I když palivo pro obě české jaderné elektrárny dodávají Rusové, část uranu pro jeho výrobu se povinně obohacuje v západní Evropě. A odtud se vozí do Ruska. ČEZ ujišťuje, že má pro všechny bloky dostatečné zásoby a případný výpadek dodávek by nás neohrozil. Jak celý systém funguje a na co je připravený?
Aktuální krize česko-ruských vztahů otevřela i otázku možného zhoršení obchodních vztahů, které mají důsledky pro životně důležitou oblast energetiky. Jedna věc je vyřazení Rosatomu z tendru na rozšíření jaderné elektrárny Dukovany, které se momentálně zdá jako takřka jistá věc. Druhá záležitost už je o trochu méně nápadná a týká se ruské firmy TVEL, která je výrobcem paliva pro tuzemské jaderné bloky. A to jak z historických důvodů, tak z rozhodnutí firmy ČEZ.
Rusové od počátku dodávají palivo pro Dukovany. Po spuštění druhé české atomové elektrárny Temelín v dodávkách dostala přednost americká firma Westinghouse, ovšem pouze dočasně. V roce 2010 vedení ČEZ na základě vypsaného tendru rozhodlo, že i Temelínu bude dodávat palivové články ruský TVEL. Smlouva s ruským výrobcem měla být jak z logistických, tak technických a finančních důvodu výhodnější.
Tohle rozhodnutí firmy ČEZ vytvořilo v české energetice poměrně unikátní obchodní vztah, který v jen nepatrně pozměněné podobě trvá dodnes. Důležitou okolností je, že v době, kdy začali palivo pro Temelín dodávat Rusové, byla Česká republika už šest let členem EU. A podle unijních předpisů se musí uran, využívaný k výrobě palivových tyčí pro evropské elektrárny, obohacovat z větší části na území unie.
„Jinak by nebylo tehdy možné kontrakt uzavřít,“ řekl INFO.CZ mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Česká energetická společnost se tak stala před deseti lety vůbec první firmou na světě, která začala dovážet obohacený uran z EU do Ruska. Rusové z něj vyrobí palivo, které pak převezou do České republiky. ČEZ i TVEL kvůli tomu musely vyřešit řadu složitých administrativních a technických problémů včetně rozdílného typu obalů pro jaderné materiály v unii a v Rusku.
