VOLBY 2018: Reportáž z volebního Chomutova, bašty Miloše Zemana | info.cz

Články odjinud

Reportáž z Chomutova: „Řezník má volit řezníka a důchodce důchodce. Tady vyhrává Zeman“

Nad chomutovským sídlištěm visí šedivé mraky, jen občas skrze ně prosvitne slunce. Mezi paneláky tuší chodec provizorní cesty, na nichž se na konci ledna při chůzi smýkají nohy. Je těsně před dvanáctou: dnešního dne, ale i druhého kola prezidentské volby. Ze zastavujícího autobusu vystupují ve všední den dopoledne hlavně lidé v důchodovém věku. „Já nikam moc nechodím, takže toho moc nevím. Ale myslím, že většina tady fandí Zemanovi,“ zastavuje se na chvíli důchodkyně v béžovém kabátu. Proč? „Já i moje okolí ho považujeme za nejvíc upřímného ze všech kandidátů. I když teda občas ujíždí ve vulgaritách. Nějaké potíže s ním jsou,“ připouští. „Ale i tak by byl nejvhodnější. Drahoš mě vůbec nepřesvědčil. Praha je pro něj, ale jinak celá republika pro Zemana,“ ukončuje krátký rozhovor a vydává se po kluzkém povrchu ke dveřím domu, kde žije.

Zdaleka není jediná z obyvatel Chomutova, která fandí ve druhém kole prezidentské volby Miloši Zemanovi. „Můžete dát do titulku, že celej Chomutov volí Zemana,“ radí novinářské návštěvě o pár minut později štamgast v místní hospodě.

Tak jednoduché to samozřejmě není. I čísla z prvního kola ale ukazují, že v regionu ležícím v Podkrušnohoří se současnému prezidentovi jednoduše daří. V Chomutově získal téměř 50 procent hlasů, tedy o zhruba deset procentních bodů více, než byl jeho celorepublikový průměr. V některých částech města – především na sídlištích – dosáhl ještě silnějšího výsledku.

V sídlištní hospodě se krátce před polednem scházejí lidé na oběd. Frankfurtská polévka stojí dvacku. Malé pivo 13 korun, velké jen o něco víc. Stůl v pravé části restaurace obsadila pětice mužů v důchodovém věku. Před sebou půllitry – a ne první toho dopoledne. Do hovoru o politice se dávají celkem s chutí.

Na Chomutovsku a Žatecku je Miloš Zeman jasným favoritem.Na Chomutovsku a Žatecku je Miloš Zeman jasným favoritem.autor: Michael Tomeš

„Chápete to? Premiér je Slovák, pražská primátorka Slovena, pak je tam nějakej Japonec a Češi volí Moraváka, to mi hlava nebere,“ naráží starší muž v šedé vestě, který se živil jako kameraman, na fakt, že Jiří Drahoš pochází z Jablunkova. „Ještě že Miloš je z Kolína,“ dodává. A nevadí mu, že na něj jeho kamarád vzápětí prozrazuje, že i on pochází z Brna.

„Ale ani my v Chomutově nemáme Drahoše rádi. A taky nemáme rádi Pražáky. Dcera se tam odstěhovala a má to teď se mnou kvůli tomu pěkně těžký,“ líčí bělovlasý muž v kostkované košili. A hned vytahuje z obálky v náprsní kapse černobílé fotografie. Pochází z Bechyně, kam jezdí Miroslav Kalousek chalupařit. V lásce ho ale nemá. Jak se dostal do Chomutova? „Rodiče sem přišli ve čtyřicátém šestém budovat republiku a už jsme zůstali,“ popisuje důvod, pod nějž by se mohla podepsat většina obyvatel místních měst, kteří přišli na území uhelné pánve za prací.

Od všech mužů u stolu se svorně ozývá, že budou naprosto jistě volit současnou hlavu státu. Neznervózňuje je ani prezidentovo zdraví. „Viděla jste, jak v televizi mrkal?“ obrací se na mě s úsměvem kameraman v důchodu a naráží na Zemanovo vystoupení v televizi Nova. „A postavilo se za něj i lékařské konzilium,“ dodává odhodlaně.

Přitom místní by mohli volit i lékaře – neúspěšný kandidát Marek Hilšer pochází právě odtud. „Já ho znám, je to šikovnej člověk. Kdybych nevolil Zemana, tak bych volil jeho,“ ozývá se z druhého konce stolu. A někteří jeho spoluobyvatelé tak zřejmě i udělali. Hilšer ve městě získal přes dvanáct procent, na území celého Česka ale ve výsledku necelých devět.

Na Chomutovsku a Žatecku je Miloš Zeman jasným favoritem.Na Chomutovsku a Žatecku je Miloš Zeman jasným favoritem.autor: Michael Tomeš

„Jenže doktor má volit doktora, řezník řezníka a důchodce důchodce,“ bere si slovo muž v šedivém. „Ten nám prostě nejlépe porozumí,“ uzavírá politickou debatu. A vrací se k rozpité sklenici piva.

Miloš Zeman a jeho spolupracovníci jsou si zřejmě jistí, že ve městě mají vyhráno. Na ulici není k nalezení jediný billboard ani skromnější plakát. Nenajdete tu žádného dobrovolníka, který by nadšeně agitoval. Na první pohled nic nebudí dojem, že druhé a rozhodující kolo prezidentské volby se odehraje už za pár dní. A do regionu se ve finiši kampaně nevypravil ani Jiří Drahoš. Mohlo by se tak zdát, že tady je v podstatě rozhodnuto.

Podle mosteckého lékaře Petra Klepiše, který ordinuje také v Žatci a na novináře si najde pár chvil v nabitém programu, ale ani tady není nic černobíle. „Ústecký kraj je skladbou obyvatelstva podobný Moravskoslezskému. Žijí tu voliči komunistů a Okamury, a ti výhradně volí Miloše Zemana. Je za tím zcela jistě vzdělanostní a sociální struktura. Těžba uhlí, energetický průmysl lákal tento typ lidí,“ vysvětluje.

„Ale pro pana profesora to tady není úplně beznadějně ztracené,“ domnívá se muž, který se sám jako dobrovolník podílí na jeho propagaci. I cestu k jeho ordinaci lemují letáky s obličejem bývalého šéfa Akademie věd. „Kolegové lékaři celkem výhradně volí jeho, třeba učitelé taky,“ dodává. A ani vzdělanostní dělení podle něj neplatí stoprocentně. „Můj otec je šachťák, ale politice rozumí a velmi dobře ví, že už je načase vyměnit prezidenta. Hlavně v tom smyslu, že chce slušného, vzdělaného a reprezentativního člověka. A zdravého,“ dává Klepiš příklad z rodiny. „Kontaktní kampaň dělám ze srdce. Lidé mě třeba na ulici zastaví, když vidí, že nosím placku Jiřího Drahoše. Zapojil jsem se do skupiny dobrovolníků v rámci kraje,“ říká a vytahuje aktuální leták. V poslední době se prý často snaží vyvracet dezinformace, které na Drahoše míří.

Na Chomutovsku a Žatecku je Miloš Zeman jasným favoritem.Na Chomutovsku a Žatecku je Miloš Zeman jasným favoritem.autor: Michael Tomeš

Místním se podle něj navíc nabízí jednoduchý důvod, proč se zlobit na jeho protikandidáta Zemana. Jeho vláda v 90. letech prodala za nejasných okolností Mosteckou uhelnou. „Spousta šachťáku si ale neuvědomuje, že bohatství, které mělo zůstat Mosťákům, skončilo částečně na švýcarských účtech,“ popisuje lékař. „Zeman si tady ale hodně lidí získal tlakem na prolomení těžebních limitů,“ dodává druhou stranu mince.

Region nebyl v prvním kole rozdělen jen mezi dva finalisty prezidentské volby. Silnou podporu tu našel také Michal Horáček. „Je pravda, že tu podporu celkem má. To asi plyne z toho, že bydlí v Roudnici nad Labem, což není tak daleko. A co já vím, tak má dobré kontakty s některými lidmi na Mostecku nebo v Litvínově. I moje manželka ho volila v prvním kole,“ usmívá se.

Kam se přelijí jeho voliči v druhém kole? „Nevím o žádném Horáčkově voliči, který by se nechystal podpořit pana Drahoše. Ale to jde jen o mé blízké.“

Přispět by k tomu teoreticky mohlo i to, že Horáček nabídl své billboardy po republice Drahošovi. Osobně ale bývalý šéf Akademie věd region mezi první a druhým kolem nenavštívil. Zaměřoval se spíše na ta místa, kdy by mohl najít více nerozhodnutých voličů.

„Je to škoda. Nerozhodnutých voličů je tu podle mě také mnoho. Ale nemohl stihnout objet celou republiku. Je možné, že si lidé z jeho týmu řekli, že Ústecký kraj je pro něj na půl ztracen. I když to tak být nemusí,“ říká Klepiš. A shrnuje nakonec svou motivaci pro dobrovolnické zapojení do kampaně: „Spousta lidí si myslí, že prezident má kdovíjaké pravomoci, my ale nejsme prezidentský stát. Chci od našeho prezidenta to, co v Rakousku nebo Německu: aby reprezentoval náš stát, byl proevropský, slušný a aby se na něj dalo dívat“.

Do voleb zbývá několik dní. Ulice Mostu zdobí několik billboardů na podporu Miloše Zemana s nápisem „Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše“. Drahošovy plakáty zdobí nedaleké sloupy a venkovní nástěnky. Mostečtí obyvatelé kolem nich spěchají v drobném dešti, který se nad městem spustil. Před kandidáty jsou tou dobou ještě televizní debaty, na které se upíná velká pozornost, protože můžou přesvědčit dosud nerozhodnuté. Důchodce z chomutovské hospody má ale jasno: „Milošek dělá politiku třicet let. A dobře, nemůžu si stěžovat. A na večer se těším na debatu. Zeman je skvělý, myslí mu to. A pořád má po ruce nějaký bonmot,“ pochvaluje si a otáčí se ke svým spolustolovníkům.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Rusko jako velmoc? Putinovy vize a plány nás nemůžou překvapovat, je už 20 let konzistentní

ANALÝZA DANIELA KOŠTOVALA | Tradiční poselství ruského prezidenta Vladimira Putina o stavu země minulý týden vyvolalo značný rozruch a řadu reakcí. Důvodem jsou změny v politickém systému, důležité jsou ale i ostatní části poselství. Následující analýza ukazuje, že překvapení není na místě. Pokud dění v Rusku sledujeme dlouhodobě, vidíme, že Putin je už 20 let zcela konzistentní. Základem je jeho program formulovaný v prosinci 1999 pod názvem Rusko na přelomu tisíciletí.

Cílem tohoto programu není nic menšího než budování Ruska jako velmoci, což platí dnes i po roce 2024, kdy Putinovi končí mandát. Poselství, které prezident minulý týden přednesl, má obrazně řečeno kořeny v 30. prosinci roku 1999. Tehdy se v novinách Nězavisimaja gazeta objevil text premiéra Putina s názvem Rusko na přelomu tisíciletí. K nalezení byl i přímo na stránkách úřadu vlády. Stalo se tak v okamžiku, kdy Putin už věděl, že prezident Boris Jelcin oznámí 31. prosince svou rezignaci a on se stane úřadující hlavou státu do prezidentských voleb. Veřejnost to v tu chvíli ještě netušila.

Ačkoli programový text Rusko na přelomu tisíciletí není za hranicemi země příliš známý a Západ jej po zveřejnění v podstatě ignoroval, jde o zásadní dokument. Analytici, diplomaté či zpravodajci zabývající se Ruskem by jej měli znát nazpaměť. (Originál zde; anglický překlad zde). Vše co následovalo po nástupu Putina do prezidentského úřadu v lednu 2000 je konzistentním naplňováním tohoto programu. Včetně posledního poselství o stavu země.

Link

Význam textu je potvrzen mimo jiné tím, že byl plně přetištěn v knize First Person z května 2000 (česky Putin z první ruky), která je sebeportrétem dnešního prezidenta. Je také prvním (výchozím) textem ve čtyřsvazkovém sborníku z roku 2002 prestižní moskevské university MGIMO k zahraniční politice a bezpečnosti Ruska v období 1991-2002. Pro veřejnost i pro budoucí ruskou elitu ve státních službách je to jasné sdělení. 

V dokumentu Putin otevřeně říká, že na tom Rusko není dobře po všech stránkách – ekonomicky, technologicky, sociálně, zdravotně, svým postavením ve světě či neujasněností svého směřování. Na 90. léta v Rusku se dívá kriticky stejně jako na komunistické období trvající 75 let – označil jej za slepou ulici, mimo jiné kvůli špatné ekonomice. Nabízí evoluci a ne experimenty, se kterými Rusové spojují 90. léta a sám Putin také komunistický režim.

Putin zároveň ujišťuje, že návrat Ruska mezi vůdčí světové aktéry je možný, a to na základě programu a tvrdé práce v příštích 15-20 letech. Odmítá mechanické přejímání západních modelů. Akceptuje tržní hospodářství a demokracii – ale upravených specificky pro ruské podmínky. Symbolické jsou již názvy kapitol v programové části dokumentu nazvané Co dělat: A) Ruská idea, B) Silný stát a C) Výkonná ekonomika. 

Podle Putina je návrat Ruska možný pouze jako velmoci, kterou „bylo a bude“. Princip velmocenství staví do jádra tzv. „ruské ideje“ (tedy specifických ruských hodnot), ale připomíná, že velmocenskou pozici nejde budovat jen vojenskou silou, ale nutně i schopností produkovat nové technologie a úsilím o lepší životní podmínky běžných Rusů. 

K velmocenství je Rusko podle Putina předurčeno vzájemně neoddělitelnou charakteristikou jeho geopolitické, ekonomické a kulturní existence. Vedle toho řadí mezi speciální ruské hodnoty patriotismus, centrální roli státu v řízení a regulaci života společnosti a korporativistickém-kolektivním přístupu k zajištění sociální solidarity jako ruské alternativy k západnímu individualistickému pojetí.  

Putinovo poselství 2020 není překvapení

Budování Ruska jako velmoci je dle Putina nutné podřídit vše. Zcela konzistentně s programem z roku 1999 se proto minulý týden věnoval ve svém poselství: 

 demografické situaci a v této souvislosti sociální podpoře rodinám, podpoře porodnosti a významu zdraví populace;

dominanci ruské ústavy před mezinárodním právem a stanovisky mezinárodních orgánů a organizací – za účelem zajištění nezávislosti a suverenity Ruska;

eliminaci zahraničních vazeb (cizí občanství, rezidenční práva v cizích zemích) vedoucích představitelů země včetně prezidenta. Opět za účelem zajištění nezávislosti a suverenity;

 krátce důležitosti bezpečnosti a plné obranyschopnosti země a konstatoval (pochválil se), že Rusko je na špičce, a to i tím, že má zbraně, které jiní zatím nemají: „Nikoho nemusíme dohánět.“;

 úpravě politického systému, která neporuší jeho prezidentskou podstatu, ale zajistí větší participaci, odpovědnost a aktivitu obyvatel a parlamentu na naplňování programu stanoveného prezidentem.

Link

Putin z „otcovské pozice“ definuje, že velmocí může být Rusko jen tehdy, bude-li v něm dost zdravých a důstojně žijících obyvatel. Řešení demografického a sociálního problému je tedy podle něj úkolem č. 1 pro příští období, a proto také oznámil vynaložení masivní finanční částky do těchto oblastí. Proaktivně tak reagoval na rostoucí nespokojenost ve společnosti, která plyne jak z problémů v sociální sféře (možnost pořídit si bydlení či uživit více potomků), tak z rostoucích ekonomických problémů (ačkoli se Rusové pořád mají nejlépe za posledních minimálně 300 let).

Rostoucí nespokojenost lidí kvůli uvadající ekonomice Putin nemůže přehlížet. Jakkoli se to na první pohled nemusí zdát, právě toto je pro něj momentálně důležité – ať už z hlediska uplatňování velmocenské politiky nebo jeho osobní ambice zůstat do budoucna vedoucí postavou ruské politiky.

Za ekonomiku je v Rusku oficiálně odpovědná vláda. Není proto divu, že nejméně populárním politikem v poslední době byl premiér Dmitrij Medveděv, který je zároveň loajálním souputníkem Putina od prvních dnů jeho prezidentování. Jeho zdánlivé „upozadění“ je další reakcí prezidenta na nespokojenost obyvatel.

Oznámené změny tedy nejsou překvapením, nýbrž reakcí na dlouhodobou diskuzi a určitou nespokojenost mezi Rusy (ovšem ne s putinovským systémem jako takovým). Pro Putina je cílem řešení dvou záležitostí: 

• Nastartování větší ekonomické iniciativy: 20 let budování vertikály moci a postupné objetí soukromého sektoru státem (včetně potlačení role oligarchů) vedlo ke ztrátě výkonnosti ekonomiky. A to i kvůli snížení iniciativy ekonomických aktérů na přeregulovaném a pokřiveném ruském trhu. Došlo k tomu, že všichni čekají na stát a vlastně na samotného prezidenta. Putin se teď svými návrhy – větší role Dumy při sestavování a jmenování vlády atd. – snaží motivovat a nastartovat iniciativu lokálních představitelů i federálních orgánů, aby sami od sebe i ve svém vlastním zájmu přiložili ruku k dílu. Jak již bylo řečeno – za ekonomickou agendu je sice v ruském systému odpovědná vláda v čele s premiérem, ale Putin rozhodně nehodlá narušit centrální moc prezidenta. Ten i nadále bude určovat vše a dle libosti odvolávat kohokoli.

Vytvoření podmínek pro své pokračování ve vůdčí roli: V této souvislosti je určující Putinův návrh upravující, kdo se může stát ruským prezidentem – osoba žijící 25 let v Rusku a nemající dvojí občanství ani rezidenční práva v cizí zemi.

Putin poselstvím opět přebírá iniciativu. Nespokojenost ve společnosti měla v posledních dvou letech za následek i jeho klesající popularitu. Vysoko byla po obsazení Krymu Ruskem, tato euforie ale časem vyprchala. Putin teď reaguje revitalizací agendy, oslovením nejpalčivějších problémů obyvatelstva a demonstrací toho, kdo je lídr. Toto vše je však pevně ukotveno v jeho světonázoru shrnutém ve zmíněném programovém dokumentu z roku 1999. 

Pro nás je to důvod k ostražitosti a obraně našich zájmů před velmocenskými tahy Moskvy. A právě toto je (také) důležité mít na paměti při formulaci naší zahraniční, bezpečnostní, energetické a pro-exportní politiky, o čemž jsem nedávno psal zde. S Ruskem toho příliš společného nemáme. Ostatně, český stát nestavíme na „ruské ideji“…

Link