Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

V Americe se stále častěji mluví o impeachmentu. Dojde skutečně k odvolání Trumpa?

V Americe se stále častěji mluví o impeachmentu. Dojde skutečně k odvolání Trumpa?

Impeachment – formální žaloba Kongresu USA na prezidenta, která vede k jeho odvolání. Ve světle skandálů, které zatím Trumpovu administrativu provázejí, by k tomu v USA skutečně mohlo dojít. Jeho odpůrci o impeachmentu diskutovali už před Trumpovou inauguraci. Teď už mají slušně nabito.

Americká média tvrdí, že současný šéf Bílého domu žádal bývalého šéfa FBI, aby zastavil vyšetřování bývalého bezpečnostního poradce Michaela Flynna kvůli jeho vazbám na Rusko. List Washington Post přinesl také informace o tom, že Trump vyzradil ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi přísně tajnou informaci spojenou s teroristickou organizací Islámský stát (IS), kterou Washington získal prostřednictvím rozvědky z Izraele. Události posledních dní a hodin, kvůli kterým může být podle britské televize BBC Trumpovo místo v Bílém domě skutečně ohroženo. 

Impeachment není v USA rozhodně nic běžného. Americký prezident může být odvolán na základě žaloby v případě usvědčení ze zrady, úplatkářství či jiných velkých zločinů a přestupků.  Co se myslí „zločiny a přestupky“ je na právní diskuzi. Proces začíná ve Sněmovně reprezentantů a k tomu, aby prošel, stačí nadpoloviční prostá většina. Senát následně vystupuje jako soud. Zde je ale potřeba dvoutřetinová většina, aby skutečně k odvolání došlo. A to se v USA ještě nikdy nestalo.  

Přestože skandály se nevyhýbají ani americkým prezidentům, k započetí procesu impeachmentu došlo ve skutečnosti jen dvakrát, a to u prezidenta Billa Clintona kvůli tomu, že lhal ohledně své aféry s mladou stážistkou Monicou Lewinskou, a pak ji ještě žádal, aby také lhala. Impeachment tehdy neprošel a prezident mohl dál vykonávat svou funkci. Je nutné dodat, že tehdy prezidenta podporovalo 72 procent lidí.

První případ impeachmentu se odehrál v roce 1868. Stalo se to, když prezident Andrew Johnson vyhodil svého ministra obrany Edwina Stantona, protože ministr nesouhlasil s prezidentovými postupy.  Paralely mezi situací z 19. století a současným vyhozením šéfa FBI si americký tisk dobře všímá. Tehdy na rozdíl od případu Billa Clintona nebyl Johnson odvolán jen o jediný hlas. A to jen díky hojnému počtu republikánů v úřadu. Tenkrát senátor James Grimes prohlásil: „Nemohu souhlasit se zničením harmonické práce Ústavy, abych se zbavil nepřijatelného prezidenta.“

Možná se divíte, že se proces impeachmentu netýkal Richarda Nixona. Před tím, než Sněmovna reprezentantů začala konat, totiž rezignoval Nixon sám.

Otázkou zůstává, zda může být prezident opravdu odvolán. Odpověď  zní ano – teoreticky. Technicky by mohl být obviněn z porušení přísahy, že bude dodržovat, chránit a bránit Ústavu USA. Reálně k tomu ale asi nedojde.

Pokud by ve Sněmovně reprezentantů měly většinu demokraté, tak by už pravděpodobně začali s přípravou návrhu. Většinu tam mají ale republikáni a stejná situace je i v Senátu. Většina republikánů zůstává prezidentovi věrná, i přestože všeobecný souhlas V USA s jeho politikou klesl na 39,9 procenta.

Ale i mezi republikány se najdou výjimky. Senátor John McCain prohlásil, že skandály obklopující prezidenta dosáhly velikosti a měřítka kauzy Watergate, kvůli které rezignoval Nixon. Jiní se snaží v dané situaci balancovat. Ve straně panuje rozčarování. „Můžeme mít jeden den bez krize?“ ptala se republikánská senátorka Susan Collinsová. „To je všechno, co žádám,“ dodala.

Důležitým faktorem, který by mohl přispět k tomu, že by se republikáni postavili proti prezidentovi, jsou volby do celé Sněmovny reprezentantů a části Senátu v roce 2018. Zvolení politici totiž možná začnou uvažovat o tom, zda jim kvůli prezidentovi Donaldu Trumpovi neklesají šance na znovuzvolení.  

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744