Znáte ho z rozhlasu, vystupuje v televizi. Je jistě nejpopulárnějším botanikem v České republice a pro popularizaci vědy toho udělal opravdu mnoho. Málo už se ví, že se zajímal i o rekultivaci krajiny po těžbě uhlí. Václav Větvička dává mostecké krajině šanci a věří v její budoucnost.
Díky svým pobytům na Mostecku můžete posoudit, zda se někdejší „špindíra“ proměňuje v čistý a kvetoucí region. Je to vidět na první pohled?
Je. Na první i na ten druhý pohled – podle toho, odkud přijíždíte. Pamatuju si na své dávné první cesty na Mostecko v časech hlubokého socialismu. Mlha a smog například zavinily těžkou autohavárii mého přítele, který se podílel na stěhování mosteckého chrámu. Pravda, svůj podíl měl tehdy vedle smogu i řidič vozu. Jindy jsem byl naložen do malého letadla, bylo to, tuším, Aero 45 nebo pozdější model Morava a viděl jsem Mostecko „shůry“. Tehdy ještě například stál starý Most. Ať se nám to líbí nebo ne, kus Mostecka jsme prosvítili a protopili všichni. Svůj podíl na tom má každý z nás.
Když jsem po letech projížděl většinu mosteckých lokalit s Ing. Stanislavem Štýsem, skoro jsem nevěřil, jakým způsobem byly staré rány když ne zaceleny, tak opraveny a upraveny. Svého času jsem o tom vyprávěl v Českém rozhlase a divte se – nebo spíše nedivte – byl jsem peskován a plísněn za to, že dnešní Mostecko vidím příliš růžově. K tomu poznamenávám: růžově rozhodně ne, ale zeleně ano.
