Články odjinud

Ve volbách se střetne všech devět kandidátů na Hrad. Holovská neuspěla ani u Ústavního soudu

Ve volbách se střetne všech devět kandidátů na Hrad. Holovská neuspěla ani u Ústavního soudu

Přímé volby prezidenta se může zúčastnit všech devět kandidátů zaregistrovaných ministerstvem vnitra. Ústavní soud dnes odmítl stížnost Terezie Holovské. Kvůli vícenásobným podpisům zákonodárců Holovská neúspěšně zpochybnila u Nejvyššího správního soudu (NSS) kandidaturu pěti uchazečů u Hrad a poté se obrátila ještě na ústavní soudce.

Plénum se dnes stížností zabývalo při neveřejném zasedání, odmítlo ji jako zjevně neopodstatněnou. "Odůvodnění bude zveřejněno po doručení písemného vyhotovení usnesení účastníkům řízení," řekla ČTK bez dalších podrobností mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.

NSS podnět Holovské odmítl v prosinci spíše z formálních důvodů. Holovská, která sama chtěla kandidovat na prezidenta, ale měla jen jeden občanský podpis, se totiž u soudu nedomáhala vlastní registrace pro prezidentskou volbu. Pouze zpochybnila pět jiných uchazečů. Proto NSS nemohl jejím argumentům dopřát sluchu. Podle ústavní stížnosti je podmínka domáhat se vlastní registrace nelogická a nesmyslná.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde>>>

NSS ale v odmítavém rozhodnutí zároveň zkritizoval vnitro za nesprávný právní názor a konstatoval, že každý poslanec či senátor může napříště podpořit jen jednoho kandidáta, který se bude ucházet o politickou podporu. Protentokrát ale Petr Hannig, Marek Hilšer, Jiří Hynek, Vratislav Kulhánek a Mirek Topolánek zůstali zaregistrovaní, přestože někteří zákonodárci podpořili dva, anebo dokonce tři z nich. Nikdo, kdo měl takzvanou aktivní legitimaci, totiž registraci včas a řádně nezpochybnil.

Problém s vícenásobnými podpisy se teoreticky může znovu dostat na přetřes po volbě, pokud budou její okolnosti přezkoumávat soudy. Holovská už avizovala, že pokud neuspěje s nynější aktuální stížností, obrátí se na justici znovu. Trvá na tom, že vnitro chybovalo.

Zásah do důvěryhodnosti volebních výsledků lze už nyní považovat za nikoliv hypotetický, ale jistý, stálo v odmítnuté ústavní stížnosti. Po volbách se na NSS může obrátit také kterýkoliv volič.

První kolo prezidentské volby se uskuteční 12. a 13. ledna 2018. Druhé kolo připadá na 26. a 27. ledna. O hlasy voličů bude usilovat devět mužů. Občanské podpisy nasbírali fyzikální chemik Jiří Drahoš, spisovatel a textař Michal Horáček a prezident Miloš Zeman. S podporou senátorů jdou do voleb diplomat Pavel Fischer, lékař a pedagog Hilšer a expremiér, nyní manažer Topolánek. Poslanecké podpisy mají producent Hannig (Rozumní), prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Hynek (Realisté) a bývalý šéf Škody Auto, podnikatel Kulhánek (ODA).

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Články odjinud

Merkelová unese vaše děti! Co je ve smlouvě mezi Francií a Německem, která děsí voliče?

Možná jste už slyšeli o zlomové smlouvě, kterou v úterý v německých Cáchách (německy Aachen, francouzsky Aix-la-Chappel) podepíše francouzský prezident Emmanuel Macron a kancléřka Angela Merkelová. Jde o šestnáctistránkové prohlášení o spolupráci Německa a Francie, které by asi příliš mnoho debat nevzbudilo, kdyby francouzský poslanec Bernard Monot nenatočil video nazvané „Smlouva z Cách: Nová zrada národa“.

Monot je bývalým členem Národní fronty (nyní Národní sdružení), na nějž ovšem strana pravděpodobné favoritky příštích prezidentských voleb Marine Le Penové byla málo radikální, a přešel tak do strany Debout La France. Poslanec ve videu popisuje Macrona jako Jidáše, který chce Němcům předat Alsasko a Lotrinsko - tato území připojilo za druhé světové války Německo ke svému území. Video už bylo odstraněno ze serveru Youtube, ale najdete jej třeba na krajně pravicovém serveru Résistance Républicaine.

To je mimo jiné web, který se proti smlouvě ohradil jako první a od té doby každý den přidává minimálně jeden příspěvek, v němž se smlouvě věnuje. V jednom z posledních příspěvků se třeba můžete dočíst, že kancléřka Angela Merkelová může unášet děti v Alsasku a Lotrinsku.

Link

Smlouva má ve skutečnosti spíše symbolický význam a má po 56 letech připomenout okamžik, kdy v Cáchách podepsali smlouvu francouzský prezident Charles de Gaulle a německý kancléř Konrad Adenauer. Většina francouzských médií ji vykládá jako obnovu tehdejších závazků a upozorňuje, že Francouzi původně chtěli, aby byla nová smlouva silnější, ale s tím u Němců neuspěli. O tom ostatně média v celém světě psala již před rokem, ovšem bez většího zájmu.

Tehdejší debata se odehrávala hlavně kolem pozice Francie v Radě bezpečnosti OSN. Některá média nyní píší, že na základě dohody Macrona s Merkelovou Francie přepustí své místo zástupci Evropské unie. Nic takového ovšem smlouva neobsahuje, je to dokonce naopak. Z formulací je zřejmé, že Francouzi se svého místa nevzdají, ale budou prosazovat, aby Německo mělo v Radě bezpečnosti rovněž stálého zástupce, bez ohledu na to, že je to téměř vyloučené.

Link

Monot a další rovněž tvrdí, že ve francouzském pohraničí se povinně začne učit němčina, což ve výsledku bude znamenat odevzdání Alsaska a Lotrinska do německých rukou. Kromě toho, že smlouva nic takového neobsahuje, takový záměr by ani nedával smysl. Obě země tak v dokumentu slibují, že posílí výuku obou jazyků v pohraničí a podobně. Pro místní to navíc není nic nového. Vzhledem k historickým vazbám je Alsasko a Lotrinsko do značné míry dvojjazyčné už nyní.

Další kontroverzní bod se týká vojenské spolupráce. Je to přitom podobný případ jako v ostatních bodech. Merkelová i Macron doufají, že spolupráci posílí. Ta přitom začala ustavením první společné německo-francouzské vojenské brigády v roce 1989. Tento vojenský oddíl je v současnosti nasazen v Mali. Jeho francouzští vojáci se přímo účastní vojenských misí, zatímco Němci mají na starosti výcvik, a přímo v boji se neobjevují.

Spolupráce Francie a Německa stojí rozhodně za pozornost, především pak ze strany malých členských států. Zatím jde ovšem jen o dokument, který je ve výsledku slabší než ten, který podepsal de Gaulle a Adenauer.

-1