„Tak na Zuzu!“ Noční Bratislava se proměnila v obří party na oslavu první prezidentky | info.cz

Články odjinud

„Tak na Zuzu!“ Noční Bratislava se proměnila v obří party na oslavu první prezidentky

REPORTÁŽ | Slovensko má první prezidentku ve svých dějinách. Zuzana Čaputová je pro řadu Slováků symbolem změny a naděje, že se země rok po vraždě novináře vrací zpět do normálních kolejí. Jak vypadala volební noc, která vynesla Čaputovou do Prezidentského paláce?

Před budovou Staré tržnice v centru Bratislavy se krátce po osmé večer táhne fronta. Můžou v ní být desítky lidí, možná bychom napočítali i stovku, každopádně je za chvíli až k silnici. Všichni přítomní mají jediný cíl. Být u té historické chvíle, v níž si Slovensko zvolí první prezidentku.

Jestli by ještě před čtrnácti dny přicházeli v euforii, nyní je v jejich hlasech a tvářích nervozita a očekávání. Zuzana Čaputová je sice velkou favoritkou, nicméně volby už kolikrát ukázaly, že před sečtením hlasů nemá nikdo nic jisté. A tak ve frontě i uvnitř sálu hloučky švitoří a čekají, co se stane ve 22 hodin, kdy televize oznámí první volební průzkumy.

Napětí je vidět i na Čaputové, která do štábu dorazí ve 20.45. „Bude to těsné,“ řekne početnému davu novinářů, jenž obklopil vchodové dveře. A dokonce připustí, že pokud by její pokus dostat se do prezidentského křesla nevyšel, upne pozornost k parlamentním volbám, které na Slovensku budou nejpozději za rok.

Mezi hosty zavítá před desátou hodinou už jen jednou, když děkuje příznivcům a spolupracovníkům. Jinak čeká v soukromí. Na ploše se přitom čile debatuje, a když naskočí první průzkumy, které Čaputové přisoudí výhru, ozve se první nesmělý potlesk. Opatrnost ale postupem času střídají stále častější úsměvy a radost.

Hudebník a zpěvák Michael Kocáb stojí u zábradlí oddělující hosty a novináře a rozdává rozhovory. „Je to skvělé. Snad to nezakřiknu,“ zůstává pokorný. „Podporoval jsem ji už od doby, kdy neměla takovou podporu. Věřil jsem jí,“ dodává. Podobně jako on mluví i další přítomní.

S průběžnými výsledky zprvu nesmělý potlesk sílí. Prakticky každý pohyb čísel na televizní obrazovce doprovází výkřiky radosti. Novináře to několikrát zvedne ze židlí, ale na to hlavní se ještě čeká. Čaputová znovu přijde až krátce před půlnocí. Podle zvyklostí nechá nejprve promluvit poraženého protikandidáta.

Tleskalo se i Šefčovičovi

Štáb Maroše Šefčoviče vypadá z obrazovek slovenských televizí úplně jinak než ten na Náměstí SNP. V Hotelu Devín, kde před pěti lety slavil současný prezident Andrej Kiska triumf nad Robertem Ficem, se sešlo jen několik Šefčovičových podporovatelů. Mezi nimi prakticky chybí lidé ze strany Směr, která místopředsedovi Evropské komise poskytla podpisy potřebné pro nominaci i peníze na kampaň. Ficův Směr zastupuje jen místopředseda a ministr financí Peter Kažimír.

Už asi po hodině sčítání, kdy je sečteno necelých 15 procent hlasů, je zřejmé, že Šefčovič neuspěl. O pár minut později domněnku potvrdí další čísla. Čaputová zvýšila náskok už skoro na 100 tisíc hlasů. Na procenta vede 58 ku 42. A to mají přijít hlasy z velkých měst, které jí můžou ještě přilepšit.

Šefčovič předstupuje před média po půl dvanácté. Stará tržnice, štáb Čaputové, sleduje jeho vystoupení na velkoplošné obrazovce. „Právě jsem telefonoval s paní Zuzanou Čaputovou a popřál jsem jí…“ Další Šefčovičova slova není ve Staré tržnici slyšet. Přehluší je potlesk stovek přítomných, kteří si konečně ulevili, že teď už je vítězství jejich kandidátky skutečně jisté.

„Řekl jsem jí, že od dnešního večera má velkou zodpovědnost. Zdůraznil jsem, že navzdory velmi živé volební kampani jsou před Slovenskem časy, které si vyžadují sjednocení,“ praví. Šefčovičův projev působí důstojně. Není v něm ukřivděnost ani zášť. To ocení i přiznivci jeho soupeřky. Další potlesk už na dálku patří jemu a jeho schopnosti ustát nelehkou životní chvíli.

Největší ovace jsou ale přichystané na příchod Čaputové. „Zuzana! Zuzana!“ bouří sál a chvíli to vypadá, že se nová prezidentka ani nedostane ke slovu. „Ďakujem, köszönöm, dakuju šumni, děkuji, paľikerav,“ promluví nakonec v několika jazycích, aby oslovila nejen majoritu, ale i menšiny žijící na Slovensku. Vedle ní stojí žena, která tlumočí projev do znakové řeči. 

„Slovensko si žádá takovouto změnu. Mysleli jsme si, že hráz mezi konzervativním a liberálním je nepřekročitelná, ale dokázali jsme ji přemostit,“ pochvaluje si a naznačuje to, co říkají i slovenští novináři. Úspěch Čaputové, jakkoli jej provázel raketový vzestup po odstoupení jednoho z protikandidátů Roberta Mistríka, nebyl bleskem z čistého nebe.

Oslavy se ze štábu přelily do ulic

Únava Slováků z 11 let dlouhé vlády Směru, kterou ještě umocnily události po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, je vidět čím dál víc. Že chtějí změnu, naznačili lidé nejprve v krajských a loni také v komunálních volbách, v nichž do čela radnic vynesli některé překvapivé tváře. Směr nevyhrál ani v některých svých tradičních baštách na východě země. Bratislavu si podmanil mladý cílevědomý architekt Matúš Vallo, na jehož kampani se podíleli i lidé, kteří nyní pracovali pro Čaputovou.

Jak trefně podotkl novinář ze slovenského časopisu Týždeň, Čaputová se stala první ženskou hlavou státu v česko-slovenském prostoru od dob Marie Terezie. Že však bude ona tou nositelkou změny, kterou teď ve štábu i mimo něj tolik oslavují mnozí Slováci a Češi, musí ještě potvrdit. 

Zásadní klání přijde příští rok, kdy se bude rozhodovat o nové vládě. Změnu si Slováci žádají, stále ale není jisté, zda nepřeváží hlasy těch, kteří si ji představují radikálněji a volili vzpomínku na mečiarismus v podobě Štefana Harabina nebo otevřeného neofašistu Mariana Kotlebu.

Co bude za rok, ale nyní ve Staré tržnici nikdo neřeší. Po projevu Čaputové na ploše pokračují oslavy velkého vítězství. Ti, kteří odchází, se v noční Bratislavě mísí s místními a turisty mířících do barů a klubů. Odlišují se jen oblečením, rozjásaní jsou všichni stejně. Centrum slovenského hlavního města jako by se proměnilo v jednu obří slavící party.

A někdy se obě skupiny změní v jednu. Tak jako hlouček pěti dívek sedících na lavičce u Prezidentského paláce, reprezentativního sídla slovenské hlavy státu. „Tak na Zuzu!“ zvolají do tmy, jíž následně prořízne cinkot skleněných lahví a smích. Bratislavská euforická noc tady rozhodně nekončí. A na síle jí neubere ani to, že je kvůli střídání času o hodinu kratší.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud