Digitalizace je jako plakát, který si řada politiků a odborníků nalepila na svoji zeď a mluví o ní tak, že má být každému bylo jasné, co představuje. Že je hotovo a každý občan, i subjekt veřejné správy rozumí všem aspektům a dopadům tohoto termínu. Realita je ale poněkud odlišná, jak jsme se ostatně mohli přesvědčit v prvním dílu miniseriálu seriálu o digitalizaci.
Jedná se například o online nahlížení do dokumentů v archivech, které jsou digitalizovány, anebo o online databázi katastru nemovitostí. Ve veřejné debatě ale zcela postrádám právě důraz na digitální transformaci veřejné správy, tedy zásadní změnu paradigmatu, myšlení a změnu vnitřních procesů jednotlivých orgánů veřejné správy. Jde především o nastavení vnitřního řídícího a kontrolního systému bez toho, aniž by po instituci běhaly schvalované doklady stejně, jako tomu je od časů první republiky, či snad ještě dříve. Velká mýlka je také skutečnost, že se jedná o IT záležitost. Ano IT technologie následně elektronizaci fyzicky provádějí, ale zásadní je legislativa. Jde o změnu myšlení, změnu zákonů.
Pravidelně čtu v médiích, že si máme brát příklad z Estonska či Dánska, že tyto země digitalizaci zvládají. To je nepochybně pravda. Na co však není brán zřetel? Na samosprávné uspořádání ČR a s tím související roztříštěnost veřejné správy v porovnání s výše zmíněnými zeměmi. Zásadní část digitální transformace spočívá v elektronizaci řízení municipalit a jejich organizací. Zatímco zmiňované Dánsko má celkem 98 obcí (po reformě z roku 2007) a Estonsko dokonce 79, je v České republice k 1.1.2023 6253 obcí, které zřizují více než 10 tis. příspěvkových organizací.
Každý vedoucí orgánu veřejné správy – tedy starosta, ředitel krajského úřadu, ředitel příspěvkové organizace atd, je zároveň ta osoba, která je od A do Z odpovědná za řádné nakládání s veřejnými prostředky. A právě digitální transformace je tou cestou, která jako jediná může toto zajistit.
Ve veřejném prostoru rezonuje názor, který je však založen na velkém omylu. A sice, že ve veřejné správě se krade ve velkém. To prosím není pravda. Nic, jako systémová korupce u nás neexistuje. Některé nevládní organizace o tom sice rády mluví, ale není to pravda. Existují excesy a selhání jednotlivců, ale systémově se to prostě neděje. Co je však velmi závažným zjištěním, které jsem nabyl po dlouhých letech práce v oblasti elektronizace veřejné správy, to je nedostatečný důraz na řádné a efektivní nakládání s veřejnými prostředky. To je Achillova pata veřejné správy jako celku. Rychlý rozvoj informačních technologií přináší nové nástroje, jak tuto Achillovu patu vyřešit.
