Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Vysílají ve prospěch vlády z daní, které platíme my všichni.“ Turecká opozice kritizuje zvýhodňování Erdogana ve státní televizi

„Vysílají ve prospěch vlády z daní, které platíme my všichni.“ Turecká opozice kritizuje zvýhodňování Erdogana ve státní televizi

Turecká opozice obvinila státní televizi TRT, že v kampani před nedělními volbami nadržuje prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi a jeho vládní Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP). Dva opoziční členové místní rady proti televizní vysílání poukázali na to, že Erdoganovi a AKP vyčlenila televize celkem 67 hodin na vlastní propagaci, zatímco hlavnímu Erdoganovu soupeři v prezidentských volbách Muharremu Incemu méně než sedm hodin.

„Vysílají ve prospěch vlády z daní, které platíme (všichni),“ postěžoval si Ümit Özdag, místopředseda opoziční Strany dobra (Iyi Parti), která získala pouhých 12 minut vysílacího času.

Podle kritiků je Erdoganův praktický monopol v médiích zřejmě největší překážkou pro volný a spravedlivý průběh voleb, které se konají za stálé platného výjimečného stavu, vyhlášeného po neúspěšném pokusu o vojenský převrat před dvěma lety.

Nevládní organizace Reportéři bez hranic v dubnu umístila ve své výroční zprávě o svobodě tisku Turecko na 157. místo mezi 180 sledovanými zeměmi. Podle jejích odhadů asi 90 procent tureckého zpravodajství vyznívá jednoznačně ve prospěch Erdoganovy vlády.

Kritizována není jen státní televize - i soukromá média poskytují Erdoganovi mnohem větší časový prostor než jeho oponentům, uvedl další opoziční člen televizní rady Ismet Özdal Demirdögen. Přispěla k tomu v březnu velká transakce, při níž společnost Dogan Holding, dlouho považovaná za pilíř sekulárních proudů v Turecku, prodala nejčtenější noviny Hurriyet a několik televizních stanic, včetně CNN Türk, firmě Demirören Holding, blízké Erdoganovi. Ta už předtím vlastnila dva provládní deníky. V Turecku už zůstala hrstka novin, které jsou na Erdoganovi ještě nezávislé.

„Voliči mají velmi omezený přístup k informacím, nezávislým zprávám a nevládním kontrolám o všech kandidátech a stranách, kteří se účastní voleb,“ uvedla počátkem června nevládní organizace bojující za dodržování lidských práv Human Rights Watch (HRW).

Šéf televizní rady Ilhan Yerlikaya popřel, že Erdogan vyplňuje vysílací prostor s poukazem na to, že jen zlomek stížností, které obdrží, souvisí s tím, že by bylo nevyvážené. Agentuře Anadolu tvrdil, že za obviněními, že v Turecku není žádná svoboda tisku stojí propaganda teroristických organizací. Agentuře Reuters nicméně Yerlikaya odmítl poskytnout rozhovor. Vyjádřit se k otázce odmítlo i vedení TRT.

Turecká vláda sice popírá, že by zasahovala do mediální sféry. Novináři, kteří jsou k Erdoganovi kritičtí, nicméně až příliš často čelí obvinění z podpory terorismu. Od puče z roku 2016 bylo zatčeno více než 120 novinářů a svou činnost muselo ukončit více než 180 médií.

Naposledy v dubnu turecký soud navzdory mezinárodní kritice poslal do vězení na 2,5 až osm let 15 zaměstnanců opozičního deníku Cumhuriyet, které shledal vinnými z napomáhání teroristickým organizacím. Zaměstnanci deníku byli odsouzeni za spolupráci se separatistickou Stranou kurdských pracujících (PKK) a hnutím duchovního Fethullaha Gülena. Tomu Ankara připisuje zosnování nezdařeného předloňského pokusu o převrat.

Od pokusu o převrat vede Erdoganův režim čistky napříč celou společností. Propuštěno ze zaměstnání či suspendováno bylo na 160.000 lidí, včetně soudců, policistů nebo učitelů, z toho přes 50.000 lidí skončilo za mřížemi.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744