Až do loňska konflikt na severovýchodě Mosambiku probíhal spíše mimo zájem většiny evropských médií. Na konci března však islamisté (nazývaní jako skupina al Šabáb, i přes shodu jmen ale mísní islamisté nejsou spojeni se somálským hnutím) zaútočili ze tří směrů na přístavní město Palma (cca 20 km jižně od hranice s Tanzanií). Útok na město si vyžádal desítky mrtvých (včetně cizinců) a zároveň přiměl firmu Total k přerušení těžby zemního plynu, což je pro mimořádně chudý Mosambik tvrdá rána. Jasně se také ukázalo, že země bez vnější pomoci povstalce rychle neporazí.

A právě s ohledem na omezené pokrytí konfliktu následující text nabízí několik základních postřehů k situaci. Datově se opírá o databázi ACLED, přičemž datové pokrytí je omezeno koncem letošního června.

Eskalující konflikt

Bezpečnostní situace v chudém Mosambiku (do r. 1975 zámořském území Portugalska) nebyla klidná ani po konci mnohaleté občanské války mezi komunistickým hnutím FRELIMO a opozičním hnutím RENAMO v roce 1992. Tento konflikt, byť v nižší intenzitě, se opětovně rozhořel v letech 2013 a 2014 a podařilo se jej uzavřít až před dvěma lety. Některé skupinky RENAMO však pokračovaly v bojích i poté.

Jak ale ukazuje animovaná mapa níže, množství násilných incidentů v Cabo Delgado však od roku 2018 výrazně převyšuje počty incidentů spojených s doznívajícím konfliktem s hnutím RENAMO (probíhajícím ve středních částech země). Již zde se ukazuje, jak se situace v Cabo Delgado v posledních letech zcela vymkla kontrole.

Konflikt v Cabo Delgado se přitom nevyznačuje jen velkým počtem násilných střetů. Jak ukazuje následující graf, od roku 2018 právě na vrub konfliktu v Cabo Delgado připadá drtivá většina všech obětí napříč celým (jak jsme řekli, zdaleka ne klidným) Mosambikem. Dodejme, že samotná provincie Cabo Delgado má ani ne 2,5 milionu obyvatel.

Uvedená čísla sice ukazují, že se konflikt dotýká i civilistů, leč v číslech samotných zaniká jeho brutální charakter. Dle očitých svědectví uprchlíků z napadených vesnic islamisté dekapitovali i dvanáctileté děti. Jakkoliv je věk sťatých extrémně nízký, působení islamistů se od samého začátku nese v mimořádně brutálním duchu. Nicméně i mosambická armáda čelí přinejmenším vážným podezřením ze zločinů proti lidskosti a lze se domnívat, že přešlapy vládních sil jsou jedním z faktorů napomáhajících rozvoji islamistického hnutí. 

S ohledem na brutalitu konfliktu tedy nepřekvapí, že z domovů prchlo několik set tisíc obyvatel, což situaci dále komplikuje. K civilním, ale i vojenským obětem dodejme, že vláda výrazně omezuje informování z oblasti a je tedy třeba brát informace o obětech s opatrností (nadto v zásadě nemáme informace o situaci v oblastech pod kontrolou islamistů).

Kde jsme?

Logickou otázkou mnoha čtenářů bude, kde se konflikt vzal, jak je možné, že armáda Mosambiku nebyla schopná povstalce porazit a jaká je situace nyní?

Sever Mosambiku byl několik staletí obýván muslimy (ti ale zdaleka netvoří nějak značnou většinu populace). Náboženské pnutí do posledních let nebylo významné. Ostatně, zatímco střední část Mosambiku byla baštou opozičního RENAMA, samotné Cabo Delgado podporovalo vládní FRELIMO (právě z této provincie zahajoval boj proti Portugalcům soudruh Samora Machel). Podle některých informací se radikální náboženská indoktrinace pojí s příchodem následovníků keňského radikála Abouda Roga vypuzených ze Somálska a Keni. 

Buď jak buď, kolem roku 2015 existovala v Cabo Delgado nepočetná sekta, která ideově inklinovala k radikálnímu pojetí islámu. Zdá se, že velkou roli v posílení vlivu této skupiny hrála kombinace dlouhodobě neřešené chudoby, vytrvalého nezájmu 1800 km vzdáleného centra a faktu, že z těžebních projektů (zejména zemní plyn) místní fakticky neprofitovali. Radikální islamisté si to uvědomili a pomocí mikrofinancování podnikání chudých obyvatel regionu (např. zafinancování koupě rybářské lodě, obchůdku, dílny...) začali rozšiřovat svůj vliv.