Požadavek na obnovitelné zdroje v dopravě: Čtrnáct procent do deseti let, řeší se podíl povinných biosložek

Ekonomický deník

Lucie Přinesdomová

EKONOMICKÝ DENÍK | Do roku 2030 má Česká republika dosáhnout nejméně čtrnáctiprocentního podílu obnovitelné energie v dopravě. Ukládá to evropská směrnice. Členským státům ale neříká, zda má jít striktně o biopaliva. Způsob dosažení zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v dopravě nechává v gesci členských států. Česká republika zatím volí povinný podíl biosložky u benzínu a nafty. Po loňském neúspěšném pokusu poslance hnutí ANO 2011 o dvojnásobné navýšení podílu bioethanolu nyní chtějí toto téma znovu otevřít Piráti. Na rozdíl od poslance hnutí ANO 2011 chtějí povinný podíl biosložky ze zákona úplně odstranit.

Od 1. ledna mají dodavatelé ze zákona povinnost přimíchávat do motorového benzínu alespoň 4,1 procenta bioethanolu a 6 procent bionafty do motorové nafty. Zákon o ochraně ovzduší kromě toho stanoví také povinnost snížit emise skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot minimálně o 6 procent.

Pokud má Česká republika vyhovět evropskému požadavku na dosažení čtrnáctiprocentního podílu energie používané v dopravě už do roku 2030, logicky se jako první nabízí navýšení podílů povinné biosložky. Poslanec za hnutí ANO 2011 Pavel Pustějovský na konci loňského roku podal ve sněmovně návrh na zdvojnásobení podílu bioethanolu do benzínu. Šlo o přílepek k nesouvisejícímu zákonu o nouzových zásobách ropy. Pustějovského návrh sněmovna tehdy nepřijala. Nově téma biosložek otevírají Piráti, kteří tehdy požadovali povinnou biosložku z paliv do roku 2024 úplně odstranit s tím, že nemá smysl přikazovat tento model plošně.

Povinný dvojnásobek, nebo 0

Ministr dopravy Karel Havlíček tehdy argumentoval obdobným rozšířením povinného podílu i v okolních státech: „Tento návrh obsahuje změny zákona o ochraně ovzduší a zavádí vyšší míru přimíchávání biosložky do automobilového benzinu, a to z původních 4,1 procent na nových 8,8 procent a z 2,9 na 7,6, a to k 1. červenci 2021. De facto tím představuje plošné rozšíření benzinu E10, jak tomu je i v jiných, okolních státech. Vzhledem ke skutečnosti, že s nástupem plošného rozšíření benzinu E10 petrolejářské firmy víceméně dlouhodobě počítají a tento fakt se na základě jejich výhledu odrazil i v obsahu vnitrostátního plánu naší země v oblasti energetiky a klimatu, uvedený pozměňovací návrh podporuji.“

Pirátští poslanci s návrhem kolegy Pustějovského na zdvojnásobení podílu bioethanolu v benzínu nesouhlasili. „Biopaliva bezpochyby mají velký potenciál být do budoucnosti důležitou součástí toho energetického mixu v dopravě, ale musí se to udělat naprosto jinak. Tak aby biopaliva měla přínosy ekonomické, ale i ekologické, musíme opustit ten plošný model,“ vysvětloval tehdy poslanec Radek Holomčík. Ani tento návrh však hlasováním neprošel. Z aktuálního zjištění Ekonomického deníku vyplývá, že se Piráti chystají přijít s vlastním návrhem.

Jelikož evropská směrnice žádnému státu explicitně neukládá, jak má stanoveného podílu dosáhnout, je možné v praxi využít hned několika možností. Aktuálně jsou přidávána biopaliva 1. generace, ale postupně má růst podíl biopaliv z generace druhé. Ty jsou původem z dřevních, rostlinných či kuchyňských odpadů.

„Povinného cíle snížení emisí skleníkových plynů mohou dosáhnout biopalivy přimíchanými do klasických pohonných hmot (E5, E10, B7), čistými či vysokoprocentními biopalivy (B100, B30, E85), zkapalněným ropným plynem (LPG), stlačeným zemním plynem (CNG) či biomethanem, elektřinou a tzv. snížením emisí z těžby ropy. Jaký způsob si pro splnění šestiprocentního cíle zvolí, je jen na nich,“ vysvětluje mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková. „Gestorem plnění čtrnáctiprocentního cíle v dopravě v roce 2030 je ministerstvo průmyslu a obchodu, které v současné době s ostatními ministerstvy diskutuje jeho zajištění. Principiálně existují dva možné přístupy – zavedení vyšších povinných podílů obnovitelných paliv v pohonných hmotách či zvýšení minimálního požadavku na úsporu emisí skleníkových plynů z pohonných hmot. Každá z těchto možností má určité výhody i nevýhody,“ doplňuje Roubíčková.

Jedno opatření nestačí

S čím chtějí Piráti přijít? Cílem jejich návrhu je otevřít možnost pro další způsoby naplňování směrnice o snižování emisí z dopravy. „Neočekávám, že by zrušením povinného přimíchávání biopaliv 1. generace do pohonných hmot došlo k úplnému konci přimíchávání biopaliv 1. generace do pohonných hmot v České republice. Domnívám se však, že není vhodné sázet na jedno opatření, ale na jejich soubor,“ vysvětluje poslanec Radek Holomčík.

Podle něj k možnostem snížení emisí patří jak podpora vývoje a implementace biopaliv 2. a 3. generace, tak i podpora veřejné dopravy a elektromobility využívající energie z obnovitelných zdrojů. Dále pak snížení využívání osobní i nákladní dopravy nebo podpora elektromobility a vodíkových dopravních prostředků.

Snižovat emise skleníkových plynů lze také skrze tzv. uhlíkové farmaření, kdy se používá tzv. sekvestrace (zadržování) CO2 v půdě, a to skrze správnou zemědělskou praxi podporující zvyšování obsahu organické hmoty v půdě, mimo jiné využitím bezorebných technologií a uhlík vázajících plodin. Velký potenciál pro sekvestraci uhlíku je zejména ve výsypkách v posttěžební krajině.

„Některé technologie jsou zatím pouze ve vývoji, jiné jsou připraveny k implementaci. Dokud však bude legislativně stanovena povinnost snižování emisí pouze jedním způsobem, tak nelze očekávat ani technologický pokrok. Vzhledem k současným vědeckým poznatkům o negativních dopadech biopaliv 1. generace na životní prostředí a vzhledem k jejich energetické neefektivitě – na jejich výrobu jsou potřeba fosilní paliva a produkty pocházející z neobnovitelných zdrojů – je i logické, že Evropská komise navrhuje postupné ukončení jejich používání,“ uzavírá Holomčík.

První, druhá, třetí

První generace biopaliv se získává z biomasy. Konkrétně jde o bioetanol, který se vyrábí například z kukuřice, obilí, řepkového oleje, cukrové řepy nebo z vylisované řepky. Právě u řepky, ale i u jiných plodin, hrozí devastace orné půdy kvůli jednoplodinovému zatěžování.

Naproti tomu u druhé generace není používána potravinářská biomasa, ale například tuk z kafilerií (v České republice tento typ biopaliva vyráběla společnost Oleo Chemical – pozn. red.), zemědělský odpad, biologický odpad z domácností, lesní biomasa či energetické rostliny. U druhé skupiny není k dispozici dostačující množství biomasy. Kromě toho každý druh odpadu vyžaduje ke zpracování jiné technologie.

Třetí generace biopaliv má pocházet z řas, které mohou jednak produkovat obnovitelnou energii, ale zároveň i vstřebávat oxid uhličitý. Vzestup jejich produkce se očekává do dvaceti let.

TEXT VYŠEL NA STRÁNKÁCH EKONOMICKÉHO DENÍKU

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital