Články odjinud

Tragédie v Torontu přepisuje poměry v Kanadě. Může to skončit zákazem pistolí ve městech

Tragédie v Torontu přepisuje poměry v Kanadě. Může to skončit zákazem pistolí ve městech

Po tragickém útoku, po němž minulou neděli v Torontu zemřeli dva lidé a 13 dalších skončilo zraněných, zesílila v Kanadě debata o přísnějších pravidlech pro držitele zbraní. Tamní realita však vypadá jinak než ve Spojených státech, kde se po podobných událostech diskuse mění v seriál hádek, deklarací a v neústupnost bez reálné změny. Rozdíly ve veřejné debatě jsou zjevné i ve světle toho, že v Kanadě platí daleko tvrdší zákony. Nyní by mezi ně mohl přibýt i kompletní zákaz pistolí ve městech.

Masové střelby v Kanadě rozhodně nejsou na denním pořádku. Zatímco v USA se během letošního roku podle dat organizace Gun Violence Archive odehrálo již téměř sto případů, při nichž zemřel alespoň jeden člověk, útok v Torontu byl první takovou událostí v Kanadě od loňského lednového útoku na mešitu v Quebecu, kde střelec usmrtil šest lidí.

Minimálně v Torontu ale problém se zbraněmi roste. Policejní statistiky ukazují, že ve městě letos zastřelili 26 lidí, což je o 53 procent více než během stejného období loni. Data vládní agentury Statistics Canada navíc dokládají nárůst vražd a zabití střelnou zbraní v celé zemi. Čísla stoupají od roku 2013 a před dvěma lety se vrátila zpět k hodnotám z roku 2005, který byl nejhorší v tomto století.

Wendy Cukierová, prezidentka Koalice za kontrolu držení zbraní a profesorka na Ryerson University z toho viní předchozí konzervativní vládu premiéra Stephena Harpera. Ta uvolnila některá přísná nařízení přijatá po útoku na Montreal College v roce 1989, při němž zemřelo 14 žen.

Právo držet zbraň? Ne, je to výsada pro prověřené, řekl soud

Kanadské politiky ale z letargie neprobrala až torontská tragédie. Liberální kabinet premiéra Justina Trudeaua začal o opětovném zpřísnění legislativy včetně kompletního zákazu pistolí ve městech přemýšlet už v návaznosti na události ve Spojených státech, především na střelbu na střední škole ve floridském Parklandu. Útok v Torontu ale debatu zintenzivnil a na stranu příznivců přísnější regulace dostal i řadu pravicových politiků. „Proč někdo v tomto městě vůbec potřebuje pistoli?“ ptal se konzervativní starosta Toronta John Tory při jednání, na němž městská rada vyzvala vládu k zavedení zákazu.

Zatímco v USA tlak veřejnosti po vražedných řáděních vždy postupem času poleví bez výraznějšího dopadu na legislativu, kanadská diskuse má jiné parametry dané odlišnými reáliemi. V Kanadě neexistuje podobně vlivná lobbistická organizace, jakou je ve Spojených státech Národní asociace držitelů zbraní, ani obdoba druhého dodatku americké ústavy, zaručující právo vlastnit zbraň. Kanadský nejvyšší soud dokonce jasně řekl, že to je nikoli právo, nýbrž výsada těch, kteří projdou prověřovacím procesem.

Tomu odpovídají i kanadské zákony. Na rozdíl od většiny amerických států Kanada vyžaduje po všech majitelích zbraně příslušnou licenci, kterou není snadné získat. V současnosti vlastní zbraň asi 2 miliony z 37milionové kanadské populace. Udělení licence předchází série testů a kontrol. Pistole i poloautomatické zbraně musí být bez výjimky registrovány a jejich vlastníci mají povinnost je doma uchovávat nenabité a zamčené. Na veřejnosti je mohou nosit pouze ti, kdo mají speciální povolení. To obvykle dostávají jen lidé, kteří zbraň potřebují k práci.

Ani přísná pravidla ale nestačí, jak ukázal případ 29letého střelce z Toronta. Bez důkazů se k němu sice hlásili teroristé, útočníkova rodina však poukazuje spíše na jeho dlouholeté psychické problémy. Právě na možnost obejít v takových případech zákony se odvolávají oponenti dalšího utahování šroubů, jež má podle Trudeaových představ zahrnovat i pečlivější kontroly a povinnost prodejců archivovat záznamy o jejich zboží po dobu 20 let.

Oponenti vládních snah poukazují na černý trh, na nějž oficiální politika dopadá jen minimálně, případně na to, že je vždy možné někoho zabít jinou metodou. „Typy lidí, kteří inklinují ke spáchání vraždy, si prostě najdou jiný způsob, pokud nebudou mít zbraň,“ praví obhájce a podle vlastních slov nadšený střelec Solomon Friedman.

V Británii a Austrálii se vraždí méně. Díky regulaci

Argument jiných dostupných vražedných nástrojů podle Cukierové vyvrací analýza počtu vražd a jeho srovnání s dalšími zeměmi. „Když se podíváte na míru vražd nezpůsobených zbraní a porovnáte mezi sebou Kanadu, USA, Velkou Británii a Austrálii, uvidíte takřka totéž, jen ve Spojených státech jsou čísla mírně vyšší,“ praví. Po započtení zbraní je ale rázem v USA šestkrát více násilných úmrtí než v Kanadě.

Že regulace funguje, napovídají i zkušenosti z dalších jmenovaných zemí. Australané i Britové zpřísnili své zákony po tragédiích z roku 1996. V obou případech přitom smrt desítek lidí způsobil útočník s legálně drženou zbraní.

V Austrálii úřady zareagovaly na úmrtí 35 osob včetně několika dětí takřka okamžitě. Do dvanácti dnů se federální vláda i vlády jednotlivých provincií shodly na takřka kompletním zákazu pušek a brokovnic. Zbraně pro sportovní účely začaly podléhat tvrdým podmínkám. Aby Australané získali povolení držet zbraň, musí doložit, že k tomu mají „vážné důvody“. Výsledek? Čtyřikrát menší počet vražd za rok než v Kanadě.

Británii zasáhla před 22 lety smrt 16 dětí a jejich učitelky na základní škole ve skotském Dunblane. Konzervativní kabinet následující rok prosadil zákon, jenž zakázal držení pistolí civilistům. O pár měsíců později jej navíc ještě zpřísnil.

Kanadský problém je v sousedovi. Z USA míří více než polovina zabavených zbraní

Friedmanův argument týkající se černého trhu už dává větší smysl. Že Kanada musí vedle legálních držitelů zbraní řešit i jejich nezákonný dovoz přes hranice, připouští i Cukierová. „Náš problém je, že i když zakážeme pistole, budeme mít stejně problém s pašovanými zbraněmi. Protože sdílíme hranici s USA,“ konstatuje.

Torontská policie například v květnu zadržela auto mířící ze Spojených států, které převáželo 60 pistolí. Zisky z jejich prodeje by byly ohromné. Zatímco na Floridě se dá pistole pořídit za pár stovek dolarů, v Kanadě se ceny pohybují kolem 4000 dolarů (necelých 88 tisíc korun).

Experti soudí, že proti pašerákům by pomohla užší spolupráce Kanady a USA na společné hranici. Jeff McGuire, výkonný ředitel Ontarijské asociace policejních velitelů navrhuje vedle toho ještě změny zákonů a přísnější tresty. „Ale velkou částí naší výzvy je, že v řadě amerických států je velice snadné si zbraň koupit,“ uznává, že míč nyní leží spíše na druhé straně. Podle dat torontských policistů pocházelo od jižního souseda 55 procent loni zabavených zbraní, v roce 2011 jich bylo dokonce 75 procent.

Problém s pašeráky však není důvodem, který by měl účinnost navrhovaného zákazu pistolí v kanadských městech ochromit. Výzkum, jenž si nechala zpracovat vláda provincie Britská Kolumbie, ukázal, že 60 procent zbraní drželi pachatelé trestných činů legálně. Zda mezi nimi byl i střelec z Toronta, jenž během útoku sám zemřel, úřady zatím neuvedly.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud