Články odjinud

Tálibán poslal jednat s Američany svého legendárního velitele. Prý stojí o mír

Tálibán poslal jednat s Američany svého legendárního velitele. Prý stojí o mír

Býval dvojkou afghánského hnutí Tálibán, u jehož zrodu v roce 1994 asistoval. Teď se stal klíčovým vyjednavačem v rozhovorech s USA. Abdul Ghání Baradar je v rámci organizace považován za umírněného předáka, který je nakloněn míru. Nabízí se otázka, zda má reálný vliv na nynější vedení. Úctě spolubojovníků se každopádně těší jako blízký druh a zřejmě i švagr mully Omara – dnes už mrtvého, přesto stále uctívaného zakladatele Tálibánu.

Ten příběh vešel do afghánských dějin, i když není jasné, zda se opravdu stal. Psalo se září roku 1994, Afghánistán upadl do bezvládí a zdivočelí polní velitelé řádili jako šílení. Rodina, která cestovala z Herátu do Kandaháru, padla takovým desperátům do rukou: opakovaně znásilnili dcery a podle jiné verze i syny, které si chtěl šéf skupiny ponechat jako sexuální otroky. Převládá názor, že útočníci nakonec celou rodinu „popravili“ a těla spálili. O zločinu se dozvěděl mulla Omar a s ním skupina žáků náboženské školy. Vydali se stíhat viníky, které přemohli přesto, že ne každý ze mstitelů měl vlastní pušku. Velitel byl oběšen na hlavni tanku a zrodil se Tálibán, pro který mulla Omar záhy získal prvních padesát bojovníků…

Romantické vyprávění by patrně mohl potvrdit Abdul Ghání Baradar, který už toho roku spojil osud s Tálibánem. A zřejmě i s legendárním mullou Omarem – podle některých zdrojů byli švagři. Teď Baradar nastoupil v arabském Kataru jako šéf tálibánské kanceláře, která fakticky reprezentuje hnutí navenek. A hlavně, vede nyní předběžné mírové rozhovory se Spojenými státy, které mají ukončit více než sedmnáct let trvající válku. Je jisté, že se Baradar do dialogu s Američany zapojí, a lze předpokládat, že jednání také povede.

INFOGRAFIKA DNE: Rozložení sil v Afghánistánu (červen 2018)

Pro stoupence afghánského míru jde o povzbudivou zprávu. Baradar sice bezprostředně neovlivňuje dění na afghánské frontě, jako vyjednavač se ale jeví takřka ideální: Jedná se o otce-zakladatele hnutí, který údajně i v dobách tálibánské vlády působil jako pragmatik. Třeba proto, že neposílal bojovníky bezhlavě na smrt. Naopak, nižším velitelům podle svědků opakoval, že jsou osobně odpovědní za životy svých mužů. „Nikdy nevydával rozkazy, aniž by si prověřil fakta. Je trpělivý a podřízeným pečlivě naslouchá. Nepropadá záchvatům vzteku, umí se ovládat,“ citoval před deseti roky americký časopis Newsweek jednoho z tálibánských kádrů, který se s Baradarem setkal.

Podle jiných Tálibů byl Baradar stejně tvrdý a odhodlaný jako jeho druh mulla Omar. Nicméně, podle tvrzení amerických diplomatů prý už před deseti lety patřil k té větvi hnutí, která zvažovala mír se Spojenými státy. Na prosazení této idey nedostal čas: v roce 2010 byl zadržen pákistánskými úřady a z jejich vězení vyšel až loni v říjnu. Podle tvrzení zdrojů stanice Al-Džazíra si jeho propuštění na Pákistáncích vymohli právě Američané.

Baradarův vstup do jednání totiž jako „překvapující a velmi nadějný pro mír“ hodnotí i David Sedney, který pracoval v administrativě předchozího amerického prezidenta Baracka Obamy. Podle něj pobývala někdejší dvojka Tálibánu v pákistánském vězení tak dlouho právě proto, že si Islámábád nepřál – ba dosud nepřeje – afghánský mír. „Teď ale pro ukončení války nastala nejlepší situace za posledních dvacet let,“ dodává pro stanici Al-Džazíra optimisticky Sedney.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud