Američtí spojenci válčí proti sobě. Mohou střety u Kirkúku ovlivnit boj proti Islámskému státu?

Adam Kotrbatý

16. 10. 2017 • 22:00

Irácké síly zahájily v pondělí ráno útok na město Kirkúk na severovýchodě země, který je v rukou kurdských milicí. Ještě tentýž den dobyly hlavní kurdskou vojenskou základnu nedaleko města, ropná pole severně od města a letiště a převzaly rovněž kontrolu nad úřadem v centru Kirkúku. Konflikt dostal do paradoxní situace Spojené státy, které oba tábory podporují v rámci boje s tzv. Islámským státem (IS). Akce navíc situaci v již tak problematickém regionu ještě více destabilizuje.

Příčinu pro ofenzivu zavdalo Bagdádu referendum o nezávislosti Kurdistánu. Pro samostatný stát se 25. září vyslovilo 93 procent z 3,5 milionu hlasujících. Irák ale hlasování označil za neústavní a vyzval Kurdy, aby výsledek zrušili. Ti se ale snu o nezávislosti vzdát nechtějí. Výzvu odmítli a nabídli, že jsou připraveni vést dialog.

Nedělní rozhovory ale selhaly. V reakci na to zahájil Irák operaci, která má vést k získání kontroly nad oblastí kolem Kirkúku. Ta je zásadní kvůli ložiskům ropy. Peníze potřebují jak Kurdové, tak Bagdád, jehož bude stát nemalé prostředky obnova válkou zbídačené země.

Irák a Írán bok po boku

Zatímco se může zdát, že proti sobě stojí dvě znesvářené síly, hlavně pro USA je situace daleko složitější. Američané s oběma stranami spolupracují v rámci koalice proti Islámskému státu. Podíleli se na vyzbrojení iráckých i kurdských sil. Nyní vyzývají ke klidu.

V konfliktu však daleko důležitější roli hrají iráčtí sousedé. „Do vojenských operací je zapojený Írán. Šíitské milice, které nyní u Kirkúku bojují, nedávno absolvovaly cvičení spolu s íránskými jednotkami. Je to důkaz tendence z 20. století, kdy se státy na Blízkém východě dokázaly navzdory jiným rozepřím proti Kurdům sjednotit,“ vysvětluje pro INFO.CZ arabista Petr Kubálek.

Zároveň připomíná, že hovořit o irácké armádě nemusí být zcela přesné. Ta se de facto rozpadla v roce 2014 a nyní ji představuje především elitní protiteroristická jednotka, tzv. zlatá divize. Záběry z oblasti ale neukazují, že by se operace u Kirkúku účastnila. Bojují tam hlavně zmíněné šíitské milice, které s oficiální armádou splynuly.

„To jsou nábožensky vybičovaní dobrovolníci. Jsou hodně závislí na íránské podpoře,“ konstatuje Kubálek s tím, že pešmergové (kurdské milice, pozn. red.) jsou daleko lépe vycvičení. Přesto jim to nemusí stačit, aby se ofenzivě ubránili. Početní převahu může mít irácká armáda. „A pokud budou mít podporu Íránu, může být i lépe vyzbrojena,“ dodává.

Islámský stát je daleko

Mluvčí mezinárodní koalice plukovník Ryan Dillon na Twitteru napsal, že by se obě strany měly vyvarovat eskalace bojů. Opatrně zatím mluví i irácký premiér Hajdar Abádí, jež nařídil vojákům, aby ve městě zajistili spolupráci v součinnosti s místním obyvatelstvem a pešmergy.

V Iráku totiž vrcholí boje s IS a vnitřní konflikt by mohl koalici oslabit. Arabisté oslovení INFO.CZ se ale nedomnívají, že by mělo dojít k obratu či větším komplikacím. Současné državy islamistů jsou od hranic Kurdistánu dostatečně vzdálené.

„Naopak ofenziva může souviset s tím, že se podařilo IS u Kirkúku potlačit. Irácké armádě se uvolnily ruce k nějaké akci,“ domnívá se Marek Čejka z Ústavu mezinárodních vztahů.

O osudu Kurdů rozhodne Turecko

O dalším vývoji zřejmě rozhodne postoj Turecka, které samo čelí kurdským separatistickým ambicím. Ankara se přitom vyjádřila, že pokud by v oblasti docházelo k napadání jejich lidí, může proti Kurdům vojensky zasáhnout.

„Pokud Turecko zachová současný stav, Kurdové možná dovedou iráckým silám vzdorovat. Pokud by například přitvrdilo v hraniční blokádě, nebo dokonce přikročilo k vojenské intervenci, Kurdistán nebude mít šanci,“ objasňuje Kubálek.

Čejka intervenci nevylučuje, ale nepředpokládá ji. „Turecký prezident Erdogan dal při referendu najevo, že si nezávislý Kurdistán nepřeje. Turci jsou však pragmatici. Teoreticky je možné, že by se zapojili a provedli nějakou demonstrativní operaci. Ale momentálně si nemyslím, že by něco podnikali,“ komentuje a dodává, že Ankara měla dobré vztahy se Stranou demokratického kurdistánu (PDK).

PDK je jedna ze dvou milicí, které v oblasti operují. Turecko se za ní postavilo především kvůli jejím bojům s druhou frakcí, Stranou kurdských pracujících (PKK).

Právě ze zapojení zahraničních bojovníků v čele s PKK nyní obvinil kurdskou stranu irácký parlament. Představitelé Kurdistánu to ale odmítají. Důkaz o zapojení PKK přitom může i vzhledem k postoji Turecka v konfliktu sehrát klíčovou roli. 

SDÍLET