Svobodové zemřelo dítě v koncentráku, Havlová si oblibu musela vybojovat. 5 prvních dam české historie | info.cz

Články odjinud

Svobodové zemřelo dítě v koncentráku, Havlová si oblibu musela vybojovat. 5 prvních dam české historie

Už za měsíc bude jasné, zda někdo Ivanu Zemanovou nahradí v pozici první dámy Česka. Byla by to už 12. žena, která by na Hradě zasedla po boku svého manžela. A jaké byly její předchůdkyně? V minulém článku jsme vám připomněli prvních pět dam Československa. Jaké byly ale životní družky Ludvíka Svobody, Gustava Husáka, Václava Havla a Václava Klause?

Ireně Svobodové zemřelo dítě v koncentračním táboře

Manželka Ludvíka Svobody prožila válečné útrapy i tragickou smrt syna. Výrazně se také zapojovala do charitativních akcí a přispěla ke vzniku SOS dětských vesniček.

Svého budoucího manžela potkala Irena v roce 1923 na plese v Kroměříži a do půl roku byla svatba. Společně se následně přestěhovali na Podkarpatskou Rus, kam byl její manžel jako aktivní voják převelen. Zde se Irena setkala s velkou bídou, která ji prý následně inspirovala k rozsáhlé a celoživotní charitativní práci.

Manželům se narodil syn Miroslav a následně dcera Zoe. V roce 1933 se rodina vrátila zpět na Moravu. Zlomovou chvílí pro rodinu byl okamžik německé okupace. Svoboda odešel do exilu, v čemž ho prý jeho manželka sama podporovala, protože jinak „by se za něj musela stydět“. Irena se aktivně zapojila do odboje, ale stihla se s dcerou Zoe před následným pronásledováním gestapa skrýt na Moravě u známých a na různých místech se schovávaly až do konce války. Syna Miroslava ale Němci zatkli a v necelých 18 letech zemřel v koncentračním táboře Mauthausen. Nacisté za války zabili také Ireninu matku a oba její bratry.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde>>>

Po válce se Irena začala angažovat u Červeného kříže a po zvolení svého muže do úřadu se zasadila také o zřízení prvních SOS dětských vesniček. Údajně také odmítla bezplatné zásobování prezidentské kuchyně a Svobodovi tak za potraviny platili stejně jako ostatní československé rodiny.

Po manželově nuceném odchodu z funkce v roce 1975 žili v Praze. Zde Irena Svobodová také 17. července 1980 zemřela. Manžela přežila jen o deset měsíců.

Viera Husáková zemřela kvůli zranění ramene

Novinářka a žena Gustava Husáka zemřela tragickou smrtí. Z jejího předčasného odchodu, který byl navíc způsobený přílišnou péčí o její zdraví, se Husák těžko vzpamatovával.

Viera byla Husákovou druhou manželkou. Se svým budoucím mužem se setkala pravděpodobně v redakci časopisu Kultúrný život, kam přispívala. Kvůli budoucímu prezidentovi se prý dokonce rozvedla. Z prvního manželství už měla dvě děti a s Husákem, který měl s předchozí manželkou také dva syny, už společné děti neměli.

Funkci první dámy si Viera ale příliš dlouho neužila. V roce 1977 byla v lázních ve slovenském Bardejově. Protože velice špatně viděla, spadla cestou do ubytovny na schodech. Vlivem zvýšené lámavosti kostí si naštípla ramenní kost. Přestože chtěla ošetřit v lázních, chirurg bratislavského Státního sanatoria Pavol Novák, který se za ní urychleně dostavil, nařídil ošetření v bratislavské nemocnici.

Viera měla na místo doletět vrtulníkem. Ten ale kvůli špatné viditelnosti na bratislavském letišti při přistávání 20. října 1977 havaroval. Prezidentova manželka, které bylo tehdy 54 let, byla na místě mrtvá. Její manžel se už neoženil.

Kdo bude příští první dámou? Profily partnerek kandidátů si můžete prohlédnout zde>>>

Olga Havlová byla uvaděčkou v divadle

Jediným českým a československým prezidentem, který měl za své funkční období dvě první dámy, byl Václav Havel. Olga byla o tři roky starší než její muž, kterého údajně poprvé potkala v roce 1953 v pražské kavárně Slavia. Po devíti letech se vzali, ale manželství zůstalo bezdětné.

Oba lákal kulturní život. Havel psal a jeho žena byla prvním čtenářem a kritikem jeho her. Pracovala také jako uvaděčka v Divadle Na zábradlí. S nástupem normalizace ale mohl její manžel publikovat stále méně a postupně se pár přestěhoval na venkovskou usedlost v Podkrkonoší. Na Hrádečku pak žili prakticky až do roku 1989. Z tohoto období pochází také jedno z nejznámějších Havlových děl Dopisy Olze, které psal mezi lety 1979 až 1983 z vězení.

Také Olga se už jako první dáma věnovala charitativním aktivitám. Založila i vlastní nadaci, která měla pomáhat především postiženým a diskriminovaným lidem. Zemřela 27. ledna 1996 po dlouhé těžké nemoci. Tisíce lidí stály frontu na Pražský hrad, aby se mohli jejím ostatkům poklonit a položit květiny.

Dagmar Havlová si popularitu musela vybojovat

Druhou manželkou Václava Havla se stala herečka Dagmar Veškrnová. Poprvé se setkali v roce 1989 v divadle Semafor, kde je seznámil Jiří Suchý. Sňatek uzavřeli v lednu 1997, rok po úmrtí Olgy. Také to bylo důvodem, proč byla Dagmar zpočátku u velké části veřejnosti v nemilosti.

Havlův zdravotní stav, na kterém se podepsalo komunistické vězení, se v průběhu 90. let zhoršoval. Právě v těch chvílích mu byla Dagmar po boku a právě to bylo také důvodem, že se její reputace u Čechů značně vylepšila. Společně s manželem založili nadaci Vize 97, která pomáhá především v oblasti sociální, zdravotní a vzdělávací.

V roce 2005 se Dagmar už jako bývalá první dáma po 11leté pauze vrátila k divadlu a stala se členkou souboru Divadla na Vinohradech. O manžela se starala až do jeho smrti 18. prosince 2011. Společně neměli žádné děti, Dagmar má ale z předchozího manželství dceru Ninu.

Livia Klausová si soukromí střeží

Když na Hradě Václava Havla vystřídal Václav Klaus, uvedl tím do role první dámy také svoji manželku Livii. Zapálení ekonomové se setkali v 60. letech na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1968 byla svatba a následující rok se jim narodil syn Václav. V roce 1974 pak Livia porodila ještě Jana.

Svého manžela doprovázela při všech ceremoniích a státních návštěvách, údajně jí ale trochu vadilo, že ji společnost bere už především jako manželku prezidenta a ne jako špičkovou ekonomku. Své soukromí si pečlivě střeží.

Po skončení manželova mandátu se ale neuchýlili do ústraní. Už od prosince 2013 se Livia stala z pověření Rusnokovy úřednické vlády českou velvyslankyní na Slovensku, kde působí dodnes.

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Maňák: Radikálně utopický pokus o revoluci. Maláčová odpálila důchodovou „bombu“

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová odpálila pomyslnou bombu v podobě radikální vize proměny důchodového systému, která by v případě naplnění ještě více zpolitizovala a zestátnila penze v Česku. Reformátorská myšlenka spočívá v tom, že by vláda všem důchodcům platila stejný „minimální důchod“ ze státního rozpočtu. Ze současného průběžného penzijního systému by se pak penzistům vyplácela jen „zásluhová složka“, jejíž výše by byla závislá na předchozích příjmech, respektive odvodech.

Zásadním problematickým aspektem je zdroj financování oné hypotetické minimální, státem vyplácené a pro všechny stejné penze. Podle Maláčové by na ni stát získával prostředky zavedením nových daní, například sektorové či digitální. Podotkněme, že dnes je celý důchodový systém financován (téměř) výhradně ze sociálního pojištění, jež průběžně odvádějí ekonomicky aktivní občané a částečně zaměstnavatelé.

Maláčová se snaží myšlenku zestátňování penzí bagatelizovat tím, že i v minulosti stát dotoval penzijní systém z rozpočtu tehdy, když se penzijní účet dostal do deficitu, tedy když poplatníci do systému odvedli méně, než stát vyplatil na důchodech. V tom má šéfka sociálního resortu pravdu. Systém důchodového pojištění (který však zahrnuje také invalidní důchody) skončil za posledních 20 let v přebytku jen pětkrát, z toho ve druhé dekádě jen jednou – shodou náhod (a díky kulminujícímu ekonomickému růstu) právě loni.

Link

Vize ministryně Maláčové na fatální „přestavbu“ penzí je pozoruhodná už jen v tom, že až doteď sama hlásala, že systém nepotřebuje zásadní reformu, ale jen mírné, parametrické přizpůsobování měnící se společnosti. Přiznávala dokonce, že politici vlastně ani neumějí skutečně zásadní reformu penzijního systému připravit.

A ejhle. Objevil se politik, přesněji politička, která si přesto troufá, když do éteru vypustila průlomový koncept, který je pokusem o revoluci. Jsme svědky standardního důkazu toho, že v politice je možná v podstatě jakákoliv změna názoru. Negativní důsledky neustálých myšlenkových zvratů a zamýšlených turbulentních změn jsou nabíledni. Což snad nebude případ penzijního systému, neboť ten je doposud relativně stabilní a jakákoliv jeho zásadní změna se zatím jeví jako utopie.

Link

Přesto nejnovější reformní koncept ministryně Maláčové stojí za rozbor, třebaže je na světě jen jeho hrubý myšlenkový rámec. Už jen nápad platit důchody z daní se vymyká představivosti. Pokud by stát chtěl dnes každému penzistovi (těch starobních je v zemi 2,4 milionu) vyplácet minimální (starobní) důchod například ve výši životního minima (cca 3 500 Kč), vyšlo by to státní kasu ročně na více než 100 miliard korun.

Pohledem z opačné strany barikády se dá říci, že by poplatníci museli státu odvádět ročně o 100 miliard korun více, aby vláda mohla každému starobnímu důchodci zajistit onu garantovanou „minimální penzi“ ve výši životního minima. Raději ani nedomýšlet, kolik by stát musel na daních od poplatníků nově získat, kdyby chtěl onu minimální penzi zdvojnásobit. 

Je evidentní, že státem garantovaná a pro všechny stejná minimální penze by nebyla čímsi statickým, navěky daným. Šlo by o proměnnou veličinu, s níž by si politici pohrávali dle aktuálních volebních preferencí a mocenských potřeb. Ostatně, děje se to i dnes.

Link

Boj o zvyšování minimální penze by byl na denním pořádku a s tím by se také stupňovaly nároky na zavádění dalších daní a zvyšování příjmů vlády. Přičemž, zvyšovat daně, natož zavádět nové nemusí být vždy zrovna politicky populární ani politicky průchodné. Hospodaření vlády by čelilo ještě většímu tlaku na prohlubování deficitu. Snaha o stabilizaci penzí by tak nakonec možná vedla k větší nestabilitě, než jakou může způsobit pozvolné stárnutí populace.

Jisté je jedno: idea zestátněného minimálního důchodu zavání krkolomným hokuspokusem o reformu něčeho, co sice není ideální, ale co žádnou velkou revoluci nepotřebuje. A pokud potřebuje, pak to zcela jistě není další zestátňování a ještě silnější politizace.

43008