Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trump versus Trudeau: Americko-kanadské námluvy jako předehra pro ty evropské

Trump versus Trudeau: Americko-kanadské námluvy jako předehra pro ty evropské

Jen málo zemí má tak blízké vztahy jako Amerika a Kanada. Ottawa na Washingtonu závisí hlavně po ekonomické stránce, Spojené státy na svého severního souseda často spoléhaly po té diplomatické. Když do čela kanadské vlády před rokem a čtvrt nastoupil mladý liberál Justin Trudeau posunuly se vzájemné vztahy ještě dál, nebo spíš ještě blíž. S Barackem Obamou je pojila podobná politika, hodnoty, přátelství. S jeho nástupcem Donaldem Trumpem naopak téměř nic. Trudeau ho ale potřebuje stejně jako Obamu a oba to vědí. Jejich dnešní schůzka tak bude balancování na tenké linii, které bude bedlivým zrakem pozorovat i Evropa.

Jeden se snaží Ameriku uzavřit obyvatelům muslimských zemí, druhý do své země přijal desítky tisíc syrských uprchlíků. Jeden čelí obviněním ze sexismu, druhý se hrdě hlásá k feminismu. Donald Trump a Justin Trudeau snad ani nemůžou být odlišnější,  jsou na opačné straně politického i společenského spektra. Kde se ale částečně potkávají je ekonomika, kterou si minimálně Ottawa teď nemůže dovolit slabší. Půjdou proto v Oválné pracovně lidskoprávní hodnoty kanadského premiéra stranou?

Byznys, byznys, byznys

Mezi kanadskou a americkou hranicí pravidelně denně přejede na 400 tisíc lidí, tři čtvrtiny exportu ze země javorového listu směřují právě k jižnímu sousedovi, jemuž je Ottawa vděčná také za dva a půl milionu pracovních míst, která jsou na tamní ekonomice přímo závislé.

 

Předpokládá se proto, že Trudeau bude hrát hlavně na Trumpovu notu, co se týče tvorby pracovních míst na severoamerické půdě a bude se ho snažit přesvědčit, že i Spojené státy kanadský trh poměrně nutně potřebují. Bude chtít, aby se současná spolupráce v této oblasti příliš neměnila a americké firmy se nestěhovaly přes velká jezera a Niagaru zpátky na půdu Spojených států. Ve vyjednávání může hrát v jeho prospěch shoda ohledně výstavby ropovodu Keystone XL, který má vést ropu z písků v severní Albertě do Spojených států. Obama ho v minulosti zablokoval, Trump minulý týden znovu posvětil a Trudeau skrz něj Kanaďanům slibuje lepší ekonomické zítřky, navzdory kritice ekologů.

Zbytek světa ale bude z ekonomického hlediska sledovat hlavně to, jestli se kanadskému premiérovi podaří nevyzpytatelného šéfa Bílého domu obměkčit v otázce volného obchodu, který Trudeau dlouhodobě obhajuje. Budoucnost dohody NAFTA (mezi USA, Kanadou a Mexikem) je pro liberálního politika důležitá a po Trumpově roztržce s mexickým prezidentem je v podstatě jediným zahraničním lídrem, který může názor Washingtonu změnit. Ať už to dopadne jakkoliv, může to být signál pro Evropskou unii ohledně smlouvy TTIP.

Imigrantům dveře otevřené, dveře zavřené a test pro Evropu

V čem se oba politici diametrálně rozcházejí je otázka migrace. To může být komplikované hlavně při diskuzi o kontrole společných hranic a Trumpově snaze omezit  vstup na americkou půdu obyvatelům vybraných muslimských zemí, na který v jeho týdenním působením doplatila i řada držitelů kanadského občanství. Na dnešek navíc americký prezident slíbil nový dekret, jen těžko se tak tématu půjde vyhnout.

Kanadská veřejnost na Trudeaua tlačí, aby v tomto ohledu předal Bílému domu jasný vzkaz, že jeho kroky jsou proti jejím hodnotám a považuje je za diskriminační. Pro Trudeaua je to první velká zkouška v pozici lídra. Kanadu i díky své otevřenosti k uprchlíkům, feministkám a homosexuálům znovu dostal mezi větší politické hráče. Je prvním kanadským premiérem po dlouhé době, jehož jméno si světová veřejnost pamatuje. Bývalý americký viceprezident Joe Biden ho dokonce spolu s Angelou Mekelovou v minulých týdnech označila za nositele Obamova odkazu. Tato schůzka může být první indicií toho, jestli je Trudeau na takovou roli připravený.

 

Dá  se proto předpokládat, že se Trump Trudeau pokusí vyprovokovat a otestovat, aby zjistil, jak moc je Ottawa ochotná se proti němu postavit. Trudeau na migrační výnos zatím reagoval pouze na twitteru, kdy napsal, že Kanada je muslimům otevřená. Přímá kritika na adresu Bílého domu nezazněla. Jasný mandát k ní nemá ani z parlamentu – část opozice varuje hlavně před ekonomickými dopady a vybízí ho k opatrnosti. Premiérova popularita ale v poslední době upadá, a tak musí myslet i na přání veřejnosti, která se chce vůči silnému sousedovi vymezit.

O myši a slonovi

Trudeauova cesta do Bílého domu tak pravděpodobně bude připomínat návštěvu R.B. Bennetta v roce 1931, kdy se setkal s podobným politickým granátem, jako je teď Trump, Herbertem Hooverem. I tehdejší americký prezident byl u kanadské veřejnosti se svou orientací na čistě domácí ekonomiku silně nepopulární i on měl s kanadským premiérem zásadní rozdíly. Bennett tehdy dokonce novináře požádal, aby ho při návštěvě nefotografovali, do Ottawy se vracel v podstatě v utajení. Nevydal žádné prohlášení, neodpověděl na žádné dotazy novinářů.

Trudeau si až takto tajemný dovolit být nemůže, dost možná si ale vzpomene na slavný výrok svého otce, který byl kdysi v jeho kůži. Soužití Kanady a Spojených států přirovnal Pierre Trudeau v roce 1969 ke spánku myši vedle slona. „Bez ohledu na to, jak přátelská a klidná bestie je, pokud to tak můžu nazvat, tak je znát každé její škubnutí a zabručení.“

V případě Donalda Trumpa můžou tato slova platit dvojnásob, o klidu se totiž příliš nedá mluvit. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744