Volby 2018: Drahoše mohou ohrozit poradci Kolář a Kovanda. Mají příliš ostré názory | info.cz

Články odjinud

Drahoše mohou ohrozit poradci Kolář a Kovanda. Mají příliš ostré názory

Na první pohled není Jiří Drahoš tak problematickou volbou jako Miloš Zeman. Na první dobrou za ním nestojí rizikové osoby s nejasnými a nekontrolovatelnými soukromými a byznysovými vazbami, o těch zpravodajských nemluvě. Přesto by se Jiří Drahoš na Pražském hradě mohl stát komplikací. 

Jiří Drahoš už dostatečně ukázal, že pokud se v jeho okolí objeví osobnost, která z jakéhokoliv důvodu může ohrozit jeho kampaň, dokáže zakročit. Takto z Drahošova nejbližšího kruhu zmizela mluvčí Lenka Pastorčkáková. Stejně byl upozaděn manažer Jakub Kleindienst. Jinak řečeno, obavy, že by Jiří Drahoš jen přihlížel stejně, jako to dělá Miloš Zeman, nejsou na místě.

Přesto je na místě zmínit několik potenciálních rizik spojených s volbou Jiřího Drahoše na Pražský hrad.

 První riziko se jmenuje Petr Kolář, který v Drahošově týmu figuruje jako poradce pro zahraniční a mezinárodní politiku a bezpečnostní politiku. Kolář, někdejší velvyslanec v Moskvě, sám uvažoval o kandidatuře, nakonec ji ale vzdal a místo toho přijal místo v týmu Jiřího Drahoše.

Pro nerozhodné voliče, kteří váhají mezi Zemanem a Drahošem, by právě Kolář mohl být silně polarizující osobností. Dokonce by svým způsobem mohl Drahošovi voliče odhánět. Kolářova stanoviska jsou totiž tvrdě protiruská, navíc je Kolář úzce spjat s think-tankem Evropské hodnoty. To jsou dva faktory, které na určitou část nerozhodnutého elektorátu působí jako muleta na býka.

Kolář je vskutku polarizující osobností, takže nepřekvapí, že se dlouhodobě vymezuje vůči současnému prezidentovi Miloši Zemanovi. Nic proti takovému postoji, je legitimní. Pro kandidáta Drahoše, který staví na své schopnosti spojovat společnost, se ale jestřáb Kolářova typu může v určité konstelaci stát přítěží. 

Stejnou pozici jako exdiplomat Petr Kolář má v Drahošově týmu také ekonomický expert Lukáš Kovanda. Jde o muže, jehož ekonomické názory způsobují u mnoha levicově naladěných elit podobné příznaky, jako má slavný Tourettův syndrom.

Třeba vlivná levicová ekonomka Ilona Švihlíková nejednou upozornila na Kovandovo vyjádření, podle kterého se  „po více než stu let neblaze ukazuje, že systém sociálních dávek vede k enormnímu zadlužení států a zásadně přispívá i k hloupnutí jejich populace“.

Švihlíková vyvozuje, že Drahoš by mohl být prezidentem, který nebude hájit zájmy sociálně slabých a bezbranných lidí. Ponechme stranou, co pro tyto lidi dělá Miloš Zeman - přesně vzato nic, jakkoliv právě na ně svou rétorikou míří. Role prezidenta republiky při určování ekonomického směřování státu je mizivá. Předpokládat, že by v případě vítězství Jiřího Drahoše dokázal jeho poradce Lukáš Kovanda dokázal nějak ovlivnit vládní ekonomickou agendu, je samozřejmě naivní.

Trable, které mohou Kolář a Kovanda u části voličů Drahošovi způsobit, ale poukazují na jinou věc. Tou je politická nezkušenost Jiřího Drahoše, vyjádřená například právě tím, že má mimořádně široký tým poradců - je jich celkem třináct.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

Politická nezkušenost Jiřího Drahoše může být pro budoucnost České republiky problematická. Jako prezident totiž bude stát tváří v tvář Andreji Babišovi, který má jednoznačnou tendenci stát se hegemonem politické scény. Politicky nezkušený akademik Jiří Drahoš možná Babišovi uvolní až příliš mnoho prostoru. A jak jsme se od roku 2013 mohli nejednou přesvědčit, co Babiš schvátí, to už nevrátí.

Na druhou stranu: Zůstává otevřenou otázkou, jestli není lepší jediný hegemon než nepsané spojenectví dvou - Andreje Babiše a Miloše Zemana.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Češi po válce šikanovali německé děti. V zajateckých táborech umíraly na záškrt a úplavici

Češi po válce šikanovali německé děti. V zajateckých táborech umíraly na záškrt a úplavici

Poválečný odsun Němců z českého území patří k nejtemnějším okamžikům našich dějin. Tvrdé a mnohdy devastující dopady měla tehdejší doba rovněž na zhruba 100 tisíc česko-německých dětí. Češi jim často nadávali do germánů a různě jim ubližovali. Právně byly mnohé z obětí najedou bezprizorní. Patrně více než 10 tisíc dětí, nejen česko-německých, skončilo po druhé světové válce v internačních táborech. Žily tam ve strašných podmínkách. Historii, před kterou jsme se snažili dlouhodobě zavírat oči, rekapituluje výstava Děti nepřítele? v Ústí nad Labem. K vidění bude už jen o tomto víkendu.

„Děti trpěly podvýživou a nemocemi jako například střevní katar, záškrt nebo úplavice, na jejichž následky i umíraly. Na příkaz ministerstva vnitra měly být všechny děti do 14 let koncem léta 1945 z táborů propuštěny, ale v praxi se tam nacházely ještě o rok později,“ dočteme se na jednom z panelů vizuálně velmi úsporné výstavy Muzea města Ústí nad Labem, která nechává promlouvat zejména fakta. Celkovou prázdnotou prostoru a strohostí exponátů podporuje tísnivý pocit z přečteného.

„Zoufalá situace česko-německých dětí nekončila ani jejich propuštěním z tábora. Nařízení z Prahy sice změnila oficiální postavení těchto dětí z právního hlediska, ale málokdy skutečně změnila jejich vnímání v rámci české společnosti. V některých regionech musely podobně jako německé obyvatelstvo nosit bílé pásky a dostávaly stejně nízké příděly potravin,“ stojí pak na dalších řádcích.

Link

Českoslovenští představitelé se totiž nějakou dobu nemohli shodnout na tom, jak k těmto dětem vlastně přistoupí: „Nakonec bylo rozhodnuto, že česko-německé děti náležejí k českému národu a mají být vychovány k lásce k Československu. Tato výchova měla být v extrémních případech zaručena odnětím dětí z jejich vlastních rodin. Děti z česko-německých rodin byly postupně vyňaty z protiněmeckých opatření a postaveny na roveň českým dětem. Některé místní úřady však i nadále považovaly tyto děti a jejich rodiče za Němce, a tedy za nepřátele státu a národa.“

Ani samy děti ale mnohdy neměly ve své národnosti jasno. Jeden z pamětníků například vzpomíná, jak před německou babičkou hajloval a před českou tetou tvrdil, že je Čech. Od obou za to dostával peníze.

Česko-německé děti nakonec zneužila komunistická propaganda, jejich prostřednictvím chtěla rovněž navázat nový a pozitivní vztah s Německem: „S nástupem socialismu v Československu se změnila i definice „nepřítele státu“ z národnostní na politickou. Podobně jako v prvních poválečných letech i v období socialismu měly zájmy státu přednost před zájmy samotných dětí. Práva česko-německých rodin byla potvrzena ministerstvem vnitra již v červnu 1948, a tím byla problematika dětí česko-německého původu na státní úrovni uzavřena. Jejich vnímání společností to však ovlivnilo jen málo.“ 

Problémy neměly ale jen česko-německé děti, jak výstava dále dokumentuje. Své si v té době zažívaly například i potomci amerických vojáků, stejně jako ti, kteří se nějak odlišovali, třeba Romové či homosexuálové. Těžké postavení měli po roce 1948 taktéž děti tehdejších „třídních nepřátel“.

Link

Hlavním autorem a kurátorem česko-německé putovní výstavy je Michal Korhel z Filozofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, za rozhovory s pamětníky vedle něj stojí ještě Paměť národa.

I když výstava není k Čechům nikterak milosrdná, už v úvodu naznačuje, o co jejím autorům šlo. „Při vzpomínání nejde o to vyvolat pocit viny. Vzpomínat znamená především porozumět. Porozumět tomu, co se událo, a jaký to má na nás vliv,“ najdeme totiž hned u vstupu citát Liliana Thurama.