Články odjinud

Trezor pro den zkázy. V semenné bance mají zastoupení i rostliny z Česka

Trezor pro den zkázy. V semenné bance mají zastoupení i rostliny z Česka

Přezdívají mu „banka pro případ konce světa“, „trezor pro den zkázy“ nebo také „Noemova archa“. Špicberské globální úložiště semen obklopené permafrostem založila norská vláda před deseti lety. Vlády, vědci, ale i veřejnost si sem mohou uložit semena rostlin, která chtějí ochránit před případnou katastrofou. Tak, aby další generace měly co jíst.

Jen těžko si lze představit odlehlejší a vlastně i nenápadnější místo. Daleko na severu, na ostrově mezi Norskem a Severním pólem, 
mezi horami, ledem a mořem. V místě stranou od veškeré civilizace, za které už nelétají žádné komerční lety. V bývalém dole, v pískovcové skále, ze které vykukuje jen vrcholek minimalistické stavby zapuštěné do terénu a ne zrovna oslňující kovové dveře. Právě za nimi je uschovaný poklad, který je pro svět naprosto stěžejní. Žádné cenné kovy, žádná ropa, ale nepřeberné množství semen, ze kterých bude v budoucnu možné pěstovat obiloviny, zeleninu, ovoce, uvařit snídaně, obědy a večeře.

„Je to tak trochu svaté místo,” řekl americké televizi CNN Michael Koch z organizace Crop Trust. „Pokaždé, když sem přijdu, připadám si jako v katedrále. Nutí mě to tady přemýšlet. Pro lidstvo je to velmi významné místo.”

Jak genová banka funguje?

Globální trezor se skládá hned z několika místností, převážná většina z nich zvenku vůbec není vidět. Do přírody vyčnívá jen vchod genové banky a vstupní hala, která žádnou zvláštní funkci nemá. 
Za ní se nachází první menší tunel, který už důležitý je, a v němž není z logických důvodů slyšet ani slovo. Ohromný hluk vytvářejí obří chladící přístroje, které zaručují stálou teplotu minus 18 °C. Ta je pro úložiště naprosto klíčová. Zpomaluje totiž metabolismus semen, a ta díky tomu vydrží dekády, staletí a někdy i tisíce let.

Za ním následuje další tunel, mnohem větší a zapuštěný přímo ve skále, o délce zhruba 130 metrů. V něm pendlují vozíky, které semena převážejí do skladů. Na jeho konci je bezpečnostní místnost, jež má zabránit případné kontaminaci zrnek v trezorech za ní.

Trezory má úložiště tři. Jejich celková kapacita je 4,5 milionu vzorků, tedy 
2,5 miliardy semen. Momentálně se používá pouze prostřední, jeho dveře jsou obalené obří masou ledu. Uvnitř jsou od podlahy ke stropu vyskládané majestátní krabice, v nich ve zkumavkách a stříbrných vakuovaných sáčcích rostliny z téměř každé země světa. Posílají je sem semenné banky, kterých je po světě zhruba 1 700, případě samy státy nebo laboratoře.

K 10. výročí od založení úložiště na Špicberkách sem bylo dovezeno dalších 76 tisíc vzorků, například z Kanady, Švýcarska, Indie, Austrálie nebo třeba Libanonu. Každý vzorek se skládá z několika desítek či stovek semen, nikdy nejde jen o jedno. Kousek od sebe tu sedí krabice ze Spojených států a Ruska. Hned na nich ty z Ukrajiny a o kus dál pak trochu překvapivě ze Severní Koreje, kde se poslední dobou znovu množí zprávy o hladomoru. Její krabice lze rozeznat; jsou dřevěné a červené, jinak se ale podle koordinátora Briana Lainoffa od ostatních neliší. „Těm semenům je jedno, že jsou vedle sebe vzorky z KLDR a Jižní Koreje,” uvedl Lainoff pro časopis Time. „Jsou tu v chladu a bezpečí, a to je to jediné, na čem záleží.”

I rostliny z Česka už tu mají své příbuzné. Prvních 800 vzorků sem dorazilo v roce 2015 a šlo hlavně o různé druhy pšenice, žita, ovsa či ječmene.

To, že lidstvo potřebuje plán B, je čím dál evidentnější. „Zemědělství se nevyvíjí tak rychle, jako probíhá klimatická změna,” vysvětlují zástupci organizace Crop Trust, která na banku dohlíží. Semena ukládají hlavně kvůli jejich genetické informaci. Některá z nich už se ve volné přírodě ani nevyskytují. Díky tomu, že jsou zde vzorky z celého světa a různých podzemních pásů, budou moci vědci s postupujícím globálním oteplováním přizpůsobit jednotlivé rostliny novým podmínkám. Pokud nějakou rostlinu vyžene z jejího současného místa sucho, záplavy nebo třeba válka, může se tam nově uchytit například rýže z Austrálie, která je odolnější. „Musíme se přizpůsobit rostoucím teplotám, větru, bouřkám a povodním, novým nemocem a škůdcům. Do rýžových polí teď přichází kvůli větru množství slané vody a i z toho se stává velký problém,” vysvětluje Koch.

Podobné změny už svět kdysi zažil, nebo stále zažívá. Například Spojené státy přišly od začátku 20. století o 90 % původních odrůd ovoce a zeleniny. V Číně se zase dnes používá jen 10 % druhů rýže, které se tam pěstovaly v 50. letech, uvádí odborný časopis Plant Production Science. Počet odrůd rostlin, které krmí lidstvo, klesá a přežívají jen ty nejodolnější. Zde uložené DNA by mohlo pomoct zocelit ty další.

Když válka přijde dřív než povodeň

„Je to daleko od míst, kde je teror a válka, mimo vše, čeho se v různých koutech světa lidé bojí. Je to bezpečné místo,“ vysvětluje výběr místa Bente Naeverdal, který na denní provoz banky každý den dohlíží.

Ví, o čem mluví. Semena z úložiště ve Špicberkách už se totiž jednou kvůli válečnému konfliktu musela použít. O své zásoby požádalo v minulosti Mezinárodní centrum pro zemědělský výzkum v suchých oblastech, jehož budovu v Aleppu obsadili ozbrojenci. Vědci se tak nemohli spolehnout, že budou v pořádku. S tím, jak boje zesilovaly, museli tamní genovou banku opustit. „Ta semena jsou pro svět velmi důležitá,” vysvětloval tehdy Mahmúd Solh, generální ředitel centra. „Sbírka obsahuje část ze světově nejdůležitější rozmanité škály druhů pšenice, ječmene, trávy a dalších plodin.”

Od polárního kruhu si tehdy nechali poslat 16 500 vzorků, které po rozmrazení zasadili v Libanonu a Maroku. Když rostliny vyrostly, znovu jejich semena sesbírali, zpracovali a o dva roky později je opět poslali do globálního úložiště, kde jim tamní pracovníci symbolicky nechali v policích místo.

Genová banka v Aleppu nebyla tou první, která byla ohrožená válkou. Brutální konflikty zničily podobná zařízení v Afghánistánu a Iráku. Nenávratně. Tamní zásoby ještě zálohy v globální bance nad Norskem neměly. Jiná centra, jako například to na Filipínách, zničily povodně po tajfunu a následně požár. Crop Trust se teď snaží vybrat peníze, aby zajistil fungování 1 700 bank po celém světě a pomohl je před podobnými katastrofami uchránit.

Změna na dosah ledu

Své vlastní katastrofě ale možná čelí i špicberský poklad. Výkyvy teplot loni roztavily část permafrostu, který banku obklopuje, a do tunelu, kterým se převážejí semena, pronikla voda. K poškození semen sice nedošlo, průsaky ale odborníky zaskočily. Špicberky si norská vláda vybrala proto, že se počítalo s tím, že permafrost je trvalý. Opak je pravdou. Trezor, který má nás a další generace zachránit před klimatickou změnou, sám zažívá klimatickou změnu. Je hmatatelná a viditelná.

„Samozřejmě, že vidím, že se to mění,” říkal ještě před zatopením banky návštěvníkům průvodce Jim Johansen, kterého cituje CNN. Mluvil o ledovcích, které jsou od semenné banky vidět a které se rok od roku zmenšují. „Loni jste sotva mohli vidět skálu pod ledovcem, byla to tenoučká čára,” vzpomínal. Teď už jsou skály vidět na první pohled, led ustupuje.

I proto čeká úložiště velký facelift. Norsko na konci února oznámilo, že do něj investuje 12,7 milionu amerických dolarů. Půjdou hlavně na zabezpečení spojovacího tunelu, do kterého zateklo. V okolním masivu se také vybudují odvodňovací kanály, které by měly případnou vodu z tajících vrstev odvést pryč. Vznikne také servisní budova, ve které budou záložní zdroje elektřiny a chlazení.

„S tímhle vybavením očekáváme, že úložiště vytrvá věčně,” tvrdí centrum, které objekt v mrazivé pustině spravuje. Je to pojistka, časová kapsule nebo opravdu novodobá Noemova archa v permafrostové podobě. Snad bude stačit.

 

Články odjinud