Vyvolávat strach z migrace je pro politiky snazší než řešit skutečné problémy, říkají filmaři | info.cz

Články odjinud

Vyvolávat strach z migrace je pro politiky snazší než řešit skutečné problémy, říkají filmaři

Francouzští novináři a dokumentaristé Claire Billetová a Olivier Jobard se tématu migrace věnují už řadu let. Na festivalu dokumentárních filmů Jeden svět vyhráli hlavní cenu se  snímkem Kamenné srdce, který vypráví příběh integrace 12letého afghánského chlapce do francouzské společnosti. V rozhovoru pro INFO.CZ mluví i o bezpečnostní situaci v chlapcově rodišti nebo o tom, proč politici kladou takový důraz na téma migrace.

Do Prahy jste přivezli film Kamenné srdce mapující osm let života afghánského uprchlíka Quorbána v Paříži, jeho dospívání i získání francouzského občanství. Sledujete jeho osudy i nadále?

CB: Ano, má se dobře. Ukončil studia lékařských analýz a začal pracovat v laboratoři jedné velké společnosti.

Na začátku měl ale s francouzskými úřady problémy, protože měl v dokladech neexistující datum narození. Víte už, proč tento problém vznikl?

OJ: Byl to problém s překladem a s rozdílem francouzského a afghánského kalendáře. Někdo si špatně zapsal Quorbánovo narození a až po několika měsících se přišlo na to, že 31. listopad neexistuje. Celá úřední procedura se tak o několik měsíců protáhla a francouzské úřady si vyžádaly originální rodný list z Afghánistánu.

Jak jste Quorbána vybrali? Byla to spíš náhoda, nebo jste o vhodném hrdinovi dokumentu dlouho přemýšleli?

OJ: Byla to trošku náhoda, on si vybral nás. Sám se s námi začal bavit v době, kdy po příjezdu do Paříže žil na ulici. Když viděl, že o něj někdo projevuje zájem, byl velice vstřícný a stál o naši pozornost.

CB: Pak jsme se rozhodli s ním zůstat déle, protože jsme chtěli pozorovat, jak se stane Francouzem. Trvalo to dlouhých osm let, aniž bychom věděli, jak proces skončí nebo kam nás zavede. Když pak odjel do Afghánistánu, znovu tam nalezl svoji rodinu a pomohlo mu to uzavřít jednu životní kapitolu. Souhlasil s tím, že to s ním absolvujeme celé až do konce.

Kromě Quorbána jste sledovali i jiné afghánské uprchlíky na jejich 12 tisíc kilometrů dlouhé cestě z Kábulu až do Paříže. Proč si vybrali zrovna Francii, když například ve Skandinávii by azyl dostali snadněji?

CB: Oni nejdřív snili o Praze, to ale bylo složité (smích). Ale vážně – třeba Quorbána se toužil dostat do Anglie, nakonec se ale zastavil v Paříži. Někteří z nich narazili na to, že se na ostrovy nemohou dostat. Ve Francii měli ale možnost chodit do školy, studovat a nakonec se rozhodli zůstat.

OJ: Quorbán žil nejdříve na ulici, tam se ho ujal jeden aktivista a představil ho v centru pro mládež, kde se o něj začali starat. Dnes by to měl mnohem těžší.

Z Německa už začali některé afghánské uprchlíky vracet. Jak vidíte současnou situaci v Afghánistánu?

CB: Loni bylo v Afghánistánu vůbec nejvíc civilních obětí za poslední roky. Je pravda, že nyní probíhají vyjednávání u ukončení konfliktu mírovou cestou a některé oblasti jsou už klidnější, životní podmínky jsou ale nesmírně těžké, ať už jde o chudobu, přístup k zaměstnání nebo vzdělání. To vše kvůli válce. Afghánistán je jednou ze zemí, které kvůli válce trpí vůbec nejvíce, a jeho populace proto masivně odchází.

Mají lidé vůbec šanci v klidu žít, aniž by je ohrožovali radikálové z Talibanu?

