Volby 2018: ČT by měla být šťastná, že Moravec nebude moderovat prezidentskou debatu. Komentář Viliama Bucherta | info.cz

Články odjinud

ČT by měla být šťastná, že Moravec nebude moderovat prezidentskou debatu. Komentář Viliama Bucherta

Česká televize se tváří, že ji mrzí rozhodnutí Václava Moravce, že nebude moderovat předvolební prezidentský duel Miloš Zeman versus Jiří Drahoš. Dokonce ho prý přesvědčovala, aby se diskuse ujal. Přitom část významných pracovníků ČT Moravce dlouhodobě nemusí, jeho pravidelný nedělní debatní kroužek považuje za přežitý a podle všeho by známého novináře oželeli. Bojí se ale reakcí jeho příznivců i vnitřního pnutí v televizi.  

 
 
 
 

Už po loňských podzimních volbách do Poslanecké sněmovny, kdy Václav Moravec moderoval 19. října „Superdebatu: Poslední slovo“, se i v České televizi objevovaly názory, že to byla dvouhodinová nuda a zbytečná ztráta času. Také, že Moravec diskusi úplně nezvládl a nic nového jsme se nedozvěděli. Ostatně formát s 10 politiky je naprosto k ničemu, v tom ČT rozhodla špatně. O žádném programu a vizích se za takových podmínek nedá do hloubky diskutovat, slyšíme jen jednotlivosti a emotivní výkřiky.

Tehdy se také objevil názor, že by bylo dobré, aby Moravec nemoderoval prezidentské debaty. To zaznělo už v říjnu. Tu jednu ale absolvoval, i když bez Miloše Zemana. Podobně jako na podzim, jsme ale mohli televizi vypnout uprostřed diskuse a o nic bychom nepřišli.

To, že Václav Moravec se neobjeví v duelu Zeman-Drahoš, proto České televizi nesmírně vyhovuje. Neměla by se tvářit, že jí to mrzí. Dostala konečně prezidenta opět na svoji obrazovku a tím se pokusí vyvrátit opakované námitky některých politiků i části veřejnosti, že je neobjektivní a někomu straní.

Veřejnoprávní televize, kterou platí formou nařízeného koncesionářského poplatku občané, totiž musí vysílat i pro její redakci názory nelibé. Například ty, které šíří prezident Zeman, premiér Babiš, politický dobrodruh Tomio Okamura, nebo za mořem exhibicionistický Donald Trump.

Vše souvisí také s tím, že do nedělního pořadu Otázky Václava Moravce jsou nadprůměrně zváni někteří lidé. Moderátor České televize se také dá označit za příslušníka takzvané pražské kavárny a to není žádný většinový názor v zemi. Moravec s pomocí vybraných hostů prezentuje vyhraněné pohledy na českou společnost, které se ale někdy míjí s realitou.

Kompletní zpravodajství k prezidentským volbám 2018 najdete zde>>>

Navíc dvouhodinový formát Otázek Václava Moravce je neúnosně dlouhý a v Evropě svým způsobem výjimečný. Není udělaný podle potřeb České televize, ale podle potřeb jednoho moderátora. I v tomto směru by proto ČT měla konečně zakročit. Pokud chce Moravec pokračovat, lepší by bylo něco podobného, co vysílá DVTV, nebo Interview ČT24.

Zásadní otázkou také je, jak komunikace o tom, že Moravec nebude moderovat rozhodující prezidentskou diskusi, proběhla. On sám si postěžoval, že mu vadí, že se jeho jméno neobjevilo v dopise, kterým televize zvala oba kandidáty do debaty. Proboha, on je snad Česká televize? Jeden moderátor? Dále pak Moravec generálnímu řediteli ČT oznámil, že pořad moderovat nebude. V tomto případě se musíme zeptat, jak to vlastně ve veřejnoprávní instituci funguje. Kdo má hlavní slovo? Kdo rozhoduje? To mají tak velký vliv Moravcovy vrtochy?

Česká televize ale teď získala dobrý argument, aby se něco kolem Václava Moravce dělo. Pokud moderátorka Světlana Witovská prezidentské klání zvládne, mají na Kavčích horách další důvod k zamyšlení.

Více komentářů o prezidentských volbách 2018 na webu Reflex.cz ZDE >>>

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Svoboda: Hořká pilulka pro Kreml. Asad s Haftarem ukázali limity ruské mocenské politiky

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | V posledních měsících se stále častěji objevují spekulace o tom, že je Rusko nespokojené se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Moskva pokračuje v utrácení obrovských prostředků na jeho podporu, ačkoliv už několikrát deklarovala, že se ze syrského konfliktu stahuje. Dobojováno však stále není. Asad hodlá s ruskou podporou v zádech získat kontrolu nad zbytkem země, v čemž ale naráží na turecké zájmy. Moskva se tak ocitá v pozici, kdy ho Asadova neústupná pozice zatahuje do nebezpečného konfliktu, byť nepřímého, s Ankarou. V současné situaci, kdy ještě nejsou zřejmé následky koronavirové pandemie a kdy se ceny ropy stále pohybují mimo komfortní zónu producentů, to není zrovna vítaný scénář. 

Nejinak je tomu i s Chalífou Haftarem, který se v dubnu prohlásil vládcem celé Libye. Takový krok mohlo Rusko, které spolu se Saúdskou Arábií či Francií libyjského generála skrytě podporuje, jen stěží kvitovat. Ruská diplomacie, která zdůrazňuje nutnost politického jednání, nad Haftarovým tahem neskrývala své překvapení. Libyjský generál, podobně jako syrský prezident Bašár Asad, totiž ohrozil snahu Ruska vyhnout se střetu s Tureckem. Moskvě tak nyní hrozí, že bude zatažena do proxy války, na které nemá zájem. 

Ačkoliv to Rusko oficiálně odmítá, v obou konfliktech působí soukromé vojenské skupiny, hlavně známá Wagnerova armáda, které na bojištích fungují jako síla měnící poměry mezi oběma stranami. Oficiálně nejsou členy ruské armády, Moskva se k nim nehlásí. Mohou představovat a pravděpodobně spíše představují zájmy byznysmenů, jako je Jevgenij Prigožin, kteří nicméně patří do nejbližšího Putinova okolí. Sám ruský prezident v lednu tvrdil, že pokud se nějací Rusové v Libyi nacházejí, rozhodně nepředstavují zájmy Ruské federace a nejsou placeni z ruského rozpočtu, což ovšem nevylučuje financování například Saúdskou Arábií.      Link

Do určité míry se tak opakuje situace z dob Sovětského svazu. Ten šířil svůj vliv skrze spřátelené režimy v zemích tzv. třetího světa. Jak ovšem upozorňuje americký historik Oscar Sanchez-Sibony, spíše než o dosazování loutek šlo ze strany Moskvy o podporu místních sil. Ty si o angažmá Moskvy samy říkaly, nicméně sledovaly vlastní vnitropolitické zájmy. Sovětskému svazu, ostatně, ne jen jemu, se pak stalo, že z důvodu zachování prestiže podporoval režimy, které jeho cílům spíše škodily a ještě z něj vysávaly peníze. Měly také značný vyděračský potenciál, protože si byly vědomy toho, že je Sovětský svaz nemůže nechat padnout, neboť by to znamenalo zpochybnění jeho role. 

Z historické zkušenosti lze dovozovat, že se Moskva nebude snažit Haftara s Asadem vyměnit a bude jim nadále poskytovat podporu, včetně té vojenské. Důvodem je prostý fakt, že v současné konstelaci nevidí jiné vhodné řešení. Oba samozřejmě také pracují na tom, aby byli v podstatě nepostradatelní a jediní možní. Moskva tak s nimi může být nespokojená, vyjadřovat protesty proti jejich často brutálnímu postupu vůči politické konkurenci, ale přes palubu je (alespoň prozatím) pravděpodobně nehodí. Link

Ani jeden z nich nicméně nesleduje zájmy Moskvy, jen se jeho zájmy s těmi ruskými v současné době shodují. Ukazuje se tak úskalí pragmatické mocenské politiky Moskvy, která je založená na naivním předpokladu, že někdo, kdo nedodržuje vlastní pravidla, bude ochoten dodržovat ta cizí. Místní vládci tak stále více využívají Rusko ke svým cílům, a naopak jej zatahují do nepříjemných situací, ze kterých se následně ruská diplomacie snaží složitě vyvázat. Nejde přitom ani tak o to, že se tím Moskva vystavuje hrozbě přímého konfliktu, dlouhodobá podpora režimu, který je ekonomicky na dně, navíc zatíženého náklady občanské války, má potenciál jen navyšovat náklady pro samotné Rusko.

45226