Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zahraniční tisk: Kdo zabil maltskou novinářku, ještě namačkanější Číňané a zázračný lék na migrénu

Zahraniční tisk: Kdo zabil maltskou novinářku, ještě namačkanější Číňané a zázračný lék na migrénu

Hlavní událost dneška je jasná: na Kubě převezme vládu po téměř šedesáti letech bratří Castrů nový prezident. Noviny ve světě se ale věnují i dalším událostem. Britský The Guardian popisuje podezření rodiny zavražděné maltské novináři, že pachatelé bombového atentátu jednali na objednávku vysoce postavené osoby. Číňané se podle deníku South China Morning Post musí připravit na ještě stísněnější budoucnost. Rozloha bytu v Hongkongu se totiž bude nadále zmenšovat. A v dnešním monitoringu se podíváme také do francouzských deníků. 

The Guardian

The Guardian 18.4.2018The Guardian 18.4.2018autor: The Guardian, Kisko.net

Britský týdeník The Guardian se na své titulní straně ptá, kdo opravdu zabil Daphne Caruanu Galiziovou. Maltská novinářka, která psala o korupčních kauzách, zemřela po bombovém atentátu. Policie zatkla tři muže, kteří nyní čekají ve vězení na soud. Novinářčina rodina ale nevěří, že zločin končí u nich. Podle manžela Petera Caruana Galizii toho, kdo si vraždu objednal, může krýt i někdo navázaný na maltskou vládu. Politické zájmy podle něj blokují vyšetřování. Zadržená trojice podle něj pracovala na objednávku. „Moji synové a já nejsme přesvědčeni o tom, že naše vláda chce opravdu vypátrat, kdo je poslal. Bojí se, že tyto osoby jsou ve skutečnosti velmi blízké vládě. Proto možná nikdy nebudeme znát pravdu,“ popsal pro deník.

Le Monde

Le Monde 18.4.2018Le Monde 18.4.2018autor: Le Monde, Kisko,.net

Francouzský deník Le Monde na své titulní straně tvrdí, že „konec ropy“ je ještě daleko. Navzdory všem snahám o snížení emisí oxidu uhličitého podle novin spotřeba ropy poroste minimálně do roku 2040. Růst bude zjevný především v petrochemickém průmyslu, který se snaží pokrýt poptávku po produktech z plastu. Podle Fatiha Birola z Mezinárodní energetické agentury je petrochemické odvětví v debatách o využití ropy přehlíženo, označuje ho do konce za „mrtvý bod“. Spotřeba v autodopravě by podle aktuální zprávy agentury měla přestat růst. V dalších oblastech jako letectví nebo průmyslu ale v příštích letech dál poroste.

Deník se dále zabývá – podobně jako všechny média – dnešní velkou událostí na Kubě. Ve vedení země stane po téměř šedesáti letech vlády bratří Castrů nový prezident. Le Monde přináší také informaci o tom, že čím dál více lidí v celosvětovém měřítku dezertuje z armád.

South China Morning Post

South China Morning Post 18.4.2018South China Morning Post 18.4.2018autor: South China Morning Post, Kisko.net

South China Morning Post varuje v dnešním vydání Číňany, že se mají připravit na ještě „namačkanější“ budoucnost. Už tak miniaturní byty v Hongkongu by se měly ještě zmenšit. Tvrdí to vládní zpráva, na kterou se deník odkazuje. Podle ní bude potřeba omezit plochu nových bytů, aby vláda dosáhla svých cílů v oblasti bydlení. Vážné dopady pocítí obyvatelé města. Nepříjemné změna by měla přijít v příštích pěti letech, předpovídá think-thank Our Hong Kong Foundation. Průměrná velikost bytů, které se dokončí mezi lety 2018 a 2022, by podle něj měla představovat rozlohu zhruba pěti parkovacích míst. Oproti minulé dekádě se rozloha zmenší o osmnáct procent.

„Čelíme dnes situaci, kdy žijeme v malých a stísněných bytech. Důvodem je to, že jsme v minulosti podcenili, jak velké pozemky potřebujeme a budeme potřebovat,“ popisuje ředitel nadace Stephen Wong Yuen-sha

The Times

The Times 18.4.2018The Times 18.4.2018autor: The Times, Kisko.net

The Times dnes přináší nadějnou zprávu pro lidi, kteří trpí záchvaty migrény. Nová injekce, která dokáže eliminovat záchvaty bolesti hlavy na polovinu, bude podle novin k dostání už příští rok. Nový lék by měl přinést úlevu až půl milionu lidí, kteří ve Velké Británii trpí chronickými bolestmi hlavy v takové míře, že je ataka postihne i jednou za dva dny. Jedná se o největší přelom v léčbě za posledních dvacet let. Stejná skupina pacientů vyzkoušela v minulosti až čtyři jiné preparáty. Ty ale ve zmírnění jejich obtíží nepomohly.

Neurolog Brendan Davies tvrdí, že injekce může být řešením pro lidi, kteří se obávali, že už pro ně žádná šance na zlepšení neexistuje.

Libération

Libération 18.4.2018Libération 18.4.2018autor: Libération, Kisko.net

Titulní stranu francouzského deníku Libération zdobí fotografie amerického vizionáře Elona Muska a „jeho rakety“ Space X. Noviny se ovšem v titulku táží, zda je Američan opravdu hrdinou, nebo pouze mýtem. Muskovi podle deníku nelze upřít porci geniality, do cesty se mu ale staví vážné překážky, například v jeho plánech na osídlení Marsu. Noviny se ptají, zda se miliardáři opravdu podaří i avizovaná revoluční změna v autodopravě.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1