Články odjinud

Turecko staví natruc velmocem vlastní tank. Za projektem jsou katarské petrodolary

Turecko staví natruc velmocem vlastní tank. Za projektem jsou katarské petrodolary

Turecko našlo východisko z dodavatelské krize ve zbrojní oblasti. Jeho armáda dlouhodobě potřebuje moderní tanky. Ty, které by chtělo, si buď nemůže finančně dovolit, nebo je výrobci do země s nejasnou geopolitickou orientací nechtějí dodávat. Nabízené tanky zase nechce Turecko. Pointa je poněkud nečekaná a zajímavá: Ankara objednala 250 tanků vlastní konstrukce, vyrábět je bude turecko – katarské konsorcium BMC. Tank se bude jmenovat Altay.

Altaye by turecká armáda měla dostávat od roku 2021. V první fázi jich je objednáno 250, celkem dostala společnost BMC kontrakt na tisíc tanků. Za dvacet let by armáda měla zaplatit třicet miliard dolarů. Kromě motoru a převodovky bude prvních 250 tanků využívat pouze turecké technologie nebo technické komponenty z jihokorejského tanku K2 Black Panther, který je ve výzbroji tureckých ozbrojených sil od devadesátých let.

Za velmi výraznou zmínku stojí, že přidělení výroby tanků Altay společnosti BMC je ryze politická záležitost. Projekt totiž už několik let vyvíjela firma Otokar, ta o něj teď ale přišla. Odůvodnění? Neuspokojivá nabídka sériové výroby. To může znamenat leccos, nejpravděpodobnější ale je, že se jedná o nic a vše říkající odůvodnění politické vůle. A ta je jasná: Turecko už nechce být v klíčových oblastech zbrojní výroby závislé na velmocech. Chce se stát regionální velmocí, jejíž síla není odvozená od jakéhokoliv politického spojenectví nebo technologického partnerství.

Pro ilustraci dodejme, že jednou ze subdodávek projektu Altay je vývoj pohonné jednotky. Původně vznikala ve spolupráci s rakouskou firmou AVL List, roku 2016 se ale Rakousko rozhodlo pro embargo vývozu zbraní do Turecka a nadějně rozjeté spolupráci byl konec. Tankové motory proto začala vyrábět turecká firma Tumosan. Vyvíjí jednotky s výkonovým rozpětím od 234 do 1100 kilowatt. To v praxi znamená, že Turecko počítá nejen s vývojem tanků, ale i dalších motorizovaných zbraní.

Spolupracovat s Tureckem na výrobě zbraní odmítl třeba Caterpillar. Německý výrobce převodovek REN zase spolupráci ukončil poté, co turecký prezident Recep Tayip Erogan obvinil Berlín z rasismu a nacismu. V tu chvíli se samozřejmě na scéně objevilo Rusko, jehož geopolitický Drang nach Westen je založený na tom zaplnit jakýkoliv prostor, který západní velmoci vyklidí, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jenomže Rusko za prvé nedisponuje dostatečně kvalitní technologií. Za druhé tak praktický politik jako Erdogan ví, že každá podepsaná smlouva s Ruskem znamená de facto odevzdání kusu národní samostatnosti do Kremlu.

Pozoruhodný je způsob, kterým se v Ankaře povedlo pro celý projekt najít financování. Stojí za ním blíže neurčení katarští šejkové, kteří poskytli snad až padesát procent kapitálu (přesná čísla z autoritativního zdroje nelze ověřit). Dá se předpokládat, že pokud se projekt Altay povede dovést do zdárného výsledku, bude to znamenat zajímavé přeskupení sil na blízkém východě. Turecko by se teoreticky mohlo stát novou zbrojírnou států v ropném půlměsíci. A pak bude zajímavé sledovat, jak na tuto změnu stavu budou reagovat velmoci, protože by šlo o jednoznačné vychýlení citlivé mocenské rovnováhy v prostoru.

 

Články odjinud