Boj o Bosporskou univerzitu ukazuje hlubší svár v turecké společnosti. Dosazení rektora je pro prezidenta tvrdší oříšek, než předpokládal

Erik Siegl

Poslední bouřlivé dění kolem Bosporské univerzity není v kontextu poslední let v Turecku v ničem zvlášť výjimečné. Od desítek podobných případů dosazení rektorů shora (jen tento měsíc 14) ho ale odlišuje její prestižní status a větší odhodlanost těch, kteří hájí své akademické svobody. Dle průzkumů lze nalézt jisté pochopení i u menší části řadových příznivců vládní strany AKP, kterým vadí stále silnější „papaláštví“ a osobní protekcionismus.

Státní Bosporská univerzita patří k top 5 univerzitám v Turecku včetně těch soukromých s mnohem silnějším finančním zázemím. Položená na výšině nad Bosporem a izolovaná od ruchu a zplodin 14milionového velkoměsta vždy představovala tak trochu svět sám pro sebe. Jednu z bublin akademické excelence, „čerstvého vzduchu“, kde se vyučuje v angličtině a v rámci státního školství působí ti nejlepší ve svých oborech a řada zahraničních profesorů. 

Stejné platí i pro studenty. Aby vás přijali, musíte při celostátních zkouškách patřit k 800 nejlepším z 1,8 milionu účastníků. Odměnou za úspěch je nakonec nejen prestižní a kvalitní titul, ale i život v krásném kampusu po vzoru prestižních amerických univerzit východního pobřeží. „Boğaziçi“ ostatně v roce 1863 založili američtí podnikatelé a filantropové, jako první svého druhu mimo USA.

Bosporská univerzita
sinfin.digital