Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zájem o volby prezidenta byl velký, už si ho vybraly zhruba dvě pětiny voličů

Zájem o volby prezidenta byl velký, už si ho vybraly zhruba dvě pětiny voličů

První den přímé volby prezidenta v Česku dnes po osmi hodinách hlasování ve 22:00 skončil. Provázel jej podle očekávání vysoký zájem voličů. Hlasovat jich přišlo podle odhadu volebních komisařů kolem dvou pětin. Zbývající budou mít příležitost ještě v sobotu.

Volby zatím neprovázejí komplikace. Výjimkou byl čin přívrženkyně hnutí Femen, která ve volební místnosti přiběhla polonahá s hanlivým nápisem na těle k prezidentovi Miloši Zemanovi. Ženu, kterou je podle ruských a ukrajinských médií šestadvacetiletá Ukrajinka Anželina Diašová, zadržela policie. Podezírá ji z trestného činu výtržnictví.

Více než čtyřicetiprocentní účast hlásili komisaři v hlavním městě, v Praze 6 přišla hlasovat téměř polovina voličů. Naopak asi třetinová byla účast například v Karlovarském či Ústeckém kraji.

Po noční přestávce se volební místnosti znovu otevřou v sobotu v 08:00. Prezidenta si budou moci lidé z devíti kandidátů vybírat ještě do 14:00.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Svět míří do nejistoty a Česko je bohaté. Jednou se stane cílem uprchlíků, říká historik Kovář

Svět, jak ho známe dnes, se může rychle změnit, je tu spousta náznaků, říká v rozhovoru pro INFO.CZ historik Martin Kovář, který se zabývá teorií kolapsu civilizací. Zmiňuje, že z Evropské unie mohou vystoupit další země a společenství může i zaniknout. Američané mohou odejít z Evropy, roli může sehrát rostoucí sebevědomí Ruska nebo příklon voličů k populistům. Lidé se podle Kováře bojí migrace a ztratili jistotu, že se budou mít lépe než jejich rodiče. Co přijde poté? 

„Západ se mění a svět kolem nás je plný veliké nejistoty. Můj kolega prorektor, profesor ústavního práva a právní filozofie Aleš Gerloch tvrdí, že žijeme ve finální fázi Západu, jak jsme ho znali,“ říká profesor historie Martin Kovář, prorektor Univerzity Karlovy. Sám se podílel na několika knihách, které se zabývají kolapsem civilizací. Stojí tedy i naše civilizace před zánikem?

„Podle teorie, na které již dlouho pracujeme s egyptologem Miroslavem Bártou a s dalšími kolegy, kolaps nastává, je-li míra složitosti společnosti příliš vysoká. V té chvíli dochází ke změně, ke zjednodušení fungování společnosti. Současný systém je tak složitý, přeregulovaný a místy nefunkční, že si umím představit, že dříve či později k onomu zjednodušení anebo ke „kolapsu“, chcete-li, dojde. Neznamená to ale, že se vrátíme do pravěku. Je tím míněno, že se promění anebo že v extrémním případě zanikne systém, který známe, a že začneme žít jinak než dosud.“

Stopy rozpadu současného řádu

V současné době vidíme spoustu zdánlivě nenápadných i zcela jasných náznaků toho, že se svět, tak jak ho známe, může rychle změnit „Velká Británie odchází z Evropské unie, což bude znamenat oslabení nejen pro ni, ale i pro unii. Navíc nemusí zůstat jenom u Británie. Brusel má tak napjaté vztahy s Maďarskem a s Polskem, že si dokážu představit, že z EU vystoupí i tyto země. Unie by se tím výrazně zmenšila. V krajním případě může dojít i k vystoupení Itálie, kde dneska vládnou strany označované jako protievropské, z eurozóny. K tomu je nezvykle silně narušená vazba mezi Spojenými státy americkými a Evropou. Bezpečnost Evropy přitom zcela závisí právě na Spojených státech, protože evropská armáda, o které se mluví už od počátku padesátých let minulého století, fakticky vzato neexistuje,“ uvádí historik. „Zmenšení Evropské unie nebo dokonce její zánik, podstatné zmenšení eurozóny, odchod Američanů z Evropy a stále sebevědomější Rusko, to už by byla úplně jiná Evropa,“ konstatuje Kovář.

