ČESKÁ JUSTICE | Kauza údajně předražených jízdenek Dopravního podniku hlavního města Prahy byla od počátku uměle vykonstruovaná. V rozhovoru pro Českou justici to tvrdí bývalý ekonomický náměstek pražského přepravce Ivo Štika. Ten byl vloni na podzim Městským soudem v Praze, stejně jako všichni obžalovaní, podruhé nepravomocně očištěn. Korunní svědek obžaloby podle Štiky dopravní podnik vydíral a chtěl po něm 40 milionů korun. Odškodnění za léta příkoří, způsobená stíháním a obžalobou, Štika po státu žádat bude, ale velké naděje si nedělá. „Stát s vámi zachází jako s onucí a jako onuce se podle toho se dočkáte odpovídajícího odškodného,“ tvrdí Štika.
Byl jste nepravomocně zproštěn obžaloby v kauze pražského Dopravního podniku. Vy jste byl ekonomickým náměstkem, celá kauza před lety začala na případu provizí za výrobu jízdenek, známých 17 haléřů za každou jízdenku, které putovaly do karibské společnosti Cokeville Assets. Vyšetřování se zaměřilo i na prodej jízdenek v kioscích v metru, elektronické jízdenky. Jak to celé začalo? Vybavuji si, že na dopravní podnik přišli policisté z ÚOOZ, kteří tvrdili, že hrozí obrovská vlna padělků, je to tak?
Je otázkou, co myslíte skutečným zahájením kauzy. Protože ta kauza začala až v roce 2011, kdy ji rozpoutal Vladimír Sitta mladší ze společnosti Neograph. Proces změny jízdenek začal už v roce 2007 tím, že se u nás objevili pánové z ÚOOZ (centrály proti padělání– pozn. red.) s tím, že mají zprávy o nějaké partě, tuším, z Balkánu, která chystá nějakou velkou padělatelskou akci. A neměly to být jenom jízdenky, ale snad i dálniční známky, možná peníze, nebo něco takového. Nejdříve byli na Státní tiskárně cenin (STC), protože si mysleli, že jízdenky dopravnímu podniku dodává STC. V tiskárně jim ale řekli, že jízdenky fyzicky dodávají Němci, firma Schwarz Druck, a že tedy musí zajít k nám. Detektivové Jiří Brož a David Plecitý, se tedy dostavili do DPP a sdělili nám poznatky o údajné možnosti výskytu padělků. Brož to později u soudu sám potvrdil, s tím, že ho o informace o padělcích nikdo z dopravního podniku nežádal, že šlo skutečně o iniciativu policie. To je začátek změny dodavatele jízdenek a asi tedy pak celé uměle vykonstruované kauzy.
Co konkrétně vám tehdy řekli detektivové ÚOOZ o svých operativních poznatcích?
Protože mi to nepříslušelo, přehrál jsem to na svého podřízeného a bezpečnostního ředitele. Byl jsem v Dopravním podniku ani ne třetí měsíc, a když k vám přijdou dva podplukovníci nebo plukovníci s pistolemi za pasem, to člověka trochu vyděsí. Řekl jsem jim, že to musí řešit s našim odborníkem přes jízdenky a bezpečnostním ředitelem. Probrali jsme to na poradě vedení, pokud si dobře vzpomínám, informovali jsem i dozorčí radu. Pak už to žilo vlastním životem, jak se říkalo v DPP „v běžném pracovním pořádku“.
Nepadlo na schůzce s detektivy nějaké doporučení, kdo by mohl jízdenky vyrábět, prodávat, například společnost Neograph ze Štětí?
O Neographu přímo nehovořili. Jeho jméno padlo až pak v posudku soudního znalce Miloslava Musila. Další dělala Státní tiskárna cenin, která sama měla zájem dopravnímu podniku jízdenky dodávat. U soudu po x letech přitom vyšlo najevo, že to, co říkal korunní svědek Vladimír Sitta mladší z Neographu, tedy že o počátku kontraktu s dopravním podnikem, o provizích, vůbec nevěděl, že se na tom nepodílel, nebyla pravda. U soudu zaznělo, že to byl on, kdo inicioval všechny posudky. Oni, tedy Neograph, začali se Státní tiskárnou cenin jednat už někdy v létě roku 2007. Protože jak Neograph, tak Státní tiskárna cenin, chtěli „schramstnout“ kontrakt německé Schwarz Druck.
Vladimír Sitta mladší přitom působil jako konzultant odboru padělání ÚOOZ. Není to celé o střetu zájmů?
To ano, ale je otázka, odkdy s nimi spolupracoval. V roce 2007 podle mě ještě nebyl soudním znalcem. Tím se stal až někdy v roce 2010, 2011. Dovolím si malou vsuvku. Zaměstnanci Státní tiskárny cenin u soudu prohlásili, že se Sitta junior nikdy neměl stát soudním znalcem, protože té problematice vůbec nerozumí.
