Pomohlo by v boji proti pandemii zestátnění patentů na vakcíny? Tato otázka rozděluje státy i odborníky

Nedostatek vakcín, které farmaceutické firmy nestačí vyrábět, vyvolal širokou mezinárodní debatu o možném zestátnění patentů na jejich výrobu. Vakcíny by pak mohl vyrábět prakticky kdokoliv. Možnému zestátnění navíc nahrává i fakt, že vývoj vakcín je spolufinancován z veřejného sektoru. Někteří zástupci farmaprůmyslu i odborníci ale před takovým řešení varují.

Podstata debaty o možném uvolnění patentové ochrany na vakcíny proti covidu-19 je v podstatě jednoduchá. Zastánci tohoto zestátnění tvrdí, že pandemie je mimořádná situace, srovnatelná s válkou, a v takových případech musí soukromý zájem ustoupit zájmu veřejnému. Pokud by firmy jako BionTech nebo AstraZeneca uvolnily své patenty, výroba by se mohla rozšířit i mimo jejich vlastní výrobní závody a tím by se staly vakcíny dostupnějšími. Právě dostupnost vakcín, spojená s rychlostí proočkování populace i v rozvojových zemích, může být pro ukončení pandemie zcela zásadní.

Mezi zastánce zestátnění proto patří například i známý americký ekonom Dean Baker. Pokud podle Bakera chce světové společenství dostat rychleji pandemii pod kontrolu, měla by být zrušena patentová ochrana na očkovací látky proti covidu-19. Uvolněním patentů by se mohla údajně zvýšit výroba a tedy dostupnost vakcín v bohatých zemích, zároveň by se ale pomohlo i rozvojovým státům. A to je pro ukončení pandemie zásadní. Pokud nebude šíření nového koronaviru zastaveno i v takzvaném třetím světě, nebezpečí nákazy zcela nezmizí.

Už loni říjnu proto předložily Indie a Jihoafrická republika Světové obchodní organizaci (WTO) návrh na uvolnění patentové ochrany vakcín proti koronaviru. Tento návrh nyní podporuje téměř 100 zemí a také Světová zdravotnická organizace (WHO). Bohaté průmyslové státy s rozvinutým farmaceutickým průmyslem jako Švýcarsko, USA či EU se však k návrhu stavějí velmi zdrženlivě. Argumentují tím, že investoři musejí mít i v budoucnu jistotu, že se nesmírně drahý a rizikový výzkum vyplatí. Jinak by se mohlo stát, že v další pandemii už žádná vakcína nebude.

Miliardy státních subvencí

S tím ale Baker a další nesouhlasí. Ani dnes totiž není vývoj vakcín ryze privátní záležitostí. Právě naopak. K rychlému vývoji současných vakcín proti covidu-19 přispěl významnou měrou také veřejný sektor. Pouze pro německou společnost BionTech vyčlenilo německé ministerstvo pro vědu a výzkum celkem 375 milionů eur (9,6 miliardy korun). V USA rozdělil bývalý prezident Donald Trump společnostem, které se zavázaly k rychlému nalezení vakcíny, celkem zhruba 212 miliard korun.

Babišův chaotický sprint: Premiér vsází vše na jednu kartu, stát se mu přitom drolí pod rukama

Pak si tedy lze položit otázku, jak je možné, že daňový poplatník nese část nákladů nákladů na vakcínu a pak musí ještě draze (i když opět z daní) platit za její nákup. Baker je proto přesvědčen, že státy by měly podmínit miliardové dotace do výzkumu vakcín tím, že výsledky výzkumu budou okamžitě zveřejněny a licence se stane veřejnou záležitostí.

Neznamená to přitom, že by akcionáři farmaceutických firem nic nevydělali a vakcínu darovali státu. Zastánci „znárodnění“ navrhují, aby státy farmaprůmyslu doplatili náhradu nákladů i přiměřeného zisku. V mimořádných a „svět ohrožujících situacích“, jakou je právě pandemie, by ale mělo být právo na dlouhodobou licenční ochranu omezeno.

Jenže oponenti tohoto řešení mají také své argumenty. A přitom rozhodně nelze pohled na celý spor zjednodušit na prvoplánovou představu bohatých, „necitelných“ miliardářů, ždímající „ nekřesťanské“ peníze z chudých uživatelů vakcín. Dokonce i někteří vývojáři a investoři by totiž nejraději patentovou ochranu uvolnili. Patří mezi ně například i Adrian Hill, ředitel Jennerova institutu na Oxfordské univerzitě, který ve spolupráci s firmou AstraZeneca jednu z vakcín proti covidu vyvinul. Podle Hilla, citovaného deníkem New York Times, by licence na vakcíny v době tak rozsáhlé pandemie neměly být „výlučné“. Hill tak chtěl licenci zpřístupnit.

Obava z odlivu investic

Jenže, jak píše například německý magazín Cicero, Bill Gates, jeden z největších sponzorů institutu a zprostředkovatel jeho dohody s AstraZenecou, zpřístupnění nedoporučoval. A to nikoliv kvůli vlastnímu zisku. Nadace Billa a Melindy Gatesových už věnovala na vývoj a distribuci léků a vakcín zejména do chudších oblastí světa miliardy dolarů.

Odpůrci „uvolnění“ či zestátnění patentů, mezi něž patří i řada filantropů, však argumentují právě obavou, co by takový postup mohl vyvolat do budoucna. Investice do vývoje vakcín, do kterého přes státní subvence mnohonásobně víc investoval soukromý sektor, představuje totiž velmi nejistý vklad. Jednak výzkum vůbec nemusí být úspěšný a i kdyby byl, konkrétní vakcína může být využita třeba jednou či dvakrát na jednoho pacienta. Farmaprůmyslu se mnohem více vyplatí investovat do vývoje léčiv, na nichž se stane společnost „závislá“ a prodávat se budou desítky let.

Jak ven z klimatické krize? Jednou z cest je i menší plýtvání jídlem

Pokud by investoři při vývoji vakcín navíc ztratili jistotu patentované ochrany, mohlo by je to znejistit a odradit od financování dalšího výzkumu tohoto druhu. Mnohem lepší je podle některých kritiků „zestátnění patentů“ takové řešení, že se firmě ponechá svoboda rozhodnout o tom, jak naloží se ziskem z úspěšného projektu. Již zmíněná AstraZeneca se například zavázala k tomu, že bude prodávat vakcínu za velmi nízkou cenu (1,78 EUR za jednu dózu), což podle odborníků jen mírně přesahuje výrobní náklady. Tato nízká částka by ale měla platit pouze do konce pandemie, pokud by se i po ní očkovalo stejným nebo upraveným typem této vakcíny, cena by se zřejmě změnila.

Silnější role státu?

Každopádně ani tento způsob určité „filantropie“ ze strany výrobce neřeší problém nedostatku vakcín, které firma není státům EU zatím schopna dodat v požadovaném množství. A z toho důvodu opět zesiluje tlak na to, aby byla licence uvolněna a výrobou vakcíny se mohly zabývat i další výrobci. Jenže AstraZeneca (a nejen ona) argumentuje tím, že přenesení a rozšíření výroby není vůbec tak jednoduché, jak si mnozí představují. Pokud by se například společnost Škoda Auto teoreticky rozhodla, že nechá své modely aut vyrábět i další továrny v republice a poskytne jim k tomu veškerou dokumentaci, taky by to určitě neznamenalo, že se výroba „škodovek“ během týdne ztrojnásobí. A u vakcín je to ještě složitější. S jejich výrobou a distribucí je totiž spojen velmi náročný logistický a kontrolní proces, včetně kontroly ze strany zdravotnických úřadů.

Pandemie koronaviru každopádně v plné síle znovu oživila debatu o tom, nakolik má být farmacie a obecně vývoj léčebných a preventivních prostředků záležitostí „volného trhu“ a nakolik se na něm má podílet veřejný sektor. Právě boj proti covidu-19 totiž podle mnoha odborníků ukázal, že pokud bude hrozba podobných pandemií nadále trvat i do budoucna, což se dá předpokládat, role států a obecně veřejného sektoru při vakcinaci proti různým infekcím bude muset být mnohem silnější.

„Česká republika byla od padesátých do sedmdesátých let vakcinační velmocí, kapacita výroby vakcín byla ale postupně omezena. A my bychom dnes měli přemýšlet o tom, zda tuto kapacitu v nějaké míře neobnovit,“ řekl INFO.CZ profesor Václav Hořejší, imunolog z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR. Podle Hořejšího patří dnes například Izrael ke státům, které se nespoléhají jen na „volnou soutěž“ mezi farmaceutickými firmami, ale budují kvůli nebezpečí šíření infekcí i rozsáhlý státní program vakcinace. Hořejší každopádně souhlasí i s tím, že v případě tak rozsáhlých pandemií, jakou je současná pandemie covidu-19, jsou na místě i úvahy o uvolnění patentové ochrany vakcín a léčebných prostředků. „Pokud by to umožnilo rychlejší zastavení nákazy a zachránilo tisíce životů, byl to přínos pro celou společnost, včetně akcionářů farmaceutických firem,“ uvedl Hořejší.

SDÍLET
sinfin.digital