Link

„Nestabilita dnešní Evropy je, mimo jiné, důsledkem toho, že regulace, kterou diktuje Brusel, dosáhla takové míry, že se s ní mnohé členské země a jejich obyvatele obtížně ztotožňují,“ tvrdí Kovář. „Případný rozpad Evropské unie by nepochybně znamenal jisté zjednodušení, ale i výrazně zvýšenou míru rizika pro evropskou společnost. Na nadnárodní úrovni přitom existuje spousta opatření a regulací, které jsou efektivní a racionální, ze kterých má prospěch obchod a které pomáhají demokratickému kapitalismu. Jsou tu ale i opatření, jež nejsou nutná, nýbrž problematická, anebo nejsou dostatečně dobře vysvětlovaná. Je to jedna z hlavních příčin toho, proč v řadě evropských zemích ve volbách vítězí či dosahují velkých zisků hlasů strany, které jsou protievropské nebo, minimálně, nejsou proevropské. Vidíme to v Rakousku, Polsku, Maďarsku, Itálii. Evropská unie zkrátka nedokáže prodat své úspěchy a přednosti voličům tak, aby to pro ně bylo přitažlivé,“ říká profesor Kovář.

5166936:article:false:false:true

Politické elity a establishment navíc odmítají diskutovat se svými oponenty. Právě kvůli tomu, i když nejen kvůli tomu, byli zvoleni mnozí proti-unijní politici v Evropě i americký prezident Donald Trump,“ soudí historik. Nemalá část evropských a amerických voličů je podle něj proti globalizaci. „Americký prezident Donald Trump to jasně vyjádřil svým heslem America First – Amerika na prvním místě. Nemusíme ale zůstávat v Americe. Podívejme se do Česka, koho zde lidé volí. Miloš Zeman dostal v letošních prezidentských volbách více hlasů než v těch předchozích. V nemalé části střední a jižní Evropy je situace podobná.“

Populisté a radikálové vítězí

„Elity to přehlížejí, ironizují a bagatelizují,“ říká Kovář. Upozorňuje při tom například na to, že po posledních volbách v Nizozemsku většina komentátorů jásala, jak byli poraženi radikálové Geerta Wilderse. Jeho strana přitom získala nejvíce hlasů ve své historii. Podobné to bylo ve Francii, kde v prezidentských volbách prohrála Marine Le Penová, zastánkyně radikálních pravicových názorů, „ale až ve druhém kole. V prvním kole získala pětatřicet procent hlasů a přes sedmnáct procent hlasů měl i trockista Jean-Luc Mélenchon. Radikály tedy volilo přes padesát procent lidí, kteří se zúčastnili hlasování. Nikoli nepodobná situace je ve Velké Británii. Opoziční Labouristickou stranu vede Jeremy Corbyn, zastydlý salónní levičák, který názorově zamrzl v sedmdesátých letech minulého století, obdivovatel bývalého kubánského diktátora Fidela Castra, masového vraha Che Guevary a levicového vůdce Nikaragui Daniela Ortegy a navíc, jak se zdá podle jeho některých činů, i antisemita,“ připomíná Kovář příklady z nedávné minulosti.

Link

Historik také tvrdí, že u mladé generace narůstá odpor vůči globalizaci. „Jde o svého druhu generační vzpouru, která snese srovnání s šedesátými lety minulého století. Tehdy se objevila první generace, která už nechtěla poslouchat otravné řeči svých otců, aby byla ráda, že není válka, že není krize a že jí šéf přidá třicet centů na hodinu. Proběhlo to jak v USA, tak ve Francii, v Německu. Na univerzitách se tehdy celkem běžně objevovaly nápisy „pověsíme všechny kapitalistické svině,“ pokračuje Kovář.

Citat

V jistém smyslu se podle něj nelze těmto trendům minimálně v některých zemích příliš divit. Finanční krize před několika lety výrazně zasáhla celý Západ. Lidé ztratili práci, vznikala dočasná zaměstnání, některá povolání úplně zmizela, ekonomika se měnila a mění. Lidé ztratili jistotu, že jejich plat neustále poroste, přestali věřit tomu, co před finanční krizí pokládali téměř za samozřejmost, tj. tomu, že se budou mít lépe než jejich rodiče a že se jejich děti budou mít lépe než oni. „Ve Španělsku byli ještě před rokem nezaměstnaní čtyři mladí Španělé do třiceti let z deseti. Mým kolegům iberoamerikanistům chodily ze Španělska žádosti o místo na 0,01 úvazku. Mladí Španělé chtěli aspoň trochu někde pracovat,“ říká historik a varuje: „Situace bohužel není o mnoho lepší ani dnes, kdy se ekonomice relativně daří. Raději si proto nechci představovat, jak to bude vypadat, až se hospodářství zase dařit přestane.“

Lidé vnímají i změny v mezinárodním systému, který měli zažitý. Roste sebevědomí Ruska, síla Číny, Američané už tolik nepodporují světový systém volného obchodu. K tomu je třeba připočíst fenomén migrace, které se mnozí lidé bojí. „Lidi znepokojuje na migrantech to, že jsou jiní a že je jich hodně. Ve Spojených státech je migrace veliké téma a protiimigrační opatření, jako je plánovaná stavba zdi na hranici s Mexikem, pomáhají prezidentu Trumpovi udržet si popularitu u mnoha voličů. V Evropě je navíc s migranty spojován terorismus, takže se jich lidé bojí o to víc. Když český premiér řekne, že nepřijmeme žádného uprchlíka, většina veřejnosti s ním souhlasí,“ vysvětluje historik. „Představa, že existuje nějaké národní řešení bez toho evropského, je přitom naprosto naivní. Možnost, že dlouhodobě efektivně uzavřeme hranice, je dětinská stejně jako iluze, že tady za padesát let budou v drtivé většině žít bílí Václavové Novákové a Josefové Novotní. Česko je bohatá a bezpečná země a jednou se nepochybně stane cílem uprchlických vln. Nemusí to být jen lidé z Blízkého a Středního východu nebo z Afriky. Mohou to být například i lidé z bývalého Sovětského svazu.“

5140128:article:false:false:true

Tyranie veřejného mínění

"Svět je dnes plný nejistoty,“ zdůrazňuje historik. „Výsledky voleb v České republice tomu odpovídají. Mnoho lidí touží po „velkém šéfovi“, který by se o ně postaral, a proto pro něj hlasují. Zčásti je to důsledek nostalgie po starých časech, po ztracených jistotách – to jsou voliči komunistů a sociálních demokratů. Zčásti je to obava z neznámého – to jsou především voliči Tomia Okamury. Dohromady přes šedesát procent voličů. Politici se navíc často řídí právě názory svých voličů. Nejistota se tak rychle přenáší ze společnosti do politiky. „Znám několik bývalých ministrů, jejichž první otázka po příchodu do práce na jejich asistenty a asistentky byla, co píší noviny a co říkají průzkumy veřejného mínění,“ říká Kovář.

Link

Přitom až do dvacátého století tuhle otázku politici vůbec neřešili, protože je volila jen úzká vrstva lidí a protože měli elementární odpovědnost vůči své zemi. Zavedení všeobecného volebního práva do jisté míry fungovalo jako obrana proti revolucím a převratům. Lidé získali pocit, že mohou ovlivňovat politiku a tím i své osudy. Vznikly masové politické strany s jasnými programy, kladl se důraz na důvěryhodnost politiků. „Dneska to do značné míry přestává fungovat; značná část voličů se domnívá, že nezáleží na tom, jak volí, protože „ti u moci“ se vždycky nějak dohodnou. Místo zavedených politických stran s jasnou historií, jasnými preferencemi a jasným programem se formují široce rozkročená politická hnutí s charismatickými vůdci. Přitom není důležité, co říkají, ani to, že si často dokonce protiřečí. Stejně dostanou ve volbách více hlasů než tradiční politické strany. Viděli jsme to ve Spojených státech u Donalda Trumpa, ve Francii u prezidenta Emanuela Macrona, který je sice proevropský politik, ale zároveň se ostře vymezil proti tradičním politickým stranám, i v Česku, například u Tomia Okamury či u Andreje Babiše.“

Přichází konec klidných časů

Co nás tedy čeká v budoucnu? „V posledních desetiletích jsme si zvykli na to, že v našem evropském prostoru nejsou války, katastrofy, ani velké krize, svět byl plný zdánlivých jistot. Většina obyvatel České republiky stále ještě vyrostla v komunistickém režimu, takže nebyla navyklá na jinakost, a pokud ano, byla to jinakost jasně vymezená a jasně pojmenovaná. Žili tu například vietnamští dělníci a kubánští studenti, ale jejich pozice byla jasně daná. Teď vzniká svět plný veliké nejistoty, který je nestabilní a nepředpověditelný, je tu nedefinovaná jinakost. Lidé se toho logicky bojí. Svět přitom nikdy jiný nebyl a stabilní období byla spíše výjimkou. Jak napsal v jedné ze svých knih skvělý český historik Karel Durman: „všechny scénáře jsou nedopsané a úplně všechny jsou, bohužel, možné,“ uzavírá Kovář.


3680663:article:true:true:true

36454