CB: Pro mě je trumf to, že je Quorbán ve Francii, je to přínos pro naši ekonomiku i kulturu. On zde pracuje, platí daně, účastní se společenského života a také posílá peníze domů, což pomáhá ve vzdělání jeho sestrám, které tak mohou chodit do školy. Vaše otázka pro mě proto není tak důležitá. Je to složitější než jen posuzovat, zda je nebo není bezpečné žít v Afghánistánu.

Když ale byl v Afghánistánu navštívit svoji rodinu, půjčil si auto a projížděl přes kontrolní stanoviště Talibanu a riskoval život. Víme o dalších lidech, kteří takto riskovali život a byli uvězněni, nebo prostě zmizeli. Nelze tedy v žádném případě říci, že by ta země byla klidná a bezpečná.

Kterou část cesty uprchlíků z Kábulu do Paříže považujete za nejnebezpečnější?

CB: To se často mění, váhám ale mezi horami na íránsko-tureckém pomezí a mořem. Nebezpečné je to i na řecké hranici se sousedními státy, která je přísně střežená, nebo v Pákistánu, kde lidé chodí dlouhé kilometry na slunci v poušti. Přechod hor je nebezpečný hlavně v zimě, plavba přes moře je zase velice nebezpečná pro ty, kteří neumějí plavat.

V minulosti jste filmovali i syrské uprchlíky. Vidíte nějaký rozdíl mezi Syřany a Afghánci, co se týče možnosti integrace do evropské společnosti?

OJ: Ti lidé, s nimiž jsme šli, byli mnohem starší než Quorbán, byli to dospělí, kteří měli v Sýrii své životy a zaměstnání. Jejich integrace byla proto bolestivější než v případě Quorbána, který byl mladý a snadněji si zvykal.

Jinak ale Afghánci, s nimiž jsme před několika lety šli, byli obecně méně vzdělaní než Syřané, a proto byla jejich integrace složitější. Někteří Afghánci, kteří pocházeli z venkova, například přijeli na řecký ostrov a mysleli si, že jde o kontinent. Neviděli vždy rozdíl mezi tím, jestli jsou v Řecku nebo ve Francii.

V Česku v posledních měsících probíhá debata, zda přijmout několik desítek syrských sirotků. Vláda je ale proti a argumentuje tím, že je třeba jim pomáhat v zemích jejich původu. Co si o tom myslíte?

OJ: V případě lidí, kteří uprchli proto, že je režim Baššára Asada bombardoval, je dost složité se tam vracet. Budete takovému režimu ustupovat?

CB: Tady už se dostáváme do politické debaty, pro nás je ale migrace především sociálním a humanitárním tématem. Rozčiluje mě, že někteří politici a vlády, místo toho, aby reprezentovali občany, házejí všechny chyby a problémy na migraci, a snaží se tak získat hlasy ve volbách. My ale nejsme žádní aktivisté a nechceme politikům radit, co mají dělat. My jen můžeme vyprávět příběhy lidí a snažit se ukazovat, že například Quorbán se dobře integroval, pracuje, platí daně a podporuje vzdělání svých sourozenců – tím je tedy podporuje i Francie, protože mu dala příležitost.

Dnes už máme téměř čtyři roky od vrcholu uprchlické krize v létě 2015. Jak se s odstupem díváte na reakci Evropy na tuto nevídanou situaci?

CB: Nemyslím, že by byla nevídaná, velké migrační vlny jsme už zažili i v minulosti, a to pravidelně. Nové to bylo především v tom, že byla tato situace obrovsky medializována. Jinak si ale myslím, že v Německu je vše v pořádku, lidé se integrují, až na jednotlivé případy to funguje.

Myslíte, že migrační téma bude ve Francii stále tak důležité v kampani před evropskými volbami?

CB: Nevím, každá země má ale své důvody, proč klást takový důraz na toto téma – umožňuje to vyhýbat se skutečným problémům. Ve Francii pro mě není hlavním problémem migrace, ale přístup k zaměstnání, vzdělání a třídní nespravedlnost. Migrace je oproti tomu pro politiky jednoduché téma, stačí vyvolávat strach.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud