Právo na pořízení dítěte nemá nikdo, ani homosexuálové. Může to vést k novodobému otroctví, varuje Konečná

Český Ústavní soud v lednu zamítl žalobu dvou partnerů, Čecha a cizince, kteří se domáhali uznání rodičovství dětí, které si legálně osvojili v USA. Pokud podle Ústavního soudu české zákony neumožňují osvojení dětí stejnopohlavními páry, pak nikdo nemůže nutit českou justici, aby se v otázce rodičovství automaticky přizpůsobila zákonům jiné země. Psycholožka Hana Konečná, zástupkyně Česka v Bioetické komisi Rady Evropy, v rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje, proč je z jejího pohledu takové rozhodnutí správné.

Petr Kalla, advokát obou partnerů a dalších stejnopohlavních párů, nedávno v pořadu Rozstřel na iDNES.cz kvůli rozhodnutí Ústavního soudu obvinil Česko, že se chová nehumánně. Vystavuje totiž právní nejistotě děti i jejich rodiče, kteří by se třeba za svými dětmi nemuseli dostat ani do nemocnice. Vy s tím nesouhlasíte?

Když si někdo sežene dítě v zahraničí, protože chce obejít zákony vlastní země, musí přece počítat s následky. Naopak bych se mohla zamýšlet nad odpovědností rodičů, kteří předem vědí o tom, že určitý stát jejich rodičovská práva neuznává, a přesto nebo právě proto do toho státu s dítětem přijedou. Čili především oni vystavují své děti nejistotě, nikoliv stát. Prolamování zákonů jednotlivých zemí, třeba i pod taktovkou Evropského soudu pro lidská práva, povede k tomu, že se budou prolamovat kdejaké zákony a skončí to naprostým chaosem a občanskými válkami. Přinese to právní nejistotu všem, i těm, kteří se o prolamování zákonů zasadili. Kdyby u nás někdo požadoval mnohoženství nebo viditelné nošení těžké zbraně, vyhověli bychom?

Rodičovství je přece jen speciální kategorie. I mně přijde zvláštní, když je v jedné zemi někdo rodičem a po překročení hranic už jím není. Neměla by se, jak to požaduje právě Kalla, pravidla pro rodičovství ze strany stejnopohlavních párů přece jen sjednotit?

Záměr sjednotit rodinné právo v EU samozřejmě existuje. Ale kam až to sjednocení půjde? Budeme sjednocovat jen s Evropou, nebo i s dalšími zeměmi? Legislativy jednotlivých evropských zemí jsou v pohybu, protože se v nich usídlují lidé z mimoevropských zemí, kde jsou také jiné rodinné zákony. Kde ta harmonizace bude mít hranice?

Petr Kalla mluví o tom, že vše by vyřešilo uzákonění manželství pro všechny, což by automaticky znamenalo i uznání práva stejnopohlavních párů na pořízení dítěte a uznání rodičovských práv k němu…

Ano, pro stejnopohlavní páry by se to tím vyřešilo, přinejmenším zdánlivě. Právní institut manželství však nevznikl na psychologickém základě, jako symbol a ochrana vztahů dvou milujících se osob, ale na základě biologickém, jako svazek ženy a muže, z něhož pravděpodobně vzniknou děti, a ty je potřeba ochránit (Občanský zákoník § 655: Manželství je trvalý svazek muže a ženy … Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.). A teď je snaha ten institut využít obráceně, jako cestu k dětem – když jsme manželé, máme právo na dítě. Právo na – jak vy říkáte – pořízení dítěte ale nemá nikdo. Jen nám nikdo nesmí bránit v tom mít ho, nebo nutit nás k potratu. Jakmile uznáme právo pořídit si dítě, dáváme tím legitimitu obchodu s dětmi, ženami a částmi těla. A protože v etice se využívá analogie, tak když bude možné koupit nebo prodat vajíčko, časem dojde i na ledviny nebo srdce. Může to vést k novodobému otroctví.

Obchod s dětmi, ženami a částmi těla vytváří strašlivou společenskou nerovnost, a to i nerovnost mezi homosexuály. Náhradní matku v Kalifornii si mohou dovolit jen někteří z nich. Dokonce existují VIP katalogy dárkyň vajíček a dárců spermií, kde máte popsané parametry, jako když si vybíráte třeba mobil.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital