Přezdívají mu „banka pro případ konce světa“, „trezor pro den zkázy“ nebo také „Noemova archa“. Špicberské globální úložiště semen obklopené permafrostem založila norská vláda před deseti lety. Vlády, vědci, ale i veřejnost si sem mohou uložit semena rostlin, která chtějí ochránit před případnou katastrofou. Tak, aby další generace měly co jíst.
Jen těžko si lze představit odlehlejší a vlastně i nenápadnější místo. Daleko na severu, na ostrově mezi Norskem a Severním pólem, mezi horami, ledem a mořem. V místě stranou od veškeré civilizace, za které už nelétají žádné komerční lety. V bývalém dole, v pískovcové skále, ze které vykukuje jen vrcholek minimalistické stavby zapuštěné do terénu a ne zrovna oslňující kovové dveře. Právě za nimi je uschovaný poklad, který je pro svět naprosto stěžejní. Žádné cenné kovy, žádná ropa, ale nepřeberné množství semen, ze kterých bude v budoucnu možné pěstovat obiloviny, zeleninu, ovoce, uvařit snídaně, obědy a večeře.