Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tolik vražd a znásilnění! Rohingové, kteří unikli čistkám, živoří. Šéf OSN se mezi uprchlíky zděsil

Tolik vražd a znásilnění! Rohingové, kteří unikli čistkám, živoří. Šéf OSN se mezi uprchlíky zděsil

Pálení genitálií, věšení na háky, bití přes chodidla. Mučení, kterého se na muslimské menšině Rohingů dopouštěli barmští vojáci, zdokumentovala organizace Amnesty International. Podle její zprávy se k vyhánění Rohingů barmská armáda chystala už před loňských srpnem, kdy jí útok zdejších rebelů poskytl záminku k plošnému tažení proti vesničanům. O „nepředstavitelném počtu“ zločinů teď při návštěvě rohingských uprchlíků v Bangladéši hovořil také šéf OSN António Guterres.

„Zde, v uprchlickém táboře jsem si právě vyslechl svědectví o nepředstavitelném počtu vražd a znásilnění. Vyprávěli o nich Rohingové, kteří před nedávnem utekli z Barmy,“ napsal na svém twitterovém účtu generální tajemník Světové organizace. „Rohingové jsou jedním z nejpronásledovanějších i nejzranitelnějších společenství na této planetě,“ dodal Guterres.

Ani v Bangladéši si muslimští uprchlíci z převážně buddhistické Barmy nemohou oddychnout. V táborech je neohrožují lidé, zato se přihlásila příroda. Jmenovitě monzuny a s nimi přívaly vody, které se v regionu obvykle objevují už v červnu. Jinými slovy: vydatné deště mohou přijít kdykoli. A mohou proměnit prozatímní sídliště v neobyvatelné bažiny i zrádná jezera nebo vyvolat sesuvy půdy.

„Je třeba rychle přemístit asi 200 tisíc Rohingů. Nesmíme dopustit, aby monzunové deště spláchly naděje uprchlíků,“ prohlásil Guterres přímo mezi běženci.

Rohingští uprchlíci

Rohingové se nevracejí, bojí se. A zřejmě právem

Zkraje roku přitom svět doufal, že se alespoň část ze 700 tisíc rohingských uprchlíků vrátí do Barmy. Marně. Podle prezidenta Mezinárodního červeného kříže Petera Maurera „je třeba ještě hodně práce“, aby byla cesta zpět reálná. Šéf respektované organizace popsal agentuře Reuters opuštěné rohingské vesnice s vypálenými domy, které v Barmě viděl. Dodal, že je důležité, aby uprchlíky přijali i jejich někdejší sousedé – mnozí z nich přitom při vyhánění krajanů asistovali.

Maurerova slova potvrzuje reportáž agentury AFP, jejíž novináři koncem června navštívili záchytný tábor na barmské straně hranice. Má sloužit jako první útočiště Rohingů na pouti do jejich domova. Podle reportérů je téměř prázdný a početně skromné osazenstvo tábora se nudí. „Otevřeli jsme v lednu,“ konstatuje lakonicky místní imigrační úředník.

Amnesty chce dostat vojáky před soud

Koncem června mezinárodní organizace Amnesty International zveřejnila zprávu, ve které dokumentuje mučení Rohingů, kterého se dopouštěli barmští vojáci i policisté střežící hranici (BGP). V souladu s rozkazy svých velitelů.

„Ve vězení nás pohraničníci brutálně mučili. Ztratil jsem vědomí. Brzy jsem se ale opět probral bolestí, nohy jsem měl popálené. Krvácely. Používali na nás zapalovače,“ vypráví jedna z obětí uniforem. Jiní a jiné dopadli hůře: ženy byly často znásilněné, muži (třeba) umláceni holemi.

Dokument Amnesty International navíc s odkazem na svědky i získanou komunikaci mezi barmskými vojáky tvrdí, že se Rangún chystal na útok proti Rohingům už před loňským srpnem. Tedy ještě před tím, než rohingští rebelové koordinovaně napadli tři desítky vojenských a policejních stanovišť. Při tehdejší akci zemřelo 59 povstalců a 12 příslušníků barmských ozbrojených sil.

Záminka k plošnému tažení byla na světě. Rangún rozpoutal akci, kterou OSN označila za „učebnicovou ukázku etnické čistky“. Řádění podle různých odhadů nepřežily desítky tisíc lidí. Ze země uprchlo přes 700 tisíc Rohingů, počet obyvatel tohoto etnika v Barmě se snížil na jednu pětinu předchozího stavu. Jinak řečeno: čtyři z pěti barmských Rohingů (včetně žen a dětí) buď zemřeli, nebo utekli za hranice.

Amnesty International proto žádá, aby před Mezinárodním trestním soudem (ICC) v Haagu stanulo hned 13 armádních šéfů včetně vrchního velitele Min Aun Hlaina. Jde spíše o přání: Rangún nemusí s ICC spolupracovat, nepřistoupil totiž k dohodě o tomto tribunálu. Případný zatykač ale zkomplikuje cesty vojáků do zahraničí, kteří před několika lety předali moc voleným politikům také proto, aby nebyli v mezinárodní izolaci.

Rohingští uprchlíci

Ochránci práv nešetří ani rebely

Organizace Amnesty International ovšem přinesla i informaci, podle které muslimští rebelové, konkrétně pak příslušníci Arakanské armády za spásu Rohingů (ARSA), údajně povraždili až stovku hinduistů z místní komunity. Patrně 99 mužů, žen i dětí odvedli se závazanýma očima mimo vesnici, kde je zabili.

Rohingští povstalci tento útok odmítají. Jen pro pořádek: etnickou čistku proti statisícům venkovanů odmítá rovněž barmská armáda. Tvrdí totiž, že jde o akci proti rohingským „teroristům“ a jejich spolupracovníkům.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1