Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Strach z Ruska jako důvod ke členství v NATO. Vstup do Aliance zvažuje Finsko i Švédsko

Strach z Ruska jako důvod ke členství v NATO. Vstup do Aliance zvažuje Finsko i Švédsko

Celá desetiletí Finsko našlapuje ve vztazích s Moskvou velmi opatrně a dělá vše pro to, aby spícího medvěda za svou východní hranicí dlouhou 1340 kilometrů neprobudilo k životu. V posledních letech se však v severoevropské vojensky neutrální zemi začíná objevovat debata o možném vstupu do Severoatlantické aliance. Před takovým krokem Kreml sice důrazně varuje, debata o členství v NATO přesto ve Finsku začíná nabývat na síle. Naposledy k připojení k Alianci vyzval bývalý finský velvyslanec v Rusku, podle kterého by Helsinky měly přestat odvážného kroku bát.

„Pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku, tato země si zaslouží otevřenou debatu,“ prohlásil podle zpravodajského serveru Politico.eu Hannu Himanen, který byl do loňského roku finským velvyslancem v Moskvě. Po čtyřech letech strávených v Rusku tak dospěl k přesvědčení, že je pravý čas na to začít přemýšlet, jak připojením k NATO zajistit vlastní bezpečnost.

Ve své knize „Západ nebo Východ – Finsko a obrat geopolitiky“ zároveň kritizuje postoj finských lídrů, kteří se dlouhodobě vyhýbají debatě o změně zahraniční politiky.

Tato otázka se však stává důležitým aspektem nadcházejících prezidentských voleb, které zemi čekají v lednu příštího roku. K členství v NATO totiž nabádá i jeden ze sedmi kandidátů Nils Torvalds, podle kterého je zapotřebí začít o možném připojení k západnímu vojenskému bloku hovořit už dnes.

V reakci na provokace Moskvy a rostoucí obavy z ruské agrese se o připojení k NATO hovoří i v sousedním Švédsku, které je stejně jako Finsko vojensky neutrální. Důkazem obav je březnové rozhodnutí švédské vlády zprovoznit stovky protijaderných krytů na ostrově Gotland v Baltském moři, které jsou pozůstatkem studené války. V září pak švédská armáda uspořádala největší vojenské cvičení za posledních 23 let, které mělo za úkol „zastrašit potenciální nepřátele“ a přimět je „důkladně zvážit rizika útoku“ na Švédsko.

Právě Švédsko je považováno za nejbližšího vojenského spojence Finska a jak naznačuje analýza, kterou si loni nechal vypracovat finský premiér Juha Sipilä kvůli rostoucí ruské vojenské aktivitě v Baltském moři, do NATO by obě země vstoupit společně. Pokud by totiž Finsko vstoupilo do Aliance samostatně, vyvolalo by ve vztazích s Ruskem to „vážnou krizi“.

„Pokud by se Finsko stalo členem NATO a Švédsko zůstalo mimo, vznikla by strategicky neobratná situace, kdy by se Finsko stalo strategickou základnou bez územní soudržnosti s NATO,“ píše se ve studii vydané na jaře 2016. Analýzu tehdy nenechal bez odezvy ministr zahraničí Sergej Lavrov. „Pokud se vojenská infrastruktura přiblíží k ruským hranicím, samozřejmě přijmeme nezbytná technicko-vojenská opatření,“ varoval Lavrov pro švédský list Dagens Nyheter.

Podle Himanena však Finsko musí navzdory ruským výhrůžkám případné členství v NATO začít zvažovat. Bývalý velvyslanec tvrdí, že se otázce věnuje jen málo pozornosti – Finsko se totiž politické debatě vyhýbá, aby vyhovělo Moskvě. Himanen tak doufá, že k oživení diskuze přispěje jeho kniha a především stále zhoršující se vztahy Ruska se Západem, ke kterému se Finsko obrátilo ihned po pádu Sovětského svazu v roce 1991 – vstoupilo do Evropské unie a přijalo i euro.

V myšlence připojení se k Severoatlantické alianci je však Nils Torvalds mezi prezidentskými kandidáty osamocený – někteří buď členem nechtějí být vůbec, jiní zase prosazují to nechat otázku připojení Finska otevřenou do budoucna. Do druhého tábora patří současný prezident Sauli Niinistö, podle kterého si budoucí vstup do NATO musí občané odhlasovat v referendu.

Jak tvrdí analytik Finského institutu pro mezinárodní záležitosti Charly Salonius-Pasternak, nejednoznačnost finských politiků vůči otázce členství v NATO může být strategicky přínsosná. „Vytváření nejistoty v mysli Kremlu o tom, co Finsko hodlá udělat, bylo jedním z hlavních motivů finské politiky posledních několika desetiletí.“

Do členství v Severoatlantické alianci se však příliš neženou ani samotní obyvatelé Finska. Koncem roku 2016 vstup podporovalo jen asi 25 procent Finů, od války na Ukrajině se však zvýšil počet těch, kteří zatím nejsou rozhodnutí. K členství v NATO tak začínají být Finové o něco otevřenější.  

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744