Stane se umělá inteligence posledním milníkem naší existence?

Zazní-li pojem „umělá inteligence“, mnozí si nejspíš představí sci-fi film s roboty nebo třeba futuristické příběhy od Isaaca Asimova. Díky technologickému pokroku v posledních dekádách jsou oni roboti součástí našeho každodenního života a často si to ani neuvědomujeme. Umělou inteligenci nosíme po kapsách a její služby pokládáme za naprostou samozřejmost.

Když si stanovíme cíl, naše inteligence začne pracovat na konkrétních krocích, jak jej co nejrychleji a nejefektivněji dosáhnout. Umělá inteligence není nic jiného než počítačová simulace tohoto procesu lidského myšlení, schopnosti učit se a vnímat.

Jakkoliv vznešeně to zní, ve skutečnosti má dnes umělá inteligence na starosti jiné úkoly než bezmezně napodobit či nahradit inteligenci lidskou. Jedná se o umělou inteligenci prvního stupně, tzv. specifickou (Artificial Narrow Intelligence). Asistuje například při finančních transakcích, je součástí chytrých telefonů, počítačů, automobilů, digitálních her, pomáhá lidem při natáčení a postprodukci filmů, hudby, ovládá roboty pracující v logistice, automobilovém průmyslu, zdravotnictví a podobně. Zkrátka má přesně vymezený účel.

Umělou inteligencí prvního stupně je také internetový vyhledávač. Zadáme-li například do Googlu klíčová slova, kterými se chceme dostat ke kýženému výsledku, umělá inteligence si je napřed přeloží do jazyka jedniček a nul. Algoritmus vyhledávače pak na základě námi zadaných slov předloží výsledky, které nejvíce odpovídají našim požadavkům. Snad nejlepším příkladem pro představu o fungování „dnešní“ umělé inteligence jsou asistenti Siri od společnosti Apple nebo Cortana od Microsoftu. S těmi můžeme komunikovat hlasem a povídat si s nimi i o běžných, každodenních záležitostech. Stále se ale jedná o jednoduché roboty, kteří ne vždy naleznou v archivu správnou či vhodnou odpověď.

Dalším příkladem je technologie CGI (Computer-generated imagery), jejíž „práci“ jste viděli v nových filmech či počítačové hře. Využívá se při skenování lidského pohybu, na jehož základě se tvoří počítačový model pokrytý texturami věrně napodobující pohyby lidí. CGI dosáhla skvělých výsledků například ve filmu Jurský svět, trilogii Hobbit nebo v remaku kultovního snímku Planeta opic. V odvětví počítačových her použilo technologii CGI například i české studio Warhorse během tvorby hry Kingdom Come: Deliverance. Aby dosáhli co nejrealističtějšího vyobrazení středověkého souboje, skenovali vývojáři pomocí obleků s čidly pohyby a souboje profesionálních šermířů.

Jak vyplývá z výše uvedeného, umělá inteligence se dnes využívá ve specializované podobě pro konkrétní úkol. Je to také tento druh umělé inteligence, která dokázala v šachové partii porazit legendárního Garryho Kasparova. Vzhledem k jejímu zaměření by však v jakémkoli jiném odvětví byla naprosto k ničemu.

„Je třeba začít mluvit o zdanění robotů,“ nepochybuje šéf odborů Středula

Společně s rozvojem moderních technologií a jejich postupného, stále intenzivnějšího zapojování do lidského života a průmyslu, narůstá obava ze ztráty zaměstnání či zániku celých oborů. Často se mluví o příchodu další průmyslové revoluce, kdy využití výše popsané umělé inteligence připraví masu lidí o živobytí. Pragmaticky vzato je její využití nevyhnutelný krok nutný k ekonomickému a společenskému pokroku. Stejně jako některé staré tradiční obory zaniknou, jiné nové vzniknou a s nimi se objeví nové příležitosti.

Hlavním předpokladem pro úspěšné široké zavedení umělé inteligence je kvalitní infrastruktura pro přenos, sdílení a ukládání dat a informací, ale také úroveň vzdělání společnosti. Co se týče České republiky, patří mezi ekonomicky vyspělé státy Evropské unie, úroveň vzdělání je u nás ale velmi specifická. Zhruba 5 % lidí má pouze základní vzdělání, terciární (vyšší odborné, vysokoškolské) vzdělání má 30 %, zbytek jsou držitelé výučního listu či maturity. Nejvyšší podíl zaměstnaných je v průmyslovém sektoru a jsou to právě tito lidé, jejichž pracovní pozici nástup moderních technologií nejvíce ohrožuje. Kvůli vyšší konkurenceschopnosti na evropském i světovém trhu budou podniky stále více nuceny k zapojení ICT v logistice, komunikaci i robotizaci výroby.

Průmysl 4.0: Není to náhrada zaměstnanců roboty, ale uvolnění kreativity, tvrdí Gabriel

Druhým typem je všeobecná umělá inteligence, zcela srovnatelná s tou lidskou (Artificial General Intelligence). Dokázala by řešit daleko komplexnější úkoly, abstraktně uvažovat, plánovat a učit se na základě vlastních zkušeností. To je ale stále budoucnost. První a druhý typ umělé inteligence se přitom mnohdy zaměňuje. Narazíme-li na záznam s robotem, který dokáže s lidmi aktivně komunikovat a člověka svým vzhledem více či méně připomíná, stále se jedná pouze o výše zmíněnou specifickou umělou inteligenci.

Lidstvo by mohlo všeobecné umělé inteligence dosáhnout několika způsoby – první možností je vytvoření kopie lidského mozku, který by byl schopen v jeden moment pracovat s 10 miliardami „výpočtů“. Druhým způsobem je digitální simulace evoluce, která ovšem reálně trvala miliony let. Jádro problému je tu v samotném provedení. Třetí možností je použití prvního typu – specifické umělé inteligence – , která by měla za úkol dosáhnout té všeobecné. 

Tento scénář je však nejděsivější a nejnebezpečnější. Je to známá dystopická vize, v níž umělá inteligence zdokonaluje sama sebe a roste mimo naši kontrolu a naše chápání. V určitém okamžiku by takový systém během pár dní tisícinásobně překonal naše možnosti a obzory. Lišil by se od nás asi tak jako se naše uvažování liší od hmyzu. Vzhledem k rychlému vývoji by zbýval jen krůček k dosažení superinteligence.

Profesor Petr: Geneticky upravení lidé už existují. Bojím se vzniku elitářské společnosti

Švédský filosof a futurolog Niklas Boström definuje superinteligenci jako „intelekt moudřejší než nejlepší lidský mozek ve všech oblastech, včetně vědecké kreativity a společenských zručností“. Takováto technologie by teoreticky byla schopna s maximální efektivitou čerpat energii z obnovitelných zdrojů, dokázala by zachránit ohrožené druhy rostlin a zvířat, pomocí DNA naklonovat či oživit druhy vyhynulé, řídit světovou ekonomiku, léčit rakovinu a podobně. A to se držíme jen v mezích toho, co si dnes náš mozek dokáže představit…

Zdá se to nemožné, vše je ale jen otázka inteligence a schopnosti řešit problémy. Jak řekl věděc Eliezer Jutkowski, neexistují těžké problémy, existují jen problémy, které jsou těžké pro určitou úroveň inteligence. Vezměme v úvahu, jak napříkald jen internet dokázal změnit svět. Proč by tedy pro umělou superinteligenci měly být překážkou i ty nejsložitější biotechnologické, ekonomické, filozofické či etické otázky? Existuje možná jen jediná překážka, která by superinteligenci stála v úspěšném a efektivním dosažení cíle – člověk.

Budeme-li si pohrávat s myšlenkou, že bychom jako lidstvo byli překážkou, rozhodl by o našem nešťastném osudu chladný kalkul. Předpokládá se, že ani umělá inteligence třetího stupně nebude rozlišovat mezi tím, co je morální či amorální. Dosažení konkrétního cíle pro ni bude nade vše. A to je podstata inteligence na všech úrovních. Před příchodem této technologie varoval Stephen Hawking, obává se jí Bill Gates a Elon Musk je toho názoru, že vývoj umělé inteligence je „vyvolávání démona“. Ačkoliv umělá inteligence bude moci dosáhnout úžasných věcí, je tu nepříjemná otázka, zda lidstvo přežije dostatečně dlouho, aby bylo svědkem těchto momentů.

Na našich ramenou leží velká zodpovědnost. Umělou inteligenci je potřeba vyvíjet s velkou opatrností, zisk by v tomto případě neměl být prioritou. Ne nadarmo se říká, že umělá superinteligence je posledním vynálezem lidstva. Na závěr si dovolím citovat francouzského filozofa a spisovatele Francoise Marie Aroueta, neboli Voltaira: „Kdyby Bůh neexistoval, bylo by třeba ho vytvořit.

Dokazuje pandemie, že je Bůh zlý nebo že neexistuje? Ani jedno, vyplývá z analýzy Magazínu I

SDÍLET
sinfin.digital