„Dnes k nám chodí až 100 tisíc návštěvníků měsíčně,“ říká dlouholetý generální ředitel Národního muzea v Praze Michal Lukeš, který je hostem nové epizody podcastu Alexandry Udženije a Jiřího Pospíšila Dycky Praha! Běžný den generálního ředitele největšího českého muzea podle něj připomíná fungování manažerů ve velkých firmách – kterou je podle něj ostatně i Národní muzeum. Jak sám říká, snaží se neztratit kontakt s každodenním fungováním muzea a s jeho návštěvníky, a tak ho na chodbách nově zrekonstruované novorenesanční budovy od Josefa Schulze můžete potkat třeba i během vaší návštěvy.
Do Národního muzea Lukeš poprvé nastoupil už na podzim roku 1993, kdy se teprve chystal jít na vysokou školu. „Ředitelem jsem se stal lehkou náhodou,“ říká s nadsázkou a popisuje zprvu nevinnou schůzku, která mu ve věku 26 let doslova změnila život. Po mírném přesvědčování ze strany bývalého nadřízeného si totiž řekl, že se zkusí přihlásit do výběrového řízení na pozici ředitele Národního muzea – koneckonců nic to přece nestojí. Sepsal tedy projekt, vystoupil před hodnotící komisí a dokázal zaujmout natolik, že konkurz nakonec vyhrál.
Lukeš vzpomíná na bývalého ministra kultura Pavla Dostála, který ho na doporučení komise do funkce generálního ředitele Národního muzea skutečně jmenoval. Oceňuje Dostálovu odvahu a říká o něm, že to byl „nepolitický politik“. Vzpomíná i na moment, kdy se snažil Dostála poprvé přesvědčit o potřebě zrekonstruovat historickou budovu Národního muzea. Od té doby uplynulo dvacet let, ale Michal Lukeš je v čele nejvýznamnější české muzejní instituce dodnes a Česko se dnes může pyšnit krásně zrekonstruovanou dominantou Václavského náměstí.
Jak probíhají výběrová řízení pro Národní muzeum? Jak dokázalo Národní muzeum sjednotit politickou pravici s levicí? A obstojí Národní muzeum ve srovnání s podobnými zahraničními institucemi?
Podívejte se na celou epizodu.
