Traktoristi stojí za Drahošem. Prezidentského kandidáta přijeli podpořit soukromí zemědělci | info.cz

Články odjinud

Traktoristi stojí za Drahošem. Prezidentského kandidáta přijeli podpořit soukromí zemědělci

Prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše dnes ráno do Prahy přijeli podpořit sedláci z Asociace soukromého zemědělství ČR. Zorganizovali čestnou jízdu 25 traktorů, kterou Drahoše doprovodili z pražských Lysolají, kde bydlí, na Vítězné náměstí. Současný prezident Miloš Zeman, který je v nadcházející volbě Drahošovým protikandidátem, podle zástupců asociace dlouhodobě škodí tradičnímu českému venkovu. V Drahošovi sedláci vidí příležitost ke změně. Naopak Potravinářská komora ČR by si přála, aby na Pražském hradě byl znovu Zeman.

„Vzhledem k tomu, že jsme absolvovali několik setkání s kandidáty na prezidenta ČR, nakonec i s panem Drahošem minulý týden na farmách, tak si myslíme a jsme přesvědčeni, že to bude vhodný kandidát pro to, aby svoboda českých sedláků byla i nadále zachována," řekl dnes novinářům předseda asociace Josef Stehlík.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Drahošovy názory se podle něj ztotožňují se zájmy českých sedláků. Zemanovi naopak vytýkají, že podporuje velkoprůmyslové zemědělství, které podle nich škodlivě působí na krajinu, půdu i venkov jako celek.

Drahoš dnes podporu soukromých zemědělců uvítal. „Já doufám, že to řidiči (v pražské ranní špičce) na tu chvíli přežijí, že se to neotočí proti mně," dodal.

Kolona traktorů ozdobených českými vlajkami a nápisy „Venkov volí Drahoše" a „Zvolme změnu" vyjela z Lysolají po 09:00 a na Vítězném náměstí byla zhruba za 20 minut. Traktory doprovázela policie, provoz se za tu dobu výrazně nezkomplikoval.

Se Zemanem mají sedláci podle Stehlíka špatné zkušenosti jak ve funkci hlavy státu, tak i dříve coby s předsedou vlády. Domnívají se, že Zemanova vláda v letech 1998 až 2002 zbrzdila rozvoj soukromých farem a zvýhodnila nástupnické podniky jednotných zemědělských družstev (JZD).

Kompletní zpravodajství k prezidentským volbám 2018 najdete zde>>>

Soukromým zemědělcům také vadí, že Zeman v roce 2014 vyznamenal bývalého ministra zemědělství v předlistopadové komunistické vládě Miroslava Tomana a bývalého šéfa slušovického JZD Josefa Čubu. Kritizují rovněž některá dřívější rozhodnutí jeho vlády, například systém cukerných a mléčných kvót. Novela transformačního zákona bývalých JZD podle nich zabránila navrácení asi 15 miliard korun původním vlastníkům.

Potravinářská komora naopak podpořila Zemana, který podle ní soustavně podporuje české výrobky. Zeman se také zasadil o uzavření potravinářských kontraktů v zahraničích, pomohl i na trzích, jako je Rusko nebo Čína, uvedla. Komora si společně se Zemanem také přeje ukončení ruských sankcí.

Prezidentem komory je Miroslav Toman, který byl ministrem zemědělství v úřednickém kabinetu Jiřího Rusnoka. Toman, syn Zemanem vyznamenaného ministra předlistopadové vlády, je také v poradním týmu současného prezidenta.

Asociace soukromého zemědělství ČR má 6500 členů sdružených ve 41 regionálních a sedmi členských organizacích. Jejich podniky obhospodařují zhruba 40 procent zemědělské půdy v Česku a podílejí se přibližně čtvrtinou na zemědělské produkci.

Drahoš a Zeman se dnes večer utkají v České televizi v závěrečné prezidentské debatě. Druhé kolo voleb se bude konat v pátek a v sobotu.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Svoboda: Hořká pilulka pro Kreml. Asad s Haftarem ukázali limity ruské mocenské politiky

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | V posledních měsících se stále častěji objevují spekulace o tom, že je Rusko nespokojené se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Moskva pokračuje v utrácení obrovských prostředků na jeho podporu, ačkoliv už několikrát deklarovala, že se ze syrského konfliktu stahuje. Dobojováno však stále není. Asad hodlá s ruskou podporou v zádech získat kontrolu nad zbytkem země, v čemž ale naráží na turecké zájmy. Moskva se tak ocitá v pozici, kdy ho Asadova neústupná pozice zatahuje do nebezpečného konfliktu, byť nepřímého, s Ankarou. V současné situaci, kdy ještě nejsou zřejmé následky koronavirové pandemie a kdy se ceny ropy stále pohybují mimo komfortní zónu producentů, to není zrovna vítaný scénář. 

Nejinak je tomu i s Chalífou Haftarem, který se v dubnu prohlásil vládcem celé Libye. Takový krok mohlo Rusko, které spolu se Saúdskou Arábií či Francií libyjského generála skrytě podporuje, jen stěží kvitovat. Ruská diplomacie, která zdůrazňuje nutnost politického jednání, nad Haftarovým tahem neskrývala své překvapení. Libyjský generál, podobně jako syrský prezident Bašár Asad, totiž ohrozil snahu Ruska vyhnout se střetu s Tureckem. Moskvě tak nyní hrozí, že bude zatažena do proxy války, na které nemá zájem. 

Ačkoliv to Rusko oficiálně odmítá, v obou konfliktech působí soukromé vojenské skupiny, hlavně známá Wagnerova armáda, které na bojištích fungují jako síla měnící poměry mezi oběma stranami. Oficiálně nejsou členy ruské armády, Moskva se k nim nehlásí. Mohou představovat a pravděpodobně spíše představují zájmy byznysmenů, jako je Jevgenij Prigožin, kteří nicméně patří do nejbližšího Putinova okolí. Sám ruský prezident v lednu tvrdil, že pokud se nějací Rusové v Libyi nacházejí, rozhodně nepředstavují zájmy Ruské federace a nejsou placeni z ruského rozpočtu, což ovšem nevylučuje financování například Saúdskou Arábií.      Link

Do určité míry se tak opakuje situace z dob Sovětského svazu. Ten šířil svůj vliv skrze spřátelené režimy v zemích tzv. třetího světa. Jak ovšem upozorňuje americký historik Oscar Sanchez-Sibony, spíše než o dosazování loutek šlo ze strany Moskvy o podporu místních sil. Ty si o angažmá Moskvy samy říkaly, nicméně sledovaly vlastní vnitropolitické zájmy. Sovětskému svazu, ostatně, ne jen jemu, se pak stalo, že z důvodu zachování prestiže podporoval režimy, které jeho cílům spíše škodily a ještě z něj vysávaly peníze. Měly také značný vyděračský potenciál, protože si byly vědomy toho, že je Sovětský svaz nemůže nechat padnout, neboť by to znamenalo zpochybnění jeho role. 

Z historické zkušenosti lze dovozovat, že se Moskva nebude snažit Haftara s Asadem vyměnit a bude jim nadále poskytovat podporu, včetně té vojenské. Důvodem je prostý fakt, že v současné konstelaci nevidí jiné vhodné řešení. Oba samozřejmě také pracují na tom, aby byli v podstatě nepostradatelní a jediní možní. Moskva tak s nimi může být nespokojená, vyjadřovat protesty proti jejich často brutálnímu postupu vůči politické konkurenci, ale přes palubu je (alespoň prozatím) pravděpodobně nehodí. Link

Ani jeden z nich nicméně nesleduje zájmy Moskvy, jen se jeho zájmy s těmi ruskými v současné době shodují. Ukazuje se tak úskalí pragmatické mocenské politiky Moskvy, která je založená na naivním předpokladu, že někdo, kdo nedodržuje vlastní pravidla, bude ochoten dodržovat ta cizí. Místní vládci tak stále více využívají Rusko ke svým cílům, a naopak jej zatahují do nepříjemných situací, ze kterých se následně ruská diplomacie snaží složitě vyvázat. Nejde přitom ani tak o to, že se tím Moskva vystavuje hrozbě přímého konfliktu, dlouhodobá podpora režimu, který je ekonomicky na dně, navíc zatíženého náklady občanské války, má potenciál jen navyšovat náklady pro samotné Rusko.

45226