Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trumpova premiéra v hledáčku KGB. Před 40 lety se tam objevil i kvůli manželce Ivaně

Trumpova premiéra v hledáčku KGB. Před 40 lety se tam objevil i kvůli manželce Ivaně

Rok 2017 pro Donalda Trumpa značí hlavně letopočet, kdy se konečně dostal do úřadu nejmocnějšího muže planety. Bývalý realitní magnát ale slaví i zajímavá výročí. Před 40 lety na něj sovětská tajná služba KGB poprvé otevřela svůj spis, před 30 lety pak absolvoval svou první cestu do Moskvy, kde měl ve spolupráci se Sověty vybudovat obří mrakodrap. Jenže to byla jen zástěrka, jak se budoucímu politikovi dostat pod kůži. Sovětská KGB totiž měla o Trumpa zájem jako o informátora, a to i díky jeho manželce z Československa Ivaně. 

Podle zpráv odtajněných v minulém roce měla KGB o Trumpovi takřka perfektní informace. Nebylo to však jen tím, že na pár nasadila jedny ze svých nejlepších operativců, ale i díky informacím od Ivanina otce Miloše Zelnička.

Jen na korespondenci Ivany Trumpové, která se za Trumpa provdala v roce 1977, se svým tatínkem měla Stb vyčleněné dva speciální agenty s krycími jmény Al Jarza a Luboš. To byl ale jen vrchol sledovacího ledovce. Kromě monitorování dopisů z USA byl pár podle deníku Politico pod neustálým dohledem i v samotné Americe. A když jezdila Trumpová za rodinou zpět do Československa se synem Donaldem, její návštěvy byly Státní bezpečnostní monitorované.

„Během studené války byli českoslovenští špioni vyhlášeni svou profesionalitou. Čeští a maďarští agenti byli využívání zejména v Latinské Americe a v USA, kde byla jejich přítomnost a činnost mnohem méně nápadná, než kdyby ji prováděli sami Sověti,“ tvrdí pro Politico bývalý novinář působící v Rusku Luke Harding.

Pro sovětskou KGB, se kterou Státní bezpečnost svá zjištění sdílela, byl Trump zajímavý především ze dvou důvodů. Jednak měl totiž jako manželku ženu z Československa, za druhé podle Ivany již tehdy Trump zmiňoval svůj rostoucí zájem o kariéru politika.

A právě takové lidi se KGB v 80. snažila přesvědčit ke spolupráci. Tajné službě totiž docházeli spolehliví informátoři, kteří vyzvídali ve prospěch SSSR z ideových důvodů, a ta proto měnila svoji strategii – soustředila na se mladé byznysmany a perspektivní studenty. I proto sovětská diplomatická služba s pomocí KGB zorganizovala v roce 1987 návštěvu Trumpa v Moskvě.

Cíl byl podle zpráv odtajněných minulý rok jasný – přesvědčit Trumpa ke spolupráci. Současný americký prezident komentuje tehdejší cestu do Sovětského svazu ve své knize Umění udělat dohodu. „Slovo dalo slovo a najednou jsem hovořil o vybudování velkého luxusního hotelu naproti Kremlu – ve spolupráci se sovětskou vládou,“ chvástá se Trump.

Budoucí velvyslanec Ruska v USA Jurij Dubinin, který Trumpův výlet do sovětské metropole zprostředkoval, ale vnímal realitu poněkud odlišně. Byl to totiž především on, kdo prostřednictvím vhodných lichotek a apelu na jeho ego Trumpa do Moskvy dostal.

Návštěvy zahraničních byznysmenů a potenciálních agentů v SSSR přitom standardně probíhaly v režii KGB. Ta sázela především na mladé lidi ze Západu s budoucím politickým potenciálem. Návštěvy probíhaly jako přes kopírák.

„Jakmile byli v Moskvě, vše bylo najednou zdarma. Velké party, šampaňské, privátní sauny a především mnoho dívek,“ vzpomíná bývalý agent sovětské vojenské rozvědky GRU Viktor Suvorov. „Nicméně zájem Sovětského svazu se soustředil především na sběr informací a na to, aby o daném člověku zjistili co nejvíce citlivých věcí pro budoucnost,“ dodává.

Operace byly podle Suvorova dlouhodobého charakteru. Po několika letech se totiž mnozí hosté, kteří se bujarých pijatic účastnili, stali politiky, kteří měli potenciál rozhodovat o dění ve své zemi. „A v té chvíli se připomněla KGB s několika fotografiemi z moskevské party,“ vysvětluje Suvorov.

Přestože z Trumpovy dohody se Svazem ohledně vybudování mrakodrapu sešlo, na cestě do New Yorku se Trump prý poprvé zabýval vstupem do vysoké politiky. Ne jako kongresman či guvernér, ale prý jako samotný prezident. 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744