S kvótami nesouhlasí, k přijímání uprchlíků se staví rezervovaně. Názory prezidentských kandidátů na migraci | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

S kvótami nesouhlasí, k přijímání uprchlíků se staví rezervovaně. Názory prezidentských kandidátů na migraci

S kvótami nesouhlasí, k přijímání uprchlíků se staví rezervovaně. Názory prezidentských kandidátů na migraci

Většina prezidentských kandidátů se staví rezervovaně až odmítavě k přijímání migrantů nebo k povinným kvótám na přerozdělování uprchlíků. Někteří z nich spojují migraci s nebezpečím šíření extremistických náboženských myšlenek islámu. Vyplývá to z odpovědí zájemců o Pražský hrad na anketu ČTK. Své vyjádření neposkytl prezident Miloš Zeman.

Podnikatel a textař Michal Horáček chce, aby se ověřovalo, zda každý příchozí skutečně splňuje podmínky pro udělení azylu. „I z nich máme právo si vybrat, koho přijmeme. Léta patříme k nejvybíravějším státům v Evropě a podle mého je to dobře," poznamenal. Líbí se mu, že podle výroční zprávy za rok 2016 tyto lidi prověřuje i Bezpečnostní informační služba (BIS).

Bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš uvedl, že je odpůrcem povinných kvót, protože jde o politicky nevhodné a věcně nepraktické řešení. „Pokud jde o osoby ucházející se o azyl, platí standardní pravidla. Žádost o azyl se má řešit v první bezpečné zemi, do níž uprchlík dorazí," uvedl Drahoš. Odmítl přijímání ekonomických migrantů, a to především „z kulturně vzdálených zemí". Vzácnou výjimkou dle něj mohou být lidé z profesí, které je potřeba v ČR naléhavě obsadit.

Profily všech prezidentských kandidátů naleznete zde.

Bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer má k přijímání migrantů odtažitý postoj, nelze dle něj přijímat celou bídu světa. Poznamenal, že povinností státu je na prvním místě zajistit bezpečí vlastním občanům a "nedopustit rozpad solidarity a sounáležitosti mezi lidmi". Dlouhodobě to od státu vyžaduje účinnou ochranu hranic a těsnou koordinaci v rámci Evropské unie. „A to včetně vyhošťování nelegálních přistěhovalců, stejně jako posílení dlouhodobé rozvojové a humanitární pomoci v zemích konfliktu," uvedl Fischer.

„Jsme signatáři Ženevské konvence, jsme povinní přijímat politické uprchlíky, nikoliv migranty," podotkl k problematice bývalý premiér Mirek Topolánek. Uvedl, že je „absolutně proti nekontrolované migraci". Vidí v ní do budoucna problém, který mají jiné evropské země kvůli střetávání dvou cizorodých kultur. Dodal, že s migranty z muslimských zemí přichází nejen jejich náboženství, ale i „politický islám". Ten považuje více za ideologii než víru a vidí v něm hrozbu podobnou nacismu.

Podle Vratislava Kulhánka, bývalého šéfa mladoboleslavské Škody Auto, je současná strategie v pořádku. „Je připravena i na řešení nejbližšího vývoje, který lze ovšem jen těžko predikovat," podotkl.

Lékař Marek Hilšer uvedl, že po posledním summitu EU je zřejmé, že imigrační kvóty jsou minulostí, protože se unie dohodla, že případné přerozdělování uprchlíků se bude dít na základě jednomyslného souhlasu. „Vítám rozhodnutí EU, kterými se bude posilovat zamezování migrace přes Středozemní moře z Libye do Itálie. Budu podporovat, aby se česká vláda na těchto projektech spolupodílela," napsal Hilšer.

Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek považuje „nelegální migraci" za nepřípustnou. „Stejně tak považuji za nepřípustné, aby o tom, kdo do naší země přijde, rozhodoval někdo jiný než my sami," dodal. Šéf strany Rozumní Petr Hannig požaduje nulovou toleranci k „nezákonné migraci" a zákaz propagování islámského práva šaría, které považuje za neslučitelné se základními lidskými právy.

Na otázku neodpověděl prezident Miloš Zeman. V minulosti se vyjádřil, že kvóty považuje za vměšování do vnitřních záležitostí České republiky. Opakovaně se vyslovoval, aby se uprchlíkům pomáhalo v oblasti, odkud pochází.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Problematičtí spojenci. S blížícím se koncem války v Sýrii roste napětí mezi Ruskem a Íránem

Syrský diktátor Bašár Asad se chystá silou či vyjednávání získat zbývající části Sýrie kontrolované povstalci. Zvyšuje se tím ale napětí mezi jeho spojenci, Ruskem a Íránem, uvádí server Al Monitor.

Rusko a Írán zachránily vládu Bašára Asada před svržením povstalci. Moskva mu v kritické chvíli v roce 2015 svými letadly zajistila vzdušnou podporu, dodala vojenskou techniku a podle některých zdrojů i finance. Teherán zase dlouhodobě poskytoval vojenské poradce. A když si Asad začal stěžovat, že mu docházejí mladí muži pro boj s rebely, Íránci vytvořili a zaplatili milice zahraničních bojovníků. Šíitů, tedy menšinové větve muslimů, pocházejících z Pákistánu, Iráku a dalších zemí.

Jenže s končící válkou v Sýrii – Asadovi z důležitějších oblastí zbývá ovládnout už jen provincii Idlíb a sever země držený Kurdy – se objevují rozdíly mezi politikou Moskvy a Teheránu. Hlavní cíl intervence se totiž zdá splněn a Asad bude kontrolovat celou Sýrii nebo alespoň většinu země. Moskva by teď viděla ráda jakési uklidnění a bojí se případné dobrodružné politiky Íránu.

Link

Moskva je ve strategicky velmi výhodné situaci, má své základny v Sýrii a ukázala, že je velmoc, ale takticky je ve velmi delikátní situaci, tvrdí Stephen Blank z amerického think-tanku American Foreign Policy Council.  Podle něj se Rusko bojí toho, že Íránci v Sýrii by mohli vyprovokovat válku se sousedním Izraelem případně s některými arabskými zeměmi. Ostatně je to poprvé, co se dostali tak blízko k Izraeli, se kterými nemají na rozdíl od Sýrie společnou hranici, a v ideologii íránského islamistického režimu hrály vždy sliby „osvobození“ Jeruzaléma důležitou roli.

Rusové se ovšem bojí toho, že Írán takovou válku prohrál, že by tím ohrozil setrvání Asada u moci a v neposlední řadě že by přitáhl pozornosti USA k Blízkému východu, čímž by tu zkomplikoval situaci Ruska, uvedl nedávno Blank. Ostatně podobně se vyjádřil na serveru Middle East Eye i ruský expert na Blízký východ Alexej Chlebnikov, podle kterého chce Moskva posílit moc Damašku, aby tolik nepoléhal Íránu a nehrozily tak mezinárodní komplikace.

Syrský režim ostatně bere jako „lepšího“ přítele právě Moskvu. Syrští důstojníci si prý stěžují na Íránce a šíitské milice, došlo i ke střetu ruských vojáků s bojovníky šíitského libanonského Hizballáhu ovládaného Íránem, a v některých oblastech se prý Asadův režim snaží o to, aby ruští vojáci a nikoliv šíitští milicionáři kontrolovali klíčové body a pak je předali syrské armádě.

Link

Syrští školáci se od konce roku 2017 povinně učí rusky a Rusové jsou v nových učebnicích líčeni jako někdo, kdo je Syřanům kulturně blízký. O Íránu učebnice většinou mlčí, jen zmiňují, že íránský provincie Chúzistán je „arabským územím“ a osudem Sýrie je samozřejmě vytvořit velký arabský stát od Středozemního moře po Perský záliv.

V diplomatických vyjádřeních se pak napětí mezi Moskvou a Teheránem projevuje tak, že Teherán téměř panicky reaguje na prohlášení či náznaky Moskvy, že by se ze Sýrie mohly stáhnout všechny cizí jednotky. Stejně tak jako na pokusy Ruska zprostředkovat stažení íránských a proíránských jednotek z jižní Sýrie, která hraničí s Izraelem. Z Teheránu se ozvalo, že nikdo nebude diktovat Íránu jeho zahraniční politiku.

Teherán zatím těží z toho, že se považuje za důležitého spojence Moskvy na Blízkém východě. To je sice pravda, ale jen do určité míry. Jak zdůrazňuje již citovaný Stephen Blank, Moskva hraje globální nikoliv regionální hru a v té není Írán až tak důležitý. Ostatně v tisku se objevily zprávy, že Moskva by údajně byla ochotna vzdát se své podpory Íránu, kdyby ji USA udělaly ústupky třeba v Evropě.

Nic takového ale prozatím není možné. Íránem placení žoldáci jsou totiž stále důležití pro stabilitu Asadova režimu. Pokud by Moskva chtěla omezit vliv Íránu, musel by v Sýrii nasadit vlastní pozemní síly a to v podstatném množství. A to se zatím ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi nechce. Až ale Asad dobude další území, více konsoliduje svoji moc a nebude už potřebovat tolik šíitských žoldáků, Moskva bude více tlačit na Írán a snažit se získat větší vliv v Sýrii na účet Teheránu. Jak na to bude reagovat Teherán není zatím jasné.

35536