Prezidentské volby 2018: Vnitro z boje o Hrad vyřadilo 11 uchazečů, nesplnili podmínky | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Prezidentské volby 2018: Vnitro z boje o Hrad vyřadilo 11 uchazečů, nesplnili podmínky

Prezidentské volby 2018: Vnitro z boje o Hrad vyřadilo 11 uchazečů, nesplnili podmínky

Ministerstvo vnitra vyřadilo z boje o Hrad 11 uchazečů, kteří nesplnili zákonné podmínky. To podle úřadu nejde napravit, a voleb se proto účastnit nemohou. Nejčastější chybou je nedostatek podpisů.  Jde o méně známé uchazeče o Hrad. Vyplývá to z výzev a sdělení, které ministerstvo zveřejnilo na svých webových stránkách. Do prezidentských voleb se tak pravděpodobně zapojí devět lidí, kteří svou kandidaturu a podporu oficiálně oznámili v uplynulých týdnech.

Šest z 11 uchazečů nejenže nemá potřebné podpisy, ale nesplnili i další formální požadavky, neuvedli třeba svůj věk. O vyřazení či přijetí kandidátních listin ministerstvo rozhodne až 24. listopadu.

Nesplnění zákonné podmínky, kterou již nemohou napravit, vnitro sdělilo Petru Blahovi, Danielu Felkelovi, Oldřichu Fialovi, Romanu Hladíkovi, Terezii Holovské, Liboru Hrančíkovi, Davidu Chadimovi, Anně Kašné, Martinu Ludačkovi, Karlu Světničkovi a Josefu Tomanovi. Poslední jmenovaný tvrdil, že ministerstvu vnitra poslal poštou 75.000 podpisů občanů. Vnitro ale uvedlo, že má k dispozici podpisy jen 11 občanů.

Profily prezidentských kandidátů si můžete přečíst zde.

Do voleb by tak mělo jít devět veřejně známých zájemců o Hrad. Měli by mezi nimi podle dostupných informací být tři kandidáti, kteří mají podporu minimálně 20 poslanců, a to bývalý šéf Škody Auto Vratislav Kulhánek (ODA), prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek (za Realisty) a hudebník a šéf strany Rozumní Petr Hannig.

Další tři uchazeče navrhla skupina senátorů. Podpisy více než deseti senátorů oznámili bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer, lékař a aktivista Marek Hilšer a bývalý premiér Mirek Topolánek. Prezidentskou nominaci s podporou více než 50 000 občanů by měli mít podle dostupných informací zajištěnu současný prezident Miloš Zeman, bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš a podnikatel a textař Michal Horáček.

Vše o prezidentských volbách najdete zde

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Problematičtí spojenci. S blížícím se koncem války v Sýrii roste napětí mezi Ruskem a Íránem

Syrský diktátor Bašár Asad se chystá silou či vyjednávání získat zbývající části Sýrie kontrolované povstalci. Zvyšuje se tím ale napětí mezi jeho spojenci, Ruskem a Íránem, uvádí server Al Monitor.

Rusko a Írán zachránily vládu Bašára Asada před svržením povstalci. Moskva mu v kritické chvíli v roce 2015 svými letadly zajistila vzdušnou podporu, dodala vojenskou techniku a podle některých zdrojů i finance. Teherán zase dlouhodobě poskytoval vojenské poradce. A když si Asad začal stěžovat, že mu docházejí mladí muži pro boj s rebely, Íránci vytvořili a zaplatili milice zahraničních bojovníků. Šíitů, tedy menšinové větve muslimů, pocházejících z Pákistánu, Iráku a dalších zemí.

Jenže s končící válkou v Sýrii – Asadovi z důležitějších oblastí zbývá ovládnout už jen provincii Idlíb a sever země držený Kurdy – se objevují rozdíly mezi politikou Moskvy a Teheránu. Hlavní cíl intervence se totiž zdá splněn a Asad bude kontrolovat celou Sýrii nebo alespoň většinu země. Moskva by teď viděla ráda jakési uklidnění a bojí se případné dobrodružné politiky Íránu.

Link

Moskva je ve strategicky velmi výhodné situaci, má své základny v Sýrii a ukázala, že je velmoc, ale takticky je ve velmi delikátní situaci, tvrdí Stephen Blank z amerického think-tanku American Foreign Policy Council.  Podle něj se Rusko bojí toho, že Íránci v Sýrii by mohli vyprovokovat válku se sousedním Izraelem případně s některými arabskými zeměmi. Ostatně je to poprvé, co se dostali tak blízko k Izraeli, se kterými nemají na rozdíl od Sýrie společnou hranici, a v ideologii íránského islamistického režimu hrály vždy sliby „osvobození“ Jeruzaléma důležitou roli.

Rusové se ovšem bojí toho, že Írán takovou válku prohrál, že by tím ohrozil setrvání Asada u moci a v neposlední řadě že by přitáhl pozornosti USA k Blízkému východu, čímž by tu zkomplikoval situaci Ruska, uvedl nedávno Blank. Ostatně podobně se vyjádřil na serveru Middle East Eye i ruský expert na Blízký východ Alexej Chlebnikov, podle kterého chce Moskva posílit moc Damašku, aby tolik nepoléhal Íránu a nehrozily tak mezinárodní komplikace.

Syrský režim ostatně bere jako „lepšího“ přítele právě Moskvu. Syrští důstojníci si prý stěžují na Íránce a šíitské milice, došlo i ke střetu ruských vojáků s bojovníky šíitského libanonského Hizballáhu ovládaného Íránem, a v některých oblastech se prý Asadův režim snaží o to, aby ruští vojáci a nikoliv šíitští milicionáři kontrolovali klíčové body a pak je předali syrské armádě.

Link

Syrští školáci se od konce roku 2017 povinně učí rusky a Rusové jsou v nových učebnicích líčeni jako někdo, kdo je Syřanům kulturně blízký. O Íránu učebnice většinou mlčí, jen zmiňují, že íránský provincie Chúzistán je „arabským územím“ a osudem Sýrie je samozřejmě vytvořit velký arabský stát od Středozemního moře po Perský záliv.

V diplomatických vyjádřeních se pak napětí mezi Moskvou a Teheránem projevuje tak, že Teherán téměř panicky reaguje na prohlášení či náznaky Moskvy, že by se ze Sýrie mohly stáhnout všechny cizí jednotky. Stejně tak jako na pokusy Ruska zprostředkovat stažení íránských a proíránských jednotek z jižní Sýrie, která hraničí s Izraelem. Z Teheránu se ozvalo, že nikdo nebude diktovat Íránu jeho zahraniční politiku.

Teherán zatím těží z toho, že se považuje za důležitého spojence Moskvy na Blízkém východě. To je sice pravda, ale jen do určité míry. Jak zdůrazňuje již citovaný Stephen Blank, Moskva hraje globální nikoliv regionální hru a v té není Írán až tak důležitý. Ostatně v tisku se objevily zprávy, že Moskva by údajně byla ochotna vzdát se své podpory Íránu, kdyby ji USA udělaly ústupky třeba v Evropě.

Nic takového ale prozatím není možné. Íránem placení žoldáci jsou totiž stále důležití pro stabilitu Asadova režimu. Pokud by Moskva chtěla omezit vliv Íránu, musel by v Sýrii nasadit vlastní pozemní síly a to v podstatném množství. A to se zatím ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi nechce. Až ale Asad dobude další území, více konsoliduje svoji moc a nebude už potřebovat tolik šíitských žoldáků, Moskva bude více tlačit na Írán a snažit se získat větší vliv v Sýrii na účet Teheránu. Jak na to bude reagovat Teherán není zatím jasné.

35536