Tuniské volby vyhráli muslimští demokraté. Jsou to pořád zakuklení islamisté, jen lžou, tvrdí kritici | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tuniské volby vyhráli muslimští demokraté. Jsou to pořád zakuklení islamisté, jen lžou, tvrdí kritici

Tuniské volby vyhráli muslimští demokraté. Jsou to pořád zakuklení islamisté, jen lžou, tvrdí kritici

V historicky prvních místních volbách zvítězila tuniská Strana obnovy, kritiky označovaná za islamistickou. Partaj sama se ale považuje za demokratickou, přesněji islámsky demokratickou. Prý i proto byl na její soupisce nyní i židovský kandidát. Svět si stále klade otázku: mohou se islamisté proměnit v demokraty?


Píše se květen roku 2016. Tisíc a dvě stovky delegátů Strany svobody drtivou většinou (93,5 procenta) rozhodla o tom, že partaj napříště oddělí své politické a náboženské aktivity. Už roky předtím se její lídři nechali slyšet, že hnutí neusiluje ani o (blíže nedefinované) islámské státní zřízení, ani o další zavádění prvků muslimského práva šaría do tuniského zákonodárství.

 „Stali jsme se definitivně muslimskými demokraty,“ sdělila před dvěma lety reportérům poslankyně strany Mehrezía Labídíová, která na veřejnosti vystupuje zásadně se zahalenými vlasy.

 Teď Strana obnovy vládne na celostátní úrovni v koalici s nejsilnějšími sekularisty (Hlas Tuniska). Svazek sice drhne, přesto trvá. A „muslimští demokraté“ vítězí v historicky prvních komunálních volbách, které Tunisko uspořádalo. Pravda, zúčastnily se jich jen 33,7 procenta voličů. Zřejmě i proto, že Tunisané nejsou zvyklí od místních politiků očekávat mnoho. Minulý, autokratický režim byl – stejně jako podobné systémy jinde – zcela centralizovaný a hlavní kvalifikací toho kterého starosty byla blízkost k důležitým režimním bossům, respektive k jejich rozpočtům.

Tyto volby a nový, nedávno přijatý zákon o místní správě má situaci změnit. Za pomoci lokálních politiků islamistické strany, na jejíž kandidátce letos byl i příslušník nevelké tuniské židovské komunity (čítá zhruba dvanáct set lidí) Simon Salameh. Podle svých vyjádření chce dokázat, že Tunisko je tolerantní zemí, a chystá se napřít zastupitelské síly pro své město, přímořský Monastir.

Islamismus
Je zastřešující pojem pro politické ideologie, které se odvolávají na islám jako základní pramen politického i právního myšlení. Za krédo islamistů se někdy označuje proklamace Muslimského bratrstva: „Islám je naše cesta, Bůh je náš vůdce, Korán je naše ústava, mučednická smrt na cestě k Bohu je nejvyšší tužbou pravověrného muslima.“

Pokrytci? Nebo zrádci a přátelé Izraele?

Straně obnovy se za Simonovu nominaci dostalo nejen potlesku, ale i kritiky od soupeřů z obou stran. Sekularisté ji vyčítají pokrytectví s tím, že hnutí ve skutečnosti zůstává islamistickým vlkem v rouše liberálního beránka, které je schopno kdykoli odhodit. Opravdoví islamisté pak tvrdí, že tento krok je dán příchylností k Izraeli. „Každý čestný Tunisan ho musí odmítnout. Jsme islámská země a není možné, aby Žid řídil muslimské záležitosti,“ nechal se podle listu The Jerusalem Post slyšet kupříkladu glosátor tuniského dění Imád Dabábí.

Strana obnovy je v každém případě ukázkou možné transformace islamistů v demokratické, pravicově-konzervativní hnutí kladoucí důraz na náboženské, zde islámské hodnoty. Nejaktivnější straníci hledali vzor u evropských křesťanských demokratů. Během Arabského jara o takové cestě přemýšlelo i liberální křídlo egyptské Strany svobody a spravedlnosti, která měla existenční vazby na Muslimské bratrstvo. Po převratu z roku 2013, který vedl nynější prezident (a tehdy generál) Abdalfatáh Sísí, byli strana i bratři postaveni mimo zákon a později označeni za teroristy.

 Tuniská zkušenost je jiná. Strana obnovy vzbuzuje kontroverze pro své vztahy s radikálnějšími islámskými skupinami, které prý nedokázalo, ba nechtělo zkrotit. Ne vždy spolu korespondují postoje jednotlivých předáků, kdy zakladatel a vůdce hnutí Rášid Ghannúší spíše inklinuje k demokratickému směřování, zatímco jiní neopouštějí islamistický étos. Podle opozičního předáka Ahmeda Ibrahíma straníci mluví v parlamentu „jinak než v mešitě, kde někteří z nich volají po džihádu“.

 Partaj se každopádně demokraticky chová. Po prohraných parlamentních volbách v roce 2014 standardně předalo moc vítězným sekularistům, se kterými později utvořilo společnou vládu. Její poslanci samozřejmě pracují také v parlamentu a nyní nastoupí do městských rad. Experiment Rášida Ghannúšího je ale zatím možný jen v Tunisku, které prošlo Arabským jarem bez válečných otřesů.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.