Spadla a poranila si pánev. V poušti ležela čtyři dny a tři noc, pila vlastní moč a doufala v zázrak

Spadla a poranila si pánev. V poušti ležela čtyři dny a tři noc, pila vlastní moč a doufala v zázrak

Claire Nelsonová si ani neuměla představit, že se stane hrdinkou hrůzyplného příběhu, ve kterém ji půjde o život. Pak spadla z balvanu a zranila si kyčel. Ocitla se sama a nemohoucí v divočině pod pálícím sluncem, píše stanice BBC na svém webu o příběhu novozélandské turistky na výletu v jižní Kalifornii.

Claire již dříve navštívila národní park Joshua Tree a tamní pouštní krajinu si zamilovala. Jednou ráno vyrazila do divočiny na túru, která měla trvat šest hodin. Vzala si pár litrů vody, turistickou hůl a opalovací krém. S průvodcem v informačním centru probrala trasu, kterou popsal jako nepříliš náročnou túru po hezké stezce.

Ušla po ní asi asi tři kilometry, když si uvědomila, že nemůže najít další turistickou značku. Rozhodla se, že si odpočine na jednom z obřích balvanů u cesty. "Byla jsem docela vysoko. Když jsem se pokusila slézt dolů, balvan byl kluzký a hned jsem sletěla," řekla BBC. "Věděla jsem, že padám a nemůžu to zastavit. Bylo to jako ve zpomaleném filmu. Dopadla jsem na zem, pořádně to třísklo, zabolelo mě celé tělo. V tu chvíli jsem si pomyslila, že to je zlé," dodala.

Dopadla na levý bok a poranila si pánev. Nemohla se ani pohnout, ani si přivolat záchranu. Mobilní telefon neměl žádný signál.

"Nikdy jsem si nepomyslela, že se mi může něco takového stát. Nedokázala jsem si představit, že by se tak extrémní scénář odehrál ve skutečnosti," řekla. "Pomyslila jsem si: Nemůžu uvěřit, že jsem v situaci, kdy jsem sama, lidi nevědí, že tu jsem, sama jsem se zranila a nemohu se s nikým spojit. Byla to chvíle naprosté a nesnesitelné hrůzy," dodala.

Nejdříve propadla panice, ale myšlenky se ji brzy stočily k praktickým věcem: potřebovala zmírnit bolest, dostat se pryč ze slunce a uchovat si vodu nezbytnou k přežití. "Věděla jsem, že mohu ovlivnit jedině to, jak dlouho bych mohla vydržet."

Proti bolesti spolkla aspirin, který měla v kapse, a před sluncem se chránila závěsem, který vyrobila z klacku a plastové tašky. Když jí další den došla voda, pila vlastní moč, aby přežila.

"Od chvíle, kdy jsem spadla, jsem natáčela krátká videa, aby bylo jasné, co se stalo, kdyby mě někdo našel. Ještě jsem je neviděla a nevím, zda budu chtít," řekla.

Nad vodou ji držely myšlenky, které se jí honily v hlavě: koho by chtěla znovu vidět, kam by se znovu podívala, co by zase okusila. Nesnesitelná ji připadala představa, že by ji jednou našli její nejbližší v poušti.

Opuštěná a zraněná strávila v poušti čtyři dny a tři noci. BBC řekla, že si dny rozkládala do sledu malých úkolů. Půlku prvního dne prokřičela voláním o pomoc. Druhou půlku věnovala tomu, aby se vyvarovala slunce a úžehu. Naštěstí neměla nic do činění s chřestýši a kojoty.

"Pokaždé, kdy přicházela noc, jsem byla čím dál zoufalejší. Čtvrtého dne bylo obzvlášť horko a musela jsem bojovat, abych se držela. Přestávala jsem doufat. Říkala jsem si, jak dlouho ještě můžu vydržet," řekla.

Pozdě odpoledne poprvé uslyšela vrtulník. Myslela si, že má halucinace. Pak uslyšela, že volají její: "Claire, hledáme tě."

"Ležela jsem za balvany a nemohli mě vidět. Začala jsem křičet z plných plic, ale neslyšeli mě," vzpomínala. Z turistické hole a ze závěsu proti slunci si udělala mávátko a začala jím mávat ze zbytku sil. Snaha se vyplatila, záchranáři ji brzy našli. "Říkali, že jsou zvyklí nacházet lidi ve velmi špatném stavu, ale já jsem se smála - tak jsem byla bez sebe štěstím, že mě našli," poznamenala.

Novozélanďanka absolvovala množství vyšetření, spolykala spoustu prášku a podstoupila chirurgický zákrok. "Péče v nemocnici je neuvěřitelná, ale nevím, co bude na účtu, až dorazí," dělá si starosti. "Vím, že to musí být drahé, protože se zaznamenávala každá pilulka a injekce, kterou jsem dostala."

Její přátelé ale založili internetovou stránku se sbírkou peněz, aby ji pomohli pokrýt léčebné náklady. Claire nyní postupuje rehabilitaci, podle vlastních slov se znovu učí chodit. A netrpělivě se těší na chvíli, kdy zase bude samostatná a nezávislá.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1