KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropa obstojí v zostřující se světové konfrontaci jedině tehdy, když bude silná a jednotná. Aby to zvládla, musí Evropská unie mimo jiné nabrat další státy, které o členství stojí a usilují. A aby byla schopna i poté fungovat, musí provést zásadní vnitřní reformy, včetně odbourání povinné jednomyslnosti při rozhodování o mnoha klíčových věcech. To je základní myšlenka z pondělního programového projevu německého kancléře Olafa Scholze, ve kterém vykreslil svou vizi evropské budoucnosti. Symbolický význam přitom mělo i to, že promluvil nikoli v Berlíně, v Bruselu nebo ve Štrasburku, ale že si pro tuto příležitost vybral Prahu, její staroslavnou Karlovu univerzitu.
Byla to šťastná volba hned z několika důvodů. Nejvyšší politik nejsilnější evropské země poctil malý sousední stát a uznal jeho váhu a význam v okamžiku, kdy předsedá Evropské unii. Dal tím najevo, že mu záleží na menších zemích, které v EU převládají, a že je považuje za plnoprávné partnery při složitém jednání o kompromisech, které budou nezbytné pro reformování vnitřního chodu EU. Nikoli tedy často odsuzovaný německý „diktát“, ale podaná ruka a jasně deklarovaná ochota naslouchat a spolupracovat.
Scholz neřekl nic zásadně převratného. Důležité bylo spíše to, v jaké chvíli to řekl a také kde to řekl. Západoevropští členové EU dlouho zdržovali další rozšiřování EU o západobalkánské země. Tváří v tvář ruské agresi proti Ukrajině jsou nuceni zásadně přehodnotit tento postoj – je jasné, že pokud země jako Srbsko či Albánie nedostanou jasnou perspektivu rychlého členství v Unii, budou nutně sklouzávat do ruského područí; do určité míry se to už děje.
Obdobný, ale mnohem dramatičtější kontext stejně jasně EU přiměl, aby nabídla perspektivu členství Ukrajině, Moldavsku a slaběji také Gruzii. Opačnou stranou téže mince je podle Scholze to, že EU musí adaptovat a upravit své vnitřní mechanismy. Už dnes je při 27 členech velmi obtížné dosahovat pokroku, když jedna jediná země může všechny ostatní blokovat svým vetem. Při 30 nebo 36 to bude ještě mnohem horší, ne-li nemožné